Welcome to my Hell

Temné Vody

Voda. To je to poslední co si pamatuji. Byla všude kolem mě. Obklopovala mě a tlačila mě níž. Klesal jsem s vědomím že se už nikdy nevynořím, ale nevadilo mi to. Věděl jsem že tohle je konec, smířil jsem se s tím. A tak jsem dál klesal a doufal že to se blíží. Musel jsem být hluboko, nic jsem neviděl. Nevěděl jsem kde je nahoře a kde je dole. A bylo mi to jedno. Prostě jsem jen čekal až si mě smrt vezme. Ale asi měla moc práce a mě nechávala dál v té studené vodě. Bez vzduchu a bez naděje na záchranu. Během svého života jsem musel udělat něco strašného, jinak by mě tak netýrala. Stále jsem se propadal nicotnou tekutinou, nechápal jsem to. Dno muselo být blízko, ale přes tu tmu jsem si nebyl jistý. Věděl jsem že můj čas se krátí, ale já se nechtěl vzdát. Ne bez boje. Věděl jsem že nemá smysl se bránit. Na to bylo pozdě. Má mysl se smířila s koncem, ale tělo chtělo bojovat. Chtělo se prát za trochu vzduchu, který mu tak zoufale chyběl. Jen malé nadechnutí. Otevřel jsem ústa a ta se naplnila vodou. Zapomněl jsem na ni. Zapomněl jsem že se topím. A tak jsem se nadechl. Mé plíce se naplnili tekutinou. Mé tělo se topilo. Moje duše se topila. Věděl jsem že teď už mě opravdu nic nezachrání. A tak jsem to vzdal. Už sem se nesnažil o záchranu. Uvolnil jsem se. Mé tělo se zbouřelo. Škubalo sebou. A já ho nechal. Naposledy jsem otevřel oči. Doufal jsem že to poslední co uvidím nebude tma. Spletl jsem se. Byla všude. Obklopovala mě. A pak jsem naposled vydechl. Zbavil jsem se té trošky vzduchu a díval jsem se jak mě opuští ve formě bublinek vzdalující od mého téměř mrtvého těla. Byl jsem šťastný. Věděl jsem že se blíží osvobození. Konec bolesti a utrpení, které jsem za svůj mizerný život prožil. Byl konec. Byl jsem mrtvý.
Mrtvý, ale šťastný