~39~

1K 96 2
                                          

Seděl na astronomické věži a pozoroval noční oblohu. Najednou se mu dýchalo mnohem lépe. Byl si jistý tím,že se rozhodl správně. Když viděl jak zkroušeně se Severus tváří,pochopil,že nejen jeho trápí jejich odloučení. Konec školního roku se kvapem blížil a Harry nechtěl odejít a nechat svého profesora utápět se ve smutku. Podíval se na hodinky a usmál se. Je na čase překvapit Severuse svou návštěvou.
Spěšně si upravil hábit,nemusel Severus vidět,že za ním běžel a zaklepal. Byl trochu nervózní,ale takovým příjemným způsobem.
Dveře se otevřely téměř okamžitě a profesor lektvarů se tvářil nadmíru překvapeně.
"Harry?"
Tentokrát to byl mladík,kdo se hlasitě zasmál.
"No mám ten dojem,že se tak jmenuju."
Severus se vzpamatoval.
"Jistěže se tak jmenuješ. Jen jsem tě upřímně nečekal."
"Opravdu? A proč?"
Profesor zmateně zamrkal a zvažoval,zda se Harry někde nepraštil do hlavy.
"No,dopoledne..."
"Dopoledne jsem řekl,že máš druhou šanci. Pokud o ní stojíš. Nevidím tedy důvod,proč bych neměl přijít na pravidelný čaj."
Severus se rozhodl Harryho zvláštní chování nekomentovat. Proč taky? Byl rád,že za ním mladík přišel. Připravil čaj a začal se s Harrym bavit stejně jako dřív. Mluvili dlouho a o všem možném.
"Viděl jsem,že tvé ovládání myšlenek je skvělé."
Harryho potěšilo,že ho Severus pochválil,ale musel k němu být upřímný.
"To bohužel není."
"Jak to? V učebně jsem ani nepostřehl,jak rychle jsi uklidil."
"To ano. Ovšem tohle dokážu jen když jsi poblíž."
Severus se nepatrně zamračil.
"Jak to mám chápat?"
"Je to jen moje teorie,ale myslím,že ta moc se projevila díky tobě. A jen v tvé blízkosti je funkční. Vím,že to zní šíleně,ale nikdy jindy ji nedokážu použít. Díky tomu jsem vlastně..."
Harry se zarazil.
"To je jedno. Prostě je to nějak svázané s tebou."
Severus se na okamžik zamyslel než opět promluvil.
"Co jsi chtěl říct?"
"Nic důležitého."
"Harry,já vím,že jsou tajemství,která si říct nesmíme,ale tohle určitě nen9lí jedním z nich."
Mladík si poraženecky povzdechl a dopověděl co začal.
"Mělo to podíl na tom,že mě ten Smrtijed zasáhl. Vykolejilo mě to a ztratil jsem čas. Ale..."
Harry náhle překvapeně vykulil oči.
"Tys byl v Prasinkách! Tam se mi v jednu chvíli podařilo svou moc použít!"
Severus nasadil svou obvyklou neproniknutelnou masku.
"Ano. I přes výslovný Brumbálův zákaz jsem tě sledoval. "
"Děkuji."
"Cože? Za co?"
"Kdybys tam nebyl,nemohl bych se zbavit těch dvou,takže bych se zřejmě neubránil ani těm dalším. A děkuji,žes mi to řekl."
Profesora pálila na jazyku ještě jedna otázka. Doufal,že tím nepokazí příjemnou atmosféru,která mezi nimi vládla.
"Co má to zranění společného s famfrpálem?"
Harry se na něj zkoumavě podíval,ale viděl upřímný zájem,tak odpověděl.
"Jednalo se o příliš černou magii. Ruka zůstala trvale poškozená,takže je hraní famfrpálu vyloučeno. Je to ale dobrý,ruku mám."
Severus obdivoval jeho nadhled. Ten mladík v sobě skrývá víc než se zdá.
                          ******
Harry ulehal do postele se skvělým pocitem. Už dlouho se necítil tak dobře. Až teď si plně uvědomoval,jak moc mu chybělo Severusovo objetí. Zavřel oči a během chvíle usnul.
"To je skvělá zpráva! Výborně."
Smrtijedi v kruhu kolem svého pána potěšeně mumlali.
"Již zítra se nám otevřou dveře Bradavic a náš mladý přítel vykoná svůj úkol. Albus Brumbál zemře!"
Smrtijedi vypukli v jásot.
"Zítra za soumraku bude nebe zdobit znamení zla a Bradavice budou naše!"
Harry se prudce posadil. Jestě teď cítil doznívající pocity radosti a očekávání. Jizvou mu pulzovala bolest,ale v tu chvíli ji nevnímal. Věděl,čeho byl právě svědkem. Albus Brumbál zemře a ten kdo to bude muset udělat,je Severus Snape. Oblékl si župan a vydal se na cestu do ředitelny. Doufal,že Brumbál nespí a bude ochoten ho vyslechnout.
"Harry? Čemu vděčím za tak pozdní návštěvu?"
"Pane řediteli,stane se to už zítra. Mají nějaký plán jak se dostat do Bradavic."
Harry ze sebe informaci vychrlil ještě dříve než vůbec dosedl.
"Poněvadž je po půlnoci,tak se to má stát tedy dnes. Zajímavé,protože právě dnes jsem tě chtěl požádat,aby jsi mě doprovázel na jedno zvláštní místo. Podle všeho,by se tam měl ukrývat další viteál."
"Dnes? Jste si jistý pane? Nebylo by lepší..."
"Harry,je nevyhnutelné,abych dnes zemřel a pokud pro viteál nezajdeme,budeš mít problém ho sám najít,rozumíš?"
Harry jen mlčky přikývl.
"Dobře. Zařídím vše potřebné a dám ti vědět,kdy se vydáme na cestu."
Harry z ředitelny odcházel s těžkým srdcem.
Brumbálův konec je nevyhnutelný a cesty Severuse a Harryho se opět rozdělí.

Dopis (Snarry)Zde žijí příběhy. Začni objevovat