~50~

1K 109 6
                                          

Každý den Severus sledoval Harryho dům. Pořad čekal kdy se objeví a pozve ho dál. Nevadilo mu,že poslední týden pořád prší. Jakmile odučil své hodiny šel sem. Večer vídal v oknech světlo a občas měl dojem,že zahlédl něčí obličej v okně.
Po týdnu celá Anglie vstávala do horkého slunečného dne. Jako by i počasí dávalo najevo,že dnes bude vše v pořádku.
Ač nerad,musel se ještě po vyučování Severus zúčastnit porady. Odpočítával vteřiny do konce a hned vyrazil rychlým krokem na místo,kde trávil poslední dny.
Hned po příchodu se mu zatajil dech.
Na zahradě létal na dětském koštěti malý černovlasý chlapec a snažil se chytiti Zlatonku. Nebezpečně se naklonil a už padal. Severus instinktivně sáhl pro hůlku,ale nebylo to potřeba. Ve dveřích se objevil Harry a včas zarazil chlapcův pád.
"Severusi Albusi Pottere! Kolikrát ti mám opakovat,že bez dozoru nemáš létat!"
Chlapec se zatvářil kajícně,ale vzápětí se opět začal smát a poskakovat. Harry uklidil koště a chytil Zlatonku.
"Tati,hráli mí rodiče famfrpál?"
"Pokud vím,tak ne."
"Ale ty jo! Jednou budu stejně dobrý chytač jako ty!"
"Nevím,jestli v Bradavicích uvítají stejného blázna jako jsem byl já Seve."
Harry se na chlapce usmíval a zamířil k lavičce skryté pod rozlehlým stromem.
"O čem jsi psal dnes tati? Co jsi jim poslal za zážitek?"
Chlapec neváhal a sedl si Harrymu na klín a dychtivě poslouchal co mu Harry odpoví.
"O tom jak jsme v Chroptící chýši objevili Siriuse i Červícka. Jak se Lupin proměnil ve vlkodlaka a profesor Snape se nás snažil zachránit. I o mozkomorech a Obraceči času."
Malý Severus se zamyslel a pak se zeptal.
"A kdy budeš psát o svém setkání se Smrtí? Ten mám ze všeho nejraději."
Harrymu přeletěl přes obličej stín bolesti.
"Opravdu? Proč zrovna tenhle?"
"Protože díky němu jsi tady přece. Kdyby to Smrt neudělala,tak bych byl u někoho jiného."
"Máš pravdu. Jednou ho možná napíšu."
Chvíli bylo ticho, kdy oba byli zahloubani do svých myšlenek.
"Myslíš,že jednou budu taky tak statečný?"
Harry se na chlapce vážně zadíval.
"Severusi, tví rodiče byli ohromně stateční. Přidali se ke Smrtijedům a když zjistili,že to všechno jsou lži,postavili se mu. Tvůj otec zemřel,protože se přihlásil ke mě a tvá matka strašně trpěla,ale zemřela šťastná,že stojí na správné straně. Jistěže budeš statečný. Jsi přece jejich syn."
Chlapec Harryho objal a společně se vydali do domu. Harry se na okamžik zadíval do míst kde stál Severus,jako kdyby vycítil jeho přítomnost. Pak ale zatřásl hlavou a vešel do domu za malým Severusem.
Profesor Snape si příliš pozdě uvědomil,že zůstal skryt a neukázal se jim. Byl si jist tím,že další den se to již podaří. K bradavickému hradu však šel s úsměvem a hřejivým pocitem na hrudi.
Našel ho. Našel svého Harryho.
                             ******
Následující den byl Severus Snape změněn k nepoznání. Usmíval se na všechny okolo a žádnému studentovi neodebral ani jeden bod. Jen hrstka lidí věděla co je za tou změnou. Jeho nálada byla natolik nakažlivá,že se ředitelka školy rozhodla pro ten den zrušit odpolední vyučování. Severus to radostně uvítal a okamžitě vyrazil na cestu.
Zase viděl chlapce. Tentokrát se hrál s nějakým kouzelným míčem. Harryho nebylo nikde vidět,ale Severus si nezoufal. I kdyby měl čekat věčnost,tak to vydrží. Náhle se mu míč zakutálel k nohám. Automaticky ho zvedl a přímo před ním stálo dítě s jeho jménem. Chlapec na něj poulil oči jako na zázrak. Severus přemýšlel co říct,aby ho nevyděsil. Dítě to však vyřešilo za něj.
"Vy jste profesor Severus Snape!"
"T-ty mě znáš?"
Severus byl naprosto vyveden z míry.
"Jasně. Jmenuju se podle vás. Táta říká,že jste nejstatečnější člověk,kterého kdy poznal."
Snape se konečně vzpamatoval a podal chlapci míč.
"A kde je vlastně táta?"
"Šel nakoupit. Počkáte na něj? Umím uvařit dobrý čaj."
Severus se usmál a nechal se chlapcem odvést do domu.
"Taťka je taky moc statečný,ale vždycky říká,že bez vás by nic nedokázal. "
Malý Severus mluvil a mluvil a vůbec mu nevadilo,že se cizí muž prochází po jejich domě. Profesora zaujala krbová římsa. Uvědomil si,jak moc musel Harry trpět.
"Táta vás určitě rád uvidí. Je smutný,i když to nikdy neřekne. Někdy..."
Hoch byl přerušen. Zvedl prst k ústům a naznačil Snapeovi,aby byl potichu.
"Severusi Albusi! Pojď do kuchyně!"
Chlapec popadl Severuse za ruku a vedl ho do malé kuchyně. Harry stál zády k nim a vybaloval nákup.
Severus měl srdce až v krku. Najednou si připadal stejně hloupě jako před lety,když si nechtěl přiznat,že se zamiloval do svého studenta.
"Tati máš tady překvapení!"
Harry se otočil a kuchyní se rozlehl zvuk tříštění skla,jak mu vypadla sklenice z ruky.

Dopis (Snarry)Zde žijí příběhy. Začni objevovat