X Men, What's Gonna Be Now

NOVÝ ROK

Pohled Ester
Přečetla jsem si Katherinini myšlenky a potom je řekla Nině. Seděly jsme tam v objetí několik minut a já jí začala pomocí myšlenek uklidňovat.
Klid to bude v pohodě, nějak se to srovná.
I když jsem nechtěla holky nechávat samotné, tak jsem musela jet za Charlesem. Chtěli jsme si promluvit, ale nebyla jsem si jistá, jestli na mluvení vůbec dojde.
,,Musím jít, ale co nejdříve se vrátím."
,,Dneska tě nečekáme." Řekla Nina a věnovala mi úšklebek, který naznačoval, že tuší co se děje. Nevěděla jsem jak, protože ani já neměla šajna, o co mezi mnou a Charlesem jde. Byli jsme pár, přátelé nebo kamarádi s výhodama?
S těmito myšlenkami jsem dojela až k němu do pokoje.
Zaklepala jsem na dveře a za nimi se ozvalo tlumené : ,,Dále."
Vjela jsem dovnitř a spatřila jsem ho jak sedí za stolem a přehrabuje se v nějakých papírech.
,,Ahoj, jsem moc rád, že jsi dorazila."
Přijela jsem k posteli a sedla si na její okraj. Zaparkoval si vedle mě a zadíval se mi hluboko do očí. Doslova jsem se v jeho studánkách topila a bála se, že už se nikdy nenadechnu.
Sklonil ke mně hlavu a opřel své čelo o to moje. Až teď jsem si všimla, že zhluboka oddechuje a já na tom nebyla jinak.
Překonala jsem těch několik centimetrů, co dělily naše rty. V tom polibku byla něžnost, jemnost a náklonnost. Položila jsem mu ruce na zátylek a ty jeho mi spočinuly na bocích.
Vyzvedl mě a posadil na jeho stehna. Nechápala jsem, kde vzal tu sílu, aby mě uzvedl.
Prsty jsem mu zapletla do vlasů a trochu za ně zatáhla. Na to mi odpověděl pouze spokojeným zamručením. Usmála jsem se do polibku a přála si, aby tahle chvíle neskončila. Abychom tu mohli sedět spolu a nemuseli řešit svět okolo nás. Každý z nás měl své vlastní problémy, ale některé byly společné, jako například : Jak to sakra teď bude s námi?
Než jsem si uvědomila, že jsem to řekla pomocí myšlenek, tak už jsem slyšela ty Charlesovy.
Můžeme to zkusit spolu a doufám, že by nám to vydrželo. A nebo pokud nechceš tak na to nebudeme tlačit. Záleží to jen na tobě.
Je hezký, že mi dáváš na výběr, ale já se rozhodla už včera.
Až teď odlepil své rty od těch mých a zadíval se mi hluboce do očí.
,,A jak ses rozhodla?" V jeho tváři se zračila zvědavost ale i strach a smutek.
Bál se mého rozhodnutí a připravoval se na odmítnutí. Nepochopila jsem proč. Copak tohle pro něj nic neznamená?
,,Chci to s tebou zkusit. Chci zkusit jestli by nám to klapalo. Chci zkusit jestli můžu jezdit s profesorem."
Při poslední větě jsem se usmála a i jemu zacukaly koutky.
Lehce jsem ho políbila na spodní ret, který byl měkký jako polštářek.
,,Ale pořád to nechci uspěchat, chci aby to bylo výjimečné."
,,To já taky a určitě bude s tou nejvýmečnější dívkou."
Cítila jsem, jak mi červenají tváře, sklopila jsem zrak a doufala, že to Charles nevidí. Ale samozřejmě jeho bystrému oku nic neunikne, takže si toho všiml a uchopil mou bradu mezi své prsty. Přinutil mě podívat se mu do očí a poté mě znovu políbil.
Ještě dlouhých pár minut jsme tam seděli a líbali se. Když už jsme oba potřebovali vzduch, tak jsem navrhla, že bychom si mohli povídat. Skoro vůbec nic jsem o něm nevěděla a chtěla jsem to napravit.
,,Takže máš nějaké sourozence?" Zeptala jsem se zdánlivě neškodnou otázkou.
,,Prakticky mám sestru."
Prakticky. To slovo jsem kdysi používala tak často, že holky z něj začaly šílet. Kdykoliv jsem ho od té doby řekla, tak na mě vrhly pohled, který říkal, že jestli ještě něco označím prakticky, tak mě rozhodně minimálně praští.
,,Co znamená, že máš prakticky sestru?"
,,Vlastně krví nejsme příbuzní, ale vyrůstali jsme spolu a já ji jako svou rodinu považuji."
,,To je od tebe moc hezké. Jak se jmenuje?"
,,Její jméno je Raven, taky je mutant a v tomto světě si říká spíš Mystique."
,,No tak moment. To jméno zmiňovala Lucka. Prý tady pár let učila, ale teď už tu není. Kam odjela?" Vím, že do toho mi nic nebylo, ale neskutečně mě to zajímalo.
,,Nemám tušení, kde se teď nachází, ale ano před pár lety tu byla a s Luckou byly velké kamarádky. Asi odcestovala někam do Evropy, vždy mluvila o Paříži."
,,Jo. Tam je moc krásně."
,,Byla jsi tam?"
,,Párkrát jsem tam jela s holkama. Vždy v září jsme tam jezdily se školou a bavily se."
,,Umíš francouzsky?"
,,Ne moc dobře." Přiznala jsem. I když jsem se ten jazyk učila šest a půl roku, tak moje znalosti byly velice mizerné.
,,Pourquoi?"(=Proč?) Zeptal se on a já byla ohromená jeho schopnostmi. Zajímalo mě kolika jazyky mluvil, ale řekla bych, že minimálně dvacet to bude.
,,Parce que je n'aime pas la langue. Il y en a beaucoup d'autres qui sont meilleurs." (=Protože se mi ten jazyk nelíbí. Je spousta jiných, které jsou lepší.) Odpověděla jsem mu v klidu.
,,Máš hodně dobrý přízvuk."
,,Já vím, ale tím to končí."
,,Pouvez-vous parler d'autres langues? (=Umíš ještě jiné jazyky?)
,,Oui. Je parle russe, polonais, japonais et je peux parler latin. (=Mluvím rusky, polsky, japonsky a umím i latinu.)
,,To je opravdu super. Čas od času si můžeme povídat i takhle."
,,To radši ne. Přece jenom francouzština není moje silná stránka. V ruštině nebo polštině klidně, ale francouzsky fakt ne." Oba jsme se zasmáli.
,,Takže teď já. A co ty? Nějací sourozenci?"
,,Mám starší sestru." Na chvilku jsem se odmlčela, ale potom dodala. ,,Je moc působivé co si tu vybudoval pro ochranu mutantů."
,,Potřebují pomoc a já jim jí mohu poskytnout. Samozřejmě jsou i tací, kteří o tu pomoc nestojí. Logan o ní dlouhou dobu nestál, ale poté změnil názor. Doufal jsem, že i vy s námi půjdete a jsem rád, že jste mou nabídku přijaly."
Položila jsem mu svou ruku na tu jeho a řekla : ,,To já taky věř mi, já taky."