Šestý díl

10.3K 472 5
                                    

Byla bych ráda, kdybyste mi napsali do komentářů, co si o tom myslíte :)

Na obrázku je Lucy Fletcherová.

Catherine

Byla jsem nervózní. Po několika minutách naléhání jsem svolila. Esej budeme psát u mě doma.

Momentálně jsem se vezla v jeho nablýskaném černém kabrioletu. Seděla jsem na straně spolujezdce a původně jsem měla v plánu zatvrzeně se zapustit do kožené sedačky, založit si ruce na prsou a tvářit se jak malé uražené dítě, ale Jason mi to neumožnil. Snažil se totiž dokázat, že je frajer, takže jeho tachometr ukazoval nepřetržitě minimálně osmdesátku, bez ohledu na to, jestli maximální povolená rychlost byla čtyřicítka, nebo šedesátka. Skřípění brzd se ozývalo pouze v zatáčkách, kdy samozvaný frajer za volantem zmírnil osmdesátku na sedmdesátku. Když jsme vyjížděli mírnou rovinu, jel rovnou stovkou.
„Proboha, na co máš brzdy?!“ křičela jsem křečovitě svírajíc své sedadlo. Jason se zasmál a upravil si sluneční brýle. Pilotky mu ale spadly do klína a on na chvilku spustil ruce z volantu, aby si je nasadil zpátky.
„DRŽ TEN VOLANT!“ zaječela jsem, zatímco jsem se snažila ignorovat vítr, co mi cuchal vlasy. Před nástupem do auta jsem udělala tu chybu, že jsem si je rozpustila a teď jsem neměla dost odvahy odtrhnout ruce od sedadla, abych si je znovu svázala.
Jason se jenom smál.
Za pár minut jsem spatřila svého největšího momentálního nepřítele: vjezd na dálnici. Zděšeně jsem se podívala na Jasona, ale ten jen zavrtěl hlavou a poukázal na GPSku, která – díky bohu – ukazovala cestu mimo dálnici. Oddechla jsem si.

„Prosímtě, můžeš přestat tak svírat tu sedačku? Doškrábeš tu kůži,“ mlaskl, ale já jsem nepovolila.
„Zpomal a já se pustím,“ prohodila jsem a on opravdu zpomalil, což jsem nečekala. Tachometr ukazoval šedesátku, ale i když tu byla maximální povolená rychlost čtyřicet, zahořel ve mně pocit většího bezpečí, než před pár vteřinami. Pustila jsem se sedačky a shledala jsem, že jsem v světle krémové kůži nechala deset malých půlměsíčků. Spustila jsem si ruce do klína. Jason se vítězně usmíval, až odhaloval zuby, ale neřekl nic. Za pár minut mlčení jsme dojeli před náš skromný dům. Jason zaparkoval svůj kabriolet vedle tátova kombíka – modrá Kia vypadala vedle toho majestátního Mercedesu tak uboze a smutně – a ovladačem zatáhl střechu. Zazubil se na mě a já protočila panenky, zatímco jsem odemykala dům. Rukou jsem Jasona nedbale pozvala dál a zula si boty, které jsem srovnala vedle Chipperových bačkor.

Jason vstoupil a sundal si tenisky. Šedý nápis ADIDAS mě na jejich bílém podkladu tak bil do očí, že jsem se musela odvrátit. Nenávidím značkové boty mých spolužáků - mám proti ním zvláštní averzi.

Hodila jsem klíče na věšák a vešla do malého skromného obýváčku. Na pohovce před televizí ležel rozvalený můj malý bratr Chip – jakmile mě viděl, vyletěl z pohovky a  nechal televizi televizí.
„Kate!“ zapištěl a sevřel můj pas svýma hubenýma rukama. Pohladila jsem ho po těch jeho rozcuchaných zrzavých vlasech.
„Ahoj prcku,“ pozdravila jsem ho vlídně a usmála se na něj. Pak Chipper spatřil Jasona a odtrhl se ode mě.
„MAMÍÍÍ, CATHERINE SI DOMŮ PŘIVEDLA KLUKA!“ zařval svým pisklavým hláskem a já ho chytila za tričko ještě předtím, než stačil utéct do kuchyně a než jsem já stačila zrudnout.
„Pojď sem ty malej parchante,“ zavrčela jsem na něj a položila mu dlaň na pusu.
„Není to můj kluk,“ řekla jsem, zatímco se Chip zmítal pod mým sevřením.
„Zatím,“ dodal jason a já se na něj otočila. Byla jsem šokovaná jeho tvrzením. Spozorovala jsem jen, jak Jason mrkl na Chippera a ten se přestal zmítat. Pustila jsem ho.
„Já si dělám srandu,“ klidnil mě, ale já mu to moc nevěřila. Pak se v obýváku objevila máma.
„Ou, Kate, nevěděla jsem, že budeš mít takovouhle návštěvu,“ poznamenala a já jsem zrudla ještě víc. Proboha mami!
„To není-“ začala jsem, ale Jason mě přerušil.
„Dobrý den, paní Jeffersonová,“ blýskl svým úsměvem. „Jsem Jason Hawkins.“
„Dobrý den, Jasone,“ řekla máma opatrně. „Kate mi o vás vyprávěla.“
V duchu jsem se modlila, ať máma nezačne líčit, co jsem vyprávěla. Jason určitě nestojí o to, aby se dozvěděl, že je rozmazlený idiot, který má nesnesitelný úsměv a zřejmě bude nadosmrti mít povolání „syn“. Hodila jsem na ni varovný pohled. Naštěstí pochopila.

Problem at the Other SideKde žijí příběhy. Začni objevovat