MATE x 41 - Fight

108 16 10

Nespal jsem skoro celou noc a pořád dokola řešil tu samou věc ve své hlavě. Nedokázal jsem usnout, jakkoliv jsem se snažil. Bruno ležel zády ke mně a já se i v jeho přítomnosti cítil trochu sám. Chyběla mi ruka okolo mého pasu a lechtání na zátylku z toho, jak mi na něj někdo dýchá, když spí vedle mě. A dobře jsem věděl, kdo měl v mé hlavě být ten někdo.
Povzdechl jsem si a přetočil se na záda, s tím, abych si nepřilehl svoji trubičku na dýchání. Otočil jsem hlavu na Bruna, který spokojeně oddechoval úplně na druhém kraji postele. Trochu jsem ho chtěl vzbudit, abych ho mohl obtěžovat, když nemůžu spát, ale věděl jsem, že je pracující muž a tohle si nesmím dovolit. Zahnal jsem svůj skvělý nápad a radši se zadíval ven z okna, abych zabil čas. Hodiny mi ukazovaly asi půl páté ráno.
Chtělo se mi trochu brečet, už od rána jsem se cítil nějak naměkko a události tomu jenom nahrávaly - nejprve znovu vidím Adama ve škole, pak ten rozhovor s tou krasavicí, pak to, jak mi celý den bylo a návštěva nemocnice o samotě. A nesmím opomenout mého nového kamaráda, co prakticky poháněl moje plíce. Měl bych ho asi i pojmenovat, když teď spolu žijeme. Třeba... Max.


Vzdal jsem své pokusy o spánek a o půl hodiny později prostě vstal. Chtěl jsem Brunovi udělat radost, tak jsem se rozhodl připravit nějakou snídani. Moje snídaně se skládala z dvou chodů - hrstky pilulek a až pak jídla. Trochu nešikovně jsem připravil vajíčka, nejlépe, jak jsem uměl. Naservíroval jsem je až přehnaně úhledně jen abych zabil čas. Za nekonečně dlouhou dobu se konečně čas posunul na sedm a já už se kompletně připravil do školy, i když mi ještě dost času zbývalo. Nakonec vstal i Bruno a došel za mnou do kuchyně, samozřejmě až po tom, co se dal dohromady, aby vypadal jako úctyhodný businessman.
"Dobré ráno, sunshine," oslovil mě typickým oslovením. Trochu jsem se otřásl, jakmile to slovo zaznělo - dřív ho používal výhradně jen Adam, než přišel na to, že mi tak říká i Bruno. Pousmál jsem se na něj a on se sklonil, aby mě lehce políbil na rty. Pak si hodil svoji snídani do mikrovlnky a postupně jsme se dostali až k času, kdy mě měl vézt do školy.


***
Obdobně to mezi námi chodilo skoro pořád. Další dva týdny uběhly a slavili jsme měsíc našeho vztahu. Ukončení školy bylo prakticky za rohem a občas jsem viděl, že se i on těší, až nebude moct jezdit každé ráno mezi partu nezodpovědných středoškoláků se svým luxusním autem. Jenom já se cítil čím dál víc odcizený, hledal jsem na něm věci, co pro mě u Adama byly samozřejmostí a kterých jsem si nevážil, dokud jsem o ně nepřišel. Hledal jsem víc podpory, víc lásky, společně stráveného času... a taky určité atributy osobnosti, na něž jsem přesně nedokázal ukázat, ale cítil jsem u nich prázdno. Spali jsme spolu taky jen minimálně, vždycky přijel celkem unavený z jeho večerních obhlídek klubu. Nechodil opilý, nebo tak, jen přijížděl zhruba ve dvě ráno a to už jsem byl rád, že spím v posteli, natož tak, abych vstával a šel spát s ním. Navíc, po druhém sexu už jsem necítil ten pocit dobrodružství a něčeho nového, co by mi mohl dát. Ale hodlal jsem tomu dát šanci, ještě jsme se tak dobře neznali a nechtěl jsem to vzdát hned tak brzo. Měl jsem ho rád, on mě taky a to bylo důležité.

A další dva týdny jsem neviděl Adama. Netušil jsem, kam šel, co dělal, nebo jestli byl vůbec v pořádku. Od mého posledního telefonátu jsem se o další nepokoušel, i když mě to občas dost lákalo. Osamělé večery donutí člověka dělat rozhodnutí, která by normálně asi nedělal, kdyby se zaměstnával jinou činností, než přemýšlením.
Zaparkoval auto na svém obvyklém místě, vylezl z auta a otevřel mi dveře. Vystoupil jsem a Bruno mě objal, aby se se mnou na pár hodin rozloučil.
"Hodně štěstí dnes ve škole, sunshine," pohladil mě po tváři a usmál se na mě. Opětoval jsem mu úsměv a natáhl se, abych ho mohl políbit.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!