MATE x 40 - I fall apart

124 17 3

"Nebaví mě to tu," zamumlal jsem s cigaretou mezi rty, když jsme s Louise stáli před školou.
"Zas si stěžuješ?" dostal jsem poplácání po zádech a přátelský úsměv od Simona. Pousmál jsem se a pozdravil ho.
"Vůbec se to tu nezměnilo, jako bych nikdy neodešel!" řekl a pozvedl obočí, než se začal věnovat i Louise. Nemohl jsem říct, že by mi Simon přirostl k srdci tak, jako Lou. Možná proto, že byl mimo město tak dlouho a ona zůstala se mnou, ale stejně mi svým způsobem chyběl nějaký chlap, který by se uměl chovat normálně.
"Kdy ses vrátil, Simone?" Malým přikývnutím jsem mu poděkoval za zapalovač. Potáhl jsem z cigarety a vyfoukl šedobílý kouř. Náš malý cigaretový kroužek se stal rituálem od doby, co mojí každodenní rutinou přestalo být vození Tommyho. Shit, druhý týden, co to nedělám. Chybí mi vlastní pokoj a chybí mi on. Nevrátil jsem se domů a přemluvil Lou, aby mi její rodiče dovolili zůstat na chatě. Měl jsem to daleko, ale alespoň jsem nemusel každý den vídat místo, které mi Tommyho připomínalo snad nejvíc. Týden jsem okolo něj vydržel brečet, teď už jsem jenom nasraný.
"Předevčírem. Mamka se chovala jak šílená, trvala na tom, abych si odpočinul, nebo co." Odpověděl Si, čímž mě díky bohu vytrhl z nekonečného toku myšlenek na Tommyho. Měl jsem ho dost za celou tu dobu, chtěl jsem se na něj přestat soustředit a tak jsem dělal všechno, co jsem mohl, ale nic nepomohlo.
"Tys zhubl, Adame," obhlédl si mě, "děje se něco? Vypadáš trochu přešle, nic proti."
"Říkala jsem ti to," poznamenala Louise mým směrem a já s povzdechem protočil očima. Prostě jsem neměl hlad, ani chuť se vůbec zvednout a nacpat do sebe nějaké pořádné jídlo. Asi to na mě šlo dost poznat, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.
"Hey, jsem v pořádku," potvrdil jsem a hraným úsměvem. Moc mi to nešlo, sám na sobě jsem poznal, jak falešně jsem vypadal. Shit, asi je lepší vypadat stejně, jak se cítím. Na hovno.


Ohlédl jsem se směrem na parkoviště před školou, abych se vyhnul vyčítavým očím Louise a Simona, kterým se očividně moc nelíbil můj celkový vzhled. Akorát přijíždělo bílé auto, které se mi zdálo trochu povědomé. Někde jsem ho už viděl, jen jsem si nevybavoval, kde přesně. Chvíli jsem se na něj zadíval a než mi to došlo, vypršel mi čas, který jsem měl na to, abych se podíval pryč. Auto zaparkovalo na volném místě blízko nás a vystoupil z něj kdo kurva jiný, než Bruno, následovaný jeho novým úlovkem Tommym.

"Oh bože, držme se," prohlásila Louise. Sice jsem se nedíval, co dělá, ale zaslechl jsem, jak Simonovi šeptá něco o rozchodu.
Měl jsem za to, že jsem se stihl trochu vzpamatovat a postavit na nohy za ty dva týdny, co jsem ho neviděl - nechodil jsem do školy a nechával si všechny materiály posílat elektronicky, jenom proto, abych ho nemusel vídat. Najednou se zjevil přede mnou i s jeho novým chlapem a já se nedokázal podívat jinam. Cítil jsem výraz v mé tváři poklesnout a srdce se mi ponořilo až do žaludku. Všechno budování kamenných stěn okolo srdce a přísný zákaz používat jakékoliv city, co mi pro něj zbyly, naprosto všechno zmizelo v okamžiku, co vylezl z toho auta společně s ním.
"Dude, pojď pryč-" Lou mě chtěla dostat z místa činu, když viděla celou situaci, ale já se nechtěl hnout. Jestli měl být pohled z patnácti metrů jediný způsob, jak se mu můžu přiblížit, nehodlal jsem udělat ani krok dál. Znovu jsem potáhl z cigarety, jinak bych asi zapomněl i dýchat. Bože, sakra, chybí mi. Posral jsem to tak moc a nikdy to sám sobě neodpustím. Těžce jsem polkl.
Usmál se na Bruna tím nejhezčím úsměvem a mně se chtělo umřít na místě, kde jsem právě stál. Nadechl jsem se a promnul rty o sebe. Bruno ho na oplátku pohladil po tváři a taky mu věnoval úsměv. Něco si začali říkat, Tommy vypadal, jako by ho nezajímalo nic okolo a ničeho se nebál. Koutkem oka jsem zahlédl projít okolo nich pár fotbalistů, hleděli na ně jak na zjevení a cosi si se zmatenýma posunkama říkali mezi sebou. Ani jeden z nich si ale nic nedovolil a na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou stranu - do hajzlu, s Brunem se má Tommy opravdu líp a bezpečněji.
A i když mě pohled na to všechno hrozně bolel, přál jsem mu, aby byl šťastný. Se mnou nebyl - jinak by mě nepodvedl - ale já doufal, že najde to, po čem touží. Fuck, tak hrozně chci, abych to, co hledá, byl já. Ale nemůžu zůstat sobcem do konce života, zrovna tady jsem prohrál a musím se s tím smířit.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!