Kuroko no basket - next life

1. kapitola - Taiga

(Taiga)

Dnes se vracím s mou rodinou zpět do Japonska. Naposled jsem tam byl před 20 lety. Tehdy jsem byl ještě teenager, který šel za svým snem. Stát se hráčem v NBA. A teď jsem trenér basketbalu, mám 3 děti a milovanou ženu, kterou si ani nezasloužím.

Už se nemůžu dočkat až přistaneme. Samotný let je v pořádku, ale za mnou sedí Akihiko, který mě musí furt otravovat. Tím pádem místo toho abych teď spal tak mám masáž zad. "Akihiko už toho nech prosím" požádal jsem Akihika, který toho naštěstí nechal. Asi po deseti minutách mi to bylo divný, že ani nemluví. Otočil jsem se na ty čerty a ono světe div se. Oni spí. "Děkuju ti bože" řekl jsem si pro sebe, ale to jsem si neuvědomil, že jeden člen mé rodiny je taky vzhůru. "Vypadá to, že jsi rád že spí" řekla se smíchem Mikoto "a ty snad ne ?" zeptal jsem se se smíchem "co myslíš ?" zeptala se též se smíchem. Na to jsem jí odpověděl polibkem. Po té, co jsme se od sebe odpojili jsme si taky lehli a spali.

"Prosím zapněte si pásy, budeme přistávat" řekl někdo já jsem se jen otočil a spal dál. "Tati...tati...tati...tááátííí" křičel Kaito "ano ?" zeptal jsem se "budeme přistávat" odpověděl se smíchem "cože ?" zeptal jsem se nechápavě "Kaito sedni si a připoutej se" slyšel jsem Mikoto a musel jsem se usmát "a ty vstaň už přistáváme" řekla se smíchem Mikoto "jo neboj" řekl jsem a protáhl se, zívl a až pak jsem otevřel oči a zamyslel se. My přistáváme. Uvědomil jsem si a rychle se připoutal. "Tati připomínáš malý dítě, co se těší na výlet" řekla se smíchem nanami. Nad tím jsem se musel usmát, protože něco podomnýho mi myslím řekl i Kuroko.

Nebudu vám popisovat, co se dělo. Prostě jsme přistáli. Nanami, Kaito a Akihiko se málem při výstupu přizabili. Mikoto je seřvala. Poté jsme šli do našeho nového domu. Ano jdeme máme auto, ale jelikož nám ho musejí přivést, takže nic.

Konečně jsme dorazili do nového domu. Který je snad dost velký pro nás všechny. V domě jsou čtyři pokoje plus ložnice, tři koupelny, obývák, kuchyň, jídelna a pracovna. Odemkl jsem dveře a ti malí ďáblíci vlítli do domu. Předháněli se kde budou mít pokoj zrovna oni. Pouze jsem se nad nimi pousmál a pak mě napadl úžasný nápad. Přišel jsem k mé ženě. Vzal jsem ji do náruče a slavnostně přešel práh. "Co to děláš ?" zeptala se mně se smíchem "ale nic" odpověděl jsem také se smíchem. Políbil jsem Mikoto a odešel se podívat za dětmi. Ti byli podezřele potichu což se mi ani trochu nelíbilo. Vyšel jsem schody do patra. Porozhlédl jsem se okolo. Nikde ani stopa po těch uličnících. Rozešel jsem se chodbou, když najednou na mě vybafne moje princezna. "Baf..." řekla se smíchem Nanami. Celým tělem mi projel mráz. Hned jsem ji chtěl okřiknout, jenže to tam už nebyla a já jsem ji pouze viděl jak za sebou zavřela dveře. Nanami si vzala hned první pokoj.

Tento pokoj má výhled na naší velkou zahradu. Má vlastní vestavěnej šatník. "Tak dobře Nanami mám teď ti dva" řekl jsem si pro sebe, když se tu najednou zjevil Akihiko. "Tati Kaito mi sebral míč" hlásil mi hned "Tak pojď to vyřešíme" řekl jsem. Akihiko mě za Kaitem okamžitě vzal. Tedy vzal mě před jeho pokoj, který byl jako poslední. Tento pokoj má vlastní koupelnu a výhled má na ulici. "Fajn" řekl jsem si pro sebe a zaklepal na dveře a poté jsem je otevřel.

Kaito měl po asi půl roku v pokoji uklizeno, ale to bude možná tím že jsme teď přišli. Jenže on je schopný všeho, tak mě to i tak překvapilo. "Kaito nemáš horečku ?" zeptal jsem se hned "ne proč se ptáš tati ?" zeptal se mě na oplátku "já jen máš tady uklizeno" řekl jsem a začal se smát společně s Akihikem. "Velice vtipné tati, co potřebuješ ?" zeptal se mne bez zájmu. "Od Akihika jsem se dozvěděl že jsi mu sebral míč" odpovím bez váhání "aha...tak tady ho máš prcku" řekl bez protestu což bylo divný, ale nechal jsem to být. Snad toho později nebudu litovat. "A ty máš pokoj kde ?" zeptal jsem se Akihika "tam" řekl a dovedl mě tam. Akihiko je velký čtenář, proto mě nepřekvapilo jaký pokoj si vybral. Tento pokoj má pouze jedno okno s velkým parapetem, na kterém se dá sedět. Výhled není nic moc, protože vidí pouze korunu třešně, kterou máme na zahradě.