MATE x 43 - (No) broken hearts

125 18 4

*Tommy
Díky bohu.

Nečekal jsem na odpověď, jenom jsem se na něj celý vrhl a vlezl si nad něj tak, abych klečel nad ním. Adamovy velké ruce se mi obmotaly okolo pasu a přitiskly mě víc k jeho tělu. Dlaně jsem položil někde mezi jeho tváří a zátylkem, sám jsem pořádně nevěděl, kde přesně ho držím - jenom jsem ho potřeboval držet. Věděl jsem, že je na mě nehorázně naštvaný a měl na to plné právo, ale stejně mi to, jak mě objímal tak hrozně silně a blízko sebe, přišlo něžné. Miluje mě víc, než kdokoliv jiný na světě a já jsem mu tak moc ublížil... a stejně z něj pořád cítím tu lásku ke mně. Měl jsem opravdu velké výčitky po tom, co jsem si konečně uvědomil a připustil, co jsem udělal. Dneska jsem se k němu taky choval pěkně hloupě a hnusně, ale stejně tu teď se mnou sedí a líbá mě, jako by se nic z toho nikdy nestalo.


Odtáhl jsem se kvůli vzduchu a při tom na moment skousl Adamův ret. Pustil jsem ho a on si je poté promnul o sebe, než se na mě zadíval těma nejhezčíma očima.
"Chyběl jsi mi," přiznal jsem a on na chvilku vypadal zaraženě, než sklopil pohled. Moment předtím jsem zahlédl nějaký malý záblesk smutku v jeho očích, který ale on sám hned skryl. Chytil jsem ho prstem pod bradou a navedl ho zpátky ke mně. Znovu jsme se líbali, jako by na tom závisel náš život.
Rukama vyjel nahoru až k mým lopatkám a u toho nahrnul moje triko trochu nahoru, aby ho pak mohl šikovně stáhnout přes hlavu - dokud nenarazil na Maxe, neboli mého pomocníka ke zdolání každodenních záležitostí. Zasekl se a opět se odtáhl, jako by čekal, co dál řeknu.
"Promiň, sundám si to," polkl jsem a přikývl, aby věděl, že jsem opravdu v pořádku, "ale musím to mít na sobě, nemohl bych dýchat, uh... je to divné, já v tom vypadám hrozně blbě, já vím, promiň." Vyhrkl jsem rozpačitě, když jsem si vybavil, co mi o tom říkal Bruno. Prý vypadám zvláštně a doufá, že si to v posteli sundám, abychom se do toho nezamotali.
"Není to divné, je to v pořádku," odpověděl Adam něžně. Oběma rukama opatrně zajel za moje uši a zeptal se: "Můžu?"
Když jsem přikývl a nadechl se, Adam sundal hadičku z mého obličeje a mně se najednou o něco hůř dýchalo. Nic, co bych nezvládl, ale věděl jsem, že jakmile dojde na to, na co mělo dojít, neudýchám to. Na chvíli ji odložil vedle na postel, rychle mi svlékl triko a odhodil ho pryč. Pak mi můj skvostný aparát opatrně vrátil na původní místo.
"Nevypadáš blbě," zakroutil hlavou, vypadal, že je fascinovaný mým obličejem s tím, i bez toho, "vypadáš..." Zaváhal nad tím, co chtěl říct. Viděl jsem, že mi chtěl něco sdělit, ale jeho racionální část ho zastavila.
"Jinak? Divně? Směšně?"
Nenápadně se kousl do rtu a vyvrátil všechny moje domněnky: "Pořád nádherně. Štve mě se na tebe dívat, když vím, že nejsi můj." Oh, moje srdce. Rozlil se ve mně příjemný pocit, který se mísil s nejistotou ze situace mezi námi dvěma. Měli jsme spolu spát, ale ještě jsme si skoro nic nevyříkali a já měl nakonec ještě stále jiného přítele, takže jsem opět někoho podvedl. Ale chtěl jsem být Adamův víc, než jsem se chtěl zbavit nálepky podvodníka. Hodlal jsem si ji nechat za cenu noci strávené s ním.

"Chci být zase tvů-"
"Neříkej to," zastavil mě drsnějším tónem. Raději jsem ho poslechl, nechtěl jsem si zadělat na další problémy. Rukama jsem ho znovu chytil za tváře a po jedné ho pohladil. Tentokrát se odhodlal on a věnoval mi láskyplnou pusu na rty. Věděl jsem, že mu taky chybím - podle toho, jak mě políbil, jak mě chytil okolo boků a jak potom přejel prsty po mojí páteři.
Prohrábl jsem mu vlasy na zátylku a on se na mě ani na chvíli nepřestal dívat. Bylo to intenzivní, jeho pohled mě skoro propaloval. Opřel jsem si čelo o jeho a on mě natiskl ještě blíž k sobě.
"Jsi na mě naštvaný?"
"Jsem, strašně moc," řekl se vší upřímností v hlase. Cítil jsem, jak mu buší srdce, když jsem na něj byl tak natlačený. Nechtěl jsem mu odpovědět, měl plné právo zuřit, neměl jsem na to ani co říct. Začal jsem ho znovu líbat a on mě plynulým pohybem otočil pod sebe. Sice jsme museli trochu upravovat pozici mého přístroje, ale Adam se nad tím ani nepozastavil. Prostě mu to nepřišlo divné a to mi na něj přišlo hrozně skvělé.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!