~7~

1.3K 116 0
                                          

"Víš Harry, Voldemort má velmi dobrou strategii. Využívá proti nám to co sám nezná. Ztráta přátel nebo rodiny bolí a lidé jsou tím oslabení. Spousta těch,kteří byli na seznamu Voldemortových obětí se stranila všech kolem v domnění,že je zachrání. Byli i takoví,kteří za ním šli,aby své blízké uchránili před jeho hněvem. Ani jedna možnost není správná. Voldemort všechny zabije když se rozhodne a je jedno jak moc je chráníš."
Jeli metrem na nádraží a Harry jen tiše poslouchal. Brumbál,v mudlovském oblečení,se Harryho mlčením neznepokojoval a pokračoval.
"Jsi bystrý hoch Harry a ač často jednáš bez rozmyslu,já ti věřím. Myslím,že vím proč se všech straníš a obdivuji to. Sám bych se odtrhnout od přátel,kteří mi jsou rodinou,nedokázal. Ale Voldemort ví,že jsi se s nimi přátelil a nezabrzdí ho ani to,že teď se jim budeš vyhýbat. Ty budeš oslabený a oni budou ve stejném nebezpečí jako dřív. Říkam ti to proto Harry,abys neudělal chybu. Nech si času kolik potřebuješ,ale být sám není síla."
Harryho v očích štípaly slzy a byl rád,že je čas vystoupit. Tušil,že Brumbál má pravdu,ale jemu nikdo v hlavě nepromítá jak mučí a zabíjí jeho nejbližší. A on jim nemá jak pomoct. S těžkým srdcem se vydal najít si prázdné kupé a rozhodnout se jak postupovat dál.
                              ******
Albus Brumbál se usadil do křesla ve své pracovně a přemýšlel. Harry Potter,kterého dnes doprovázel k vlaku byl jiným chlapcem než kterému loni ukazoval věštbu. Smířil se se svým osudem a chtěl na to být sám. Náhle měl pocit,že se jedná o předem prohranou bitvu. Pokud Harry rezignoval a vše příjmá se skloněnou hlavou,tak nemá šanci Voldemorta porazit.
Z hlubokého zamyšlení Brumbála vyrušilo zaklepání.
"Dále."
"Volal jste mne pane řediteli?"
"Ano Severusi,posaď se."
Severus Snape se posadil a čekal co z Brumbála vypadne.
"Chci,abys učil Obranu proti černé magii i Lektvary. A chci,abys příjmul i žáky s horším prospěchem."
Snape se napřímil a snažil se mluvit klidně ač se mu hlas třásl vzteky.
"Pane řediteli,při vší úctě,žáci kteří nedostali Výbornou,nemají na lektvarech co dělat. Většina jich nerozezná kotlík od hrnce!"
"Mám proto své důvody Severusi. Buď takto nebo dle tvých představ,ale bez Obrany."
Severus se zhluboka nadechl,aby se uklidnil.
"A smím znát důvody pane řediteli? Nebo je to jako spousta jiných věcí,které jsou přede mnou tajné?"
"Nezačínej zase Severusi. Hlavní důvod je jeden. Harry Potter."
"Potter? Co ten s tím má společného?"
"Před tebou nemá smysl to tajit. Mám vážné obavy,že Harry Voldemorta neporazí. Ještě loni jsem byl přesvědčen o opaku,ale dnes..."
Brumbál se odmlčel a Severus se snažil zpracovat to,co právě slyšel.
"Právě proto ti chci na bedra vložit úkol,který se ti nebude líbit. Chci,abys Harryho sledoval. Proto ty lektvary. Když tam bude Harry,budeš mít další možnost zjistit co se s ním děje. I když pochybuji,že to my dva nějak změníme."
                             ******
Harry sledoval ubíhající krajinu a přemýšlel,zda by neměl jít najít Hermionu a Rona. Ještě se nerozmyslel a dveře se otevřely a jeho dva nejlepší kamarádi stáli v nich.
"Můžeme?"
"Jo,jasně."
Na chvíli zavládlo nepříjemné ticho,které prolomil Harry. Najednou mu slova sama šla z úst aniž by nad tím nějak přemýšlel.
"Omlouvám se. Vám oběma. Jste mí nejlepší přátelé a na tom se nic nezmění. Nikdy. Vím,že ty prázdniny jsem podělal a mohl jsem vám aspoň odepsat. Jsou ale věci o kterých zatím nemůžu mluvit a musím se z toho dostat. Potřebuju jen čas. Chci,abyste věděli,že vás mám pořád rád a to že teď budu sám je má volba."
Nejprve na něj oba koukali jako na zjevení a pak se k němu oba vrhli a vší silou ho objali. Po dvou dlouhých měsících se Harry opravdově a upřímně usmíval. Chápal o čem Brumbál mluvil,protože teď,v tuto chvíli měl pocit,že ho nic a nikdo neporazí.

Dopis (Snarry)Zde žijí příběhy. Začni objevovat