MATE x 42 - "Keep that attitude."

150 16 8

Naštěstí jsem nakonec nemocnici nepotřeboval a další den jsem se opět vracel do školy. S formujícím se monoklem, který, naštěstí, nevypadal zas tak hrozně, jak jsem čekal, a taky s pořádnou hnusnou fialovou modřinou v oblasti břicha. A taky se Simonem a další jeho krasavicí, která tentokrát dokonce chodila k nám do školy. Simon vystoupil už před parkovištěm, protože nechtěl, aby ho s ní lidi viděli a před ní se vymluvil, že si chce ještě pro něco zajít do nedalekého obchodu. Pomohl jsem té frajerce z auta a ta měla očividně mnohem větší zájem o mě, než o Simona. Okamžitě se mě chytla za paži a smála se snad všemu, co jsem říkal.
Já jsem sice byl okay, ale Tommy, na druhou stranu, asi nemocnici potřeboval - rozhodl se totiž, že mi bude od rána cpát pod nos Bruna. Nejprve se spolu bavili na parkovišti, nic nového, kdyby se pak Tommy nepodíval na mě s tou frajerkou na mojí ruce a nezačal se s ním najednou agresivně líbat. Pak, když začala hodina, velice nenápadněnechal na lavici odemčený mobil, příhodně se ten mobil i posunul blíž k mojí půlce lavice. Na tapetě měl fotku s Brunem a až se ujistil, že jsem se podíval, řekl "pardon" a vzal si mobil zpátky, jako by ho tam položil náhodou. Ani jsme nemluvili o tom, co jsem mu řekl včera. Oba jsme dělali, jako bych nikdy nic takového nevypustil z pusy. Místo toho se mu dařilo mi - i při suché konverzaci o konci školy, nebo taky aby řeč nestála- předhodit jakékoliv jeho budoucí plány s Brunem. Yeah, Bruno tě vezme na dovolenou na jakési zasraně drahé ostrovy! A jak už teď mu chybíš, když býváš ve škole a nemůže s tebou trávit den i noc! To mě fakt těší, že máte tak skvělý vztah. Říkal jsem ti už, jak sakra moc chybíš mně?Ale čím víc mluvil, tím víc jsem chtěl dokázat, že jsem pro něj lepší. Hrozně mi chyběl, ale nechtěl jsem si moc připustit, že pro něj mám tolik debilních citů. A jakmile už mi potřetí zmínil větu: "Pardon, píše mi můj přítel."- prostě jsem měl dost. Ani jsem se neptal a stejně mi takovou hovadinu oznamoval.


Zrovna začala delší přestávka, po které mi začínaly motorky. Netušil jsem, jak dneska pojedu, celý dolámaný a tak... ale při tom, jak nasraný jsem byl, jsem doufal, že přinejhorším pojedu dobře.
Rozhlédl jsem se a viděl Tommyho, jak osaměle stojí někde mimo společenský prostor. Chvíli jsem si ho prohlížel, než jsem se bezmyšlenkovitě rozešel k němu. Jakmile mě zahlédl, chvíli počkal, pak vytáhl mobil, pousmál se a zas ho schoval. Věděl jsem, co na mě hraje. Pěkně mi tím lezl na nervy, to se mu teda dařilo.
"Hej, Tommy," oslovil jsem ho, abych si získal jeho pozornost. Celkem chladně ke mně zvedl zrak. Povolil jsem svaly v celých pažích, které jsem nevědomky zatínal, asi jako předvoj toho, že jsem se chystal mluvit zrovna s ním.
"Podívej, chápu, že máš nového chlapa," začal jsem a chtěl dodat - a moc ti to přeju - ale nechtěl jsem lhát, "ale nemusíš mi to cpát do ksichtu."
Se špetkou sarkasmu odpověděl: "Myslel jsem, že ti na vztahu mě a jeho nezáleží."
Nadechl jsem se, že něco řeknu, ale okolo prošla ta holka, co jsem ji přivezl. Smála se na mě jak měsíček na hnoji a já se, co nejpříjemněji, usmál zpátky. Tommy zvedl obočí a ohlédl se za ní, když nás přešla.
"A asi by ani nemělo, když už máš svůj vlastní vztah, o který by ses měl starat," dodal a znovu se střetl s mým pohledem.
"Tommy, já nemám vztah," oznámil jsem naprosto vážně a ještě ho předtím oslovil jménem, abych svým slovům dodal důraz. Vypadalo to, že ho vůbec nezajímá, co říkám. Neviděl jsem v něm žádnou odezvu na mě. Přišlo mi, že mě má víceméně u prdele. Wow, prostě skvělé.
Povzdechl jsem si a zakroutil hlavou. Nechtěl jsem zrovna říkat věci, které jsem plánoval říct, ale nemohli jsme okolo sebe chodit jen tak a nic neřešit. Sebral jsem se a hodlal být ta větší osobnost.
"A tvůj vztah... jsem si jistý, že je skvělý a všechno okolo, ale - shit, já - upřímně mě bolí tě s ním vidět a chápu, že se teď máš líp, ale..." zamotával jsem se do svých slov a frustrovaně nad sebou jsem se na chvíli odmlčel a podíval se pryč, abych si urovnal, co chci říct. Promnul jsem si spánky a pokračoval.
"Žárlím. Fuck... a přeju ti, abys byl šťastný, jenom si přeju, abych tam stál místo něho."
Na chvíli prolomil svoji robotickou roli bez emocí. Jeho obličej povolil, jakmile jsem domluvil, dokonce vypadal, že mi na to něco řekne. Sám se ale zastavil a odpověděl úplně něco jiného, než jsem čekal.
"No... je mi líto, ale my dva spolu už nejsme," oznámil mi znovu tvrdou pravdu a já poraženě přikývl, "a asi jsme ani nebyli pořádně spolu."
Jakmile dodal zbytek věty, bylo to, jako by mi to moje srdce, už rozbité na tisíc kousků, ještě vzal, vyždímal ho a pak ho pořádně pošlapal. Nepobíral jsem, jak mohl vůbec vymyslet takový bullshit, natož ho ještě říct kurva nahlas. Nedokázal jsem vymyslet ani jedno slovo, které bych mu odpověděl.
Ani můj zmatený mozek se nedokázal rozhodnout mezi tím, jestli chci brečet, odejít, nebo jen stát a prázdně se na něj dívat. Dost mě ohromil tím, co řekl - bohužel v negativním světle. Cítil jsem se stejně na hovno, jako předtím. Jakkoliv jsem se z téhle propasti snažil vyhrabat, ten blonďatý hajzl mě tam dokázal pár slovy a možná i jen pár pohledy hodit zpátky. Musel jsem na chvíli odvrátit pohled. I když jsem si to nechtěl připustit, opět se ve mně míchaly různé pocity a trochu jsem se bál, že najednou projevím slabost, možná pláč, možná změním výraz ve tváři a on pozná, že mě má na kolenou. Kousl jsem se do vnitřní strany tváře a pořádně si rozmyslel, co dalšího udělám.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!