Tuhle kapitolu věnuji @oooCHARLOTTEooo :3 Děkuju za úžasný trailer♥, který jsem, dá se říci, vyhrála:) - (na boku) Seš jeden z mých vzorů:3 Takže si kapitolu užij... Je naprosto normální fandit ovoci!:DDD A děkuju za pomoc s lomenými výrazy!:D:) *le matematik*

-Z

Vzbudila jsem se v sedm hodin ráno. Vyšla jsem na terasu a užívala si slunce, které už příjemně hřálo. Takové teplo by nikdy v Seattlu nebylo. Když jsem odešla z terasy, podívala jsem se na Ryana, který spal. Musím uskutečnit můj včerejší nápad.

Vzala jsem ze stolu takovou chladící nádobu na víno, kterou nám přinesla před dveře služebná spolu se snídaní. Vyndala jsem víno a led, který tam byl, jsem dala do vany. Stejně se za nějakou chvíli rozpustí ve vodu. Nádobu jsem naplnila ledovou vodou a přitom jsem se musela ušklíbnout. Opustila jsem koupelnu s nádobou, vlastně takovým železným kyblíkem v ruce. Měla jsem co dělat, abych se nesmála. Přistoupila jsem k Ryanovi a tu vodu na něj doslova vychrstla. On okamžitě vyskočil z gauče a já se začala hrozně smát. Byl úplně mokrý a vztekal se.

„Julie!" zařval.

„Copak, copak? Pan Dashwood se zlobí?" chechtala jsem se a držela se za břicho.

„Zlobí a brzy asi paní Dashwoodovou zmáčí." probodl mě pohledem a pak se začal asi poprvé upřímně smát.

Začala jsem couvat a dobře jsem udělala, protože za mnou začal utíkat. Vyběhla jsem ven z pokoje a rozhodla se utéct po schodech, než abych čekala na výtah.

„To si vypiješ!" slyšela jsem jeho hlas za mnou.

„Až po tobě!" zaječela jsem na něj a běžela, div jsem se nezabila.

Doháněl mě. Přiběhla jsem dolů, kde už byli lidé, kteří na mě koukali jako na blázna. I ten chlápek v recepci. Nedivila jsem se - vidět holku v tílku a kraťasech na spaní, která utíká před klukem, který je celý mokrý od vody.

Běžela jsem ven z hotelu a objevila se u bazénu. Otočila jsem se, ale Ryan za mnou nebyl. Asi ho to přestalo bavit. Udýchaně jsem si otřela pot z čela a podívala se na bazén, který byl asi půl metru ode mě. Odpoledne sem půjdu, ale teď bude voda asi až moc studená.

Ani jsem se nenadála a někdo mě strčil a já skončila v ledové vodě, která až nepříjemně štípala. Vynořila jsem se z vody a odhrnula si vlasy z obličeje. Na okraji bazénu stál Ryan a nedokázal se přestat smát. No počkej, pomyslela jsem si.

„Tak fajn, vyhrál jsi. Je tu příšerná zima, vytáhni mě." natáhla jsem k němu ruku a on chvíli váhal, ale pak mě za ruku chytil. Ale já jsem měla v plánu něco jiného. Stáhla jsem ho k sobě a on spadl do bazénu. Vynořil se a byl zády ke mně. Asi si mnul oči, které ho pálily od chloru. Využila jsem situace a nenápadně k němu připlula.

„Tak jsem asi vyhrála já!" uchichtla jsem se. Pak jsem ho zatlačila pod vodu, jenže jsem tak trochu nedomyslela, že je silnější než já. Stáhl mě s sebou pod vodu a já se snažila rychle vyplavat nahoru. Když se mi to podařilo, musela jsem popadnout dech.

„Tak kdo vyhrál?" ozval se Ryan za mnou.

Obrátila jsem se k němu, jenže byl jen pár centimetrů ode mě. Nedívej se mu do očí, jen to ne, nadávala jsem si v duchu.

„Stejně jsem vyhrála já." zamumlala jsem.

Ani jsem si to neuvědomila a on se ke mně začal přibližovat. Nedokázala jsem se ani pohnout, protože jsem se dívala do jeho modrých očí. Když byl ale několik milimetrů ode mě, odvrátila jsem se. Uvědomila jsem si totiž, co by se stalo a to já rozhodně nechci. Vždyť ho nenávidím!

BEGIN AGAIN [CZ]Přečti si tento příběh ZDARMA!