Harry

 

*O pět let později*

 

Určitě byste chtěli slyšet, že jsme s Julie žili šťastně až navěky. No, to vás asi zklamu, ale neřeknu vám to. Hlavně proto, že věčnost máme ještě před sebou.
Jsme spolu pět let. Bude to pět let, co jsme svoji. Pět let od našeho ano. A nemůžu říct, že by nás to nezměnilo. Změnilo a hodně.
Začnu u mě. Já jsem převzal hotel po tátovi, což znamená, že teď bydlíme v New Yorku. Jsem ředitel, ale v podstatě dělám velký kulový a beru za to velký prachy. Za ty velký prachy jsme si koupili velký barák na typickém předměstí, kde se se všemi znáte, a kde všichni čtyři žijeme.
Ano, čtyři. Před rokem se nám narodil další potomek. Tentokrát holčička, která dostala jméno Grace. Vymyslela ho Julie. Tohle jméno vlastně dostala po učitelce matematiky. Já vím, divné, ale má to svůj význam. Kdyby mi tenkrát neřekla, že propadám a jestli si nenajdu doučování, neudělám maturitu, nikdy bych nebyl s Julie a nikdy bych nebyl tam, kde jsem teď. S milovanou rodinou.
Sebastianovi je pět a kousek a příští rok jde do školy. Je to, jako kdyby rostl přímo před očima, což je zastrašující. Bojím se, abych jednoho dne neotevřel oči s tím, že se stěhuje pryč.
Teď k Julie. Ta se po líbánkách, na kterých jsme byli na Bahamách, znovu přihlásila na vysokou. Dálkově si udělala školu a teď je oficiální právník. Tím se jí splnil další sen a mohla si odškrtnout další bod ve svém seznamu. Všichni jsme byli šťastní a žili jsme život, jaký jsme kdy chtěli.

**

Uprostřed noci mě probudil dětský pláč. Slyšel jsem i Jul, která se natáhla a rozsvítila lampičku vedle postele.
,,Jdu tam,“ šeptla a začala se zvedat.
,,Ne. Ty spi. Jdu já,“ zastavil jsem jí a zvedl se. Přikývla a s povzdechem zalehla zpátky. Takhle to šlo prakticky celý rok. Grace se probudila uprostřed noci, začala plakat a jak já, tak Julie jsme byli oba nevyspaní.
Měl jsem namířeno k pokoji malé Grace, ale když jsem procházel kolem pokoje Sebastiana, slyšel jsem šeptání. Neslyšně jsem otevřel dveře a uviděl, jak si Sebastian s Beccou staví bunkr ze svých dek. Další věc. Zayn s Perrie se přestěhovali do New Yorku. Bylo to úplnou náhodou. Pár let jsme se neviděli a pak na sebe narazíme v obchodním centru. Od té doby u nás Rebecca prakticky trávila většinu času, protože byla ohromná kamarádka se Sebastianem a navíc chodili do stejné školky.
,,Hele vy dva milenci. Jděte spát,“ zašeptal jsem a oba dva sebou polekaně cukli.
,,Tati, lekl jsem se,“ řekl Sebastian a položil si ruku na hrudník. Sebastian se vytáhl. Byl vysoký – jako já – blonďaté vlasy se mu stáčely do loken a modré oči mu zářily stejně jako jeho matce. A i když mu bylo pět, byl na svůj věk vyspělý a chytrý. Tohle rozhodně zdědil po mně.
,,No to se omlouvám, ale je jedna ráno a vy si tady stavíte bunkr? Na to máte čas ráno. Teď jděte spát,“ řekl jsem a nevěřícně kroutil hlavou. ,,Až půjdu zpátky, budete hezky ležet. Nechcete přece, abych to řekl mámě, že ne,“ dodal jsem, nečekal na jejich námitky a zavřel za sebou dveře. Otevřel jsem ty druhé a přešel k postýlce, ve které plakala Grace.
,,Beruško, no tak. Pojď sem,“ zašišlal jsem a vzal jí do náruče. Její ručičky se okamžitě zachytily za moje vlasy a pláč se uklidnil.
,,Zlý sen?“ zeptal jsem se, i když jsem věděl, že mi roční dítě těžko odpoví. ,,To nevadí. Táta je tady,“ dodal jsem a posadil se s ní do houpacího křesla v rohu místnosti.
,,Kdybys jen věděla, jak tě táta miluje. Strašně moc tě miluje,“ řekl jsem a políbil jí na čelíčko. ,,A nikdy nepřestane. S bratříčkem a maminkou jste pro mě všechno na světě. Jsem si jistý, že tě bude Bastian chránit, protože tě má taky rád.“ Po chvíli jsem si uvědomil, že si povídám sám pro sebe, protože ten malý uzlíček v mojí náruči už zase spokojeně oddechoval a v puse cumlal dudlík růžové barvy.
Pomalu jsem její ručky sundal z mých vlasů a opatrně jí položil do postýlky.
,,Dobrou, beruško,“ šeptl jsem a pohladil jí po hnědých vláskách. Grace byla zase po mně. Hnědé vlásky se stáčely do kudrlinek a její zelené smaragdy bedlivě pozorovaly každičký váš pohyb.
Po cestě zpátky jsem opravdu nakoukl do Bastianova pokoje a uviděl, jak se rychle pohnula deka.
,,Sebastiane, Rebecco, viděl jsem vás,“ zašeptal jsem a zpod peřiny vykoukly dvě blonďaté hlavy. ,,Proč nespíte?“ zeptal jsem se a vešel do pokoje.
,,Becce se zdál ošklivý sen, tak jsme si chtěli udělat bunkr a tam bych jí třeba rozveselil,“ zašeptal Sebastian a nevinně pokrčil rameny. ‘Rozveselil‘? Jak to sakra myslí?!
,,Tobě se zdál zlý sen?“ zeptal jsem se Rebecci, která jenom přikývla a lokny blonďatých vlasů se jí vedle hlavy rozhýbaly.
,,Ou, zlato. Pojď sem,“ řekl jsem a natáhl k ní ruce. Becca do nich vklouzla a já si jí posadil na klín. ,,Strejda Harry tě ochrání,“ zašeptal jsem a pohladil jí po vlasech.
Po chvíli, co jsem jí hladil po vlasech, přišel Sebastian a vzal jí za ruku.
,,Tak, a teď spát. Zítra máme náročný den,“ řekl jsem. Oboum jsem vtiskl polibek na čelo a vrátil se do ložnice za Julie, která pravidelně oddechovala. I jí jsem vlepil pusu, zhasnul světlo a taky po chvíli usnul.

Tutoring by love 2Přečti si tento příběh ZDARMA!