Ráno mě probudil můj mobil. Típla jsem ho a vstala jsem z postele. Myslela jsem, že to byl jenom sen nebo noční můra, ale pak jsem uviděla Ethana, jak sedí vedle postele na křesle a dívá se na mě. Nic neříkal, jenom se na mě díval. Bylo to trapné ticho. Začala jsem mluvit: „Ethane, to si tady seděl celou noc?“ neodpovídal. Trochu jsem do něho strčila, aby se probral a konečně něco řekl, ale pořád nic, jenom stroze přikývnul na souhlas. Pokračovala jsme: „A proč si tady seděl celou noc?“ Konečně začal mluvit: „Co všechno si pamatuješ ze včerejší noci?“ nevěděla jsem, jestli to byl sen, nebo skutečnost. Snažila jsem se vstát z postele, ale uklouzla jsem a on ve vteřině vstal, chytil mě, pomohl mi se postavit a ještě si znova sednout. Moje schopnosti se projevily. Viděla jsem hněv, zlobu, milého kluka, vraždy a náhle se to změnilo. Viděla jsem citlivost, přátelskost, lidskost moje ruce mě začali strašně pálit a objevily se v nich malé ohnivé koule. Udivila jsem se. Moje schopnosti na Ethana působily a navíc jinak než na ostatní lidi. To první asi bylo klasické, jaký je, ale toho jsem se vyděsila. Sice byl milý, ale že by v něm byl nějaký hněv, zloba a že by dokonce vraždil. Vylekala jsem se, ale potom to co následovalo. Nevěděla jsem, co to má být a navíc ty ohnivé koule? Najednou jsem se vznesla do vzduchu. Nevěděla jsem, co to je, a tak jsem sebou začala mrskat. Ethan se v mžiku postavil a díval se na mě s údivem stejně jako já na něho. Najednou jsem se objevila v bílé místnosti, které jsem neviděla na konec. Ohnivé koule zmizely. Z prázdnoty se ke mně přibližovala osoba, čím byla blíž, tím jsem jí, rozpoznávala. Byla to žena. Přicházela ke mně se slovy: „Já jsem tvoje matka.“ Nevěřila jsem jí. Z jejího pohledu jsem poznala, že to tak nějak čekala. Vyhrnula si svoje bílé šaty ke kolenům a nad levou patou jsem viděla něco jako malou šišatou spirálku a okolo ní byl malý kruh (viz. obrázek). Ukázala na to se slovy: „Podívej se nad svoji levou patu. Máš tam mateřské znaménko.“ podívala jsem se nad svoji levou patu a to znaménko tam opravdu bylo, vypadalo jako malá galaxie a bylo opravdu krásné. Začala jsem jí věřit, ale né úplně, pořád jsem jí „znala“ sotva pět minut. Začala na mě mluvit: „ Jsem tvoje pravá matka. Museli jsme tě dát k adopci, aby ses měla lépe než s námi. Mám totiž stejnou moc jako ty. Když ses narodila tak mi bylo devatenáct a v devatenácti se musíš začít svoji moc ovládat. Nemůžu ti říct, jak hodně zlý nebo dobrý to bude, ale musíš se od ostatních držet dál. Proto jsme tě museli dát pryč, abych ti neublížila. Ve dvanácti si poprvé narazila na svoji moc, že ano?“ přikývla jsem a ona pokračovala: „Teďka je ti patnáct a tvoje moc se rozšířila. Už nebudeš pomocí dotyku, nebo soustředění, určovat, jaký člověk je, ale i jaký chce být a nebudeš se přenášet pár metrů od něho, ale v každé ruce se ti objeví malá ohnivá koule, která ti ZATÍM nebude vadit. Já se ti ukážu, kdyby si měla nějaký problém s tvojí mocí a kdyby si žádný neměla, tak až ti bude osmnáct, kdy se tvoje moc opět rozšíří.“ s těmito slovy zmizela a já z té místnosti také zmizela.

Pohled Ethana:

Doufal jsem, že nepřijde na to, že jsem upír a najednou se znovu vznesla do vzduchu, jako v noci. Divil jsem se, co to sakra má být? Koukala se na mě vyděšeně. Nevěděl jsem jestli se bojí mě a nebo toho, co se jí právě dělo. Zase její panenky zmizeli, zůstalo tam jenom bělmo a ztratila vědomí. Zase. Po chvíli spadla na zem a já jí chytil. Z pusy jí začala téct krev. Lekl jsem se. Jelikož jsem upír tak jsem se musel hodně ovládat, abych neochutnal, ale byla tak krásná a nevinná. Nemohl jsem. Položil jsem jí na postel a odešel jsem. Po dvou hodinách jsem se vrátil k ní do pokoje. Už byla vzhůru.

Moje moc mě zabíjíPřečti si tento příběh ZDARMA!