Energická

118 13 3

Chytla jsem Jasona za ruku a zatáhla ho zpátky. Roger se válel na zemi. Bála jsem se že by mu Jason mohl něco udělat. Táhla jsem ho přeplněnou restaurací k východu. Pár lidí do konce začalo tleskat. Vystrčila jsem Jasona ven ze dveří a otočila se ke svatebčanům.

"Všichní jste neskuteční kreténi!" křikla jsem do ticha a odešla. Jason se opíral o lampu a smál se.

"Čemu se sakra směješ?"

"Nevím! Prostě, přijde mi to celý strašně vtipný!" uchechtl se. Pak se zadíval na moje oko.

"Tedy samozdřejmě až na to co udělal tobě." dodal po trapné chvilce ticha.

"Hmm.. Myslím že půjdu domů. Byla to fajn schůzka." řekla jsem otráveně a otočila se k němu zády.

"Ale notaak! Tím to přeci všechno jen začalo!" řekl

"A čím to zkončí Jasone? Až se budem mrtvý válet v příkopě?" rozhodila jsem rukama a sledovala jeho reakci. V ten samý moment kdy se Jason chystal něco říct vystrčil z restaurace hlavu Roger a ještě jeden muž. Ani jsem nestačila zareagovat. Jason mě chytl za boky, přehodil si mě přes rameno a běžel ulicí. Visela jsem hlavou dolů a při každém kroku jsem svým tělem praštila Jasona do zad. Přepadl mě záchvat smíchu. Křičela jsem a smála se. Za námi běžel Roger a ten chlap. Za chvilku Jason určitě už nebude moct.

"J-j-asone? Já umím běhat!" Zasmála jsem se mu do zad.

"Ale ne tak rychle jako já!" odpověděl trochu zadýchaně.

"To ne no.. Možná i rychleji!"

"To zní jako výzva!" řekl a zpomalil. Opatrně mě postavil na zem. Vzal mě za ruku a běželi jsme. Byl rychlejší. To jsem mohla tušit. Za chvilku mě za sebou už táhl. Na konci městečka jsem už nemohla vůbec..

"Tudy!" křikl a strhl mě na polní cestu. Na to že ještě před chvilkou nesl na zádech víc než 50ti kilové závaží byl plný energie. Cesta vedla k lesu. To se mi nelíbilo.

"Počkej! Do lesa ne ! Je tma.." zatáhla jsem ho za ruku.,

"Neboj.. Jsem s tebou." zněla odpověď. Vůbec mě to neuklidnilo.

"Ráda bych ti připoměla kvůli čemu jsi mě dneska vyslýchal.." řekla jsem za běhu. Trochu se zarazil.

"O tom se nemluví Agnes!" řekl

"Proč?" zasmála jsem se

"Teda.. Samozdřejmě že se o tom mluví, ale ne když jdeš v noci do lesa s klukem kterého ani neznáš." řekl přísněji

"Připadá mi jako bych tě znala už roky." zamumlala jsem a doufala že mě neuslyší.

"Připadá mi jako bych tě znal už roky Agnes.." řekl provinile. Podívala jsem se na něj. Zelené oči se mu leskly v měsíčním svitu. Moment. Zelené?

"Jakto? Že máš jinou barvu očí?" zeptala jsem se podezřívavě.

"To je normální. Některým lidem se barva očí prostě mění. Třeba podle nálady.. " zasmál se ale znervozněl. Až přijdu do hotelu, vygooglím si to. Řekla jsem si v duchu.

"A jako unáladu máš teď? " zajímalo mě

"Hmm.. zajímavá otázka..Jaká je to barva?"

"Zelená.."

"Mmm.. Tak to nevím. Nejspíš to bude něco jako přebytek energie nebo tak." zasmál se

"Tak přebytek enegie ano? Tak kdo bude první u lesa!" řekla jsem se smíchem a běžela k lesu.

"Dám ti náskok!" zasmál se a pomalu se dal do běhu...

Scénář smrtiPřečti si tento příběh ZDARMA!