Exchange Student [CZ] ✓

2. | To je moje kytara

Ashton mě zavedl k mému novému pokoji, ale při cestě k němu se mnou neprohodil jediné slovo. Můj kufr položil přede dveře od pokoje, který mi byl přiřazený. Chtěla jsem se ho zeptat, kde tady ve městě je škola, na kterou budu chodit, ale zmizel rychleji, než jsem dostala šanci cokoli říct.

Chopila jsem se tudíž kufru a vydala se prozkoumat můj nový pokoj, který si pro mě takhle rodina připravila. Zdi byly vymalované lehce nazelenalou barvou a na podlaze bylo světlé lino. Pokoj byl celkově dost maličký, ale nevadilo mi to. Byl útulný a to bylo jediné, co jsem v tu chvíli potřebovala. Potřebovala jsem se tu cítit jako doma a správný pokoj je určitě dobrým začátkem. Místnost doplňovala dvě velká okna, která do pokoje naháněla světlo. U jednoho z oken byla jednolůžková postel, na kterou jsem si okamžitě odložila své příruční zavazadlo.

„Páni," rozhlédla jsem se po pokoji. Na zdech byly nádherné obrazy v šedivých odstínech. Vypadalo to, že je někdo nakreslil. Udělalo to na mě velký dojem, protože já jsem umění vždycky milovala. Pokoj doplňovala menší skříň, pracovní stůl a polička s knížkami.

Ale mě do oka padlo něco jiného. Akustická kytara.

„No, nekecej," došla jsem k nádherné kytaře a dotkla se ji, abych se ujistila, že je skutečná. Usmála jsem se a sedla si i s ní na postel. Vadilo by, kdybych jí vyzkoušela? Nervózně jsem umístila své prsty na struny a začala vybrnkávat melodii jedné z mých nejoblíbenějších písniček.

Hello there the angel from my nightmare
The shadow in the background of the morgue
The unsuspecting victim of darkness in the valley
We can live like Jack and Sally if we want
Where you can always find me
And we'll have Halloween on Christmas
And in the night we'll wish this never ends
We'll wish this never ends

I miss you, I miss you
I miss you, I miss you

Vždycky jsem milovala hudbu. Když jsem byla menší, vždycky jsem chtěla započít pěveckou kariéru, ale můj sen se nikdy nevyplnil a já od něj ustoupila. Zestárla jsem a s tím i můj rozum. Realita byla taková, že v hudební kariéře je tolik lidí, že bych se v ní neuchytila. Proto jsem přišla na jedno z nejjednodušších řešení. Nastoupila jsem do školního sboru, kde jsme zpívali jen pro zábavu. Ze začátku jsem se zpívat před ostatními dost styděla, protože se mi můj hlas nezdál tak dobrý, jako hlasy ostatních. Ale když jsem se naučila hrát na kytaru, vzrostlo moje sebevědomí a já ve svém hlase našla jisté kouzlo a zamilovala jsem si způsob, kterým jsem uměla zpívat pomalé písničky.

V rychlých jsem ještě tápala, protože mi často docházel dech, ale učila jsem se.

Nadechla jsem se pro další slova, která započínala novou sloku, ale ozvalo se zaklepání na rám dveří. Zvedla jsem hlavu od kytary a zahlédla Ashtona a jeho kudrliny. Přimhouřila jsem oči a sledovala, jak se ke mně blíží a sedá si vedle mě.

„Čau," zabručel.

„Ahoj," vydechla jsem. Přemýšlela jsem, jestli mě třeba přišel pozdravit a seznámit se se mnou? Bylo by to určitě příjemné gesto, které bych přivítala všemi deseti. Ale on přišel kvůli něčemu jinému, to naznačoval jeho pohled. Pořád se na mně díval tak zle, skoro až vražedně.

„To je moje kytara," zabručel.

„Promiň, nevěděla jsem, že-" začala jsem se omlouvat, že jsem použila jeho kytaru, která vlastně byla v mém pokoji. Zlobil se na mě?

„Nech si to," zarazil mě. „Je mi jedno, co mi chceš říct. Přišel jsem si jen pro svou kytaru, ne pro tvoje nesmyslný kecy," zamračil se a natáhl ke mně svou velkou dlaň. Měl tak velké ruce a dlouhé prsty. Bylo to zvláštní, až mi to k němu patřilo. „Naval mi tu kytaru."