Freedom-zrušeno!

Chapter 7

"Já asi..."

Smutně se na něho podívám a udělám psí oči. To zabírá vždycky.

"Ne. Nepojedu. Chci dodělat školu a nemám zájem se támhle někde utopit. Promiň, ale ne." zavrtěl zázně hlavou a odešel do svého pokoje.

Udiveně jsem se za ním dívala. Zrovna tohle mi k němu nesedělo. To nemohl být ten Louis kterého znám už tolik let. Ten Louis by nezmeškal žádnou příležitost aby nemusel do školy.

Zvedla jsem se a odešla před jeho pokoj. "Louisi? Děje se něco? Proč by jsme se tam měli utopit?" zeptám se, pořád stojíc před jeho dveřmi.

Leknutím nadskočím, když se dveře prudce otevřou. V nich stoji Loui s věcmi a vypadá to, že chce jít do sprchy.

"Ty znáš legendu o konci světa a neznáš legendy těch, kteří se vydali na tu nebezpečnou cestu?" prošel kolem mě a zamířil ke koupelně.

"Ne neznám je. Řekneš mi je prosím?" zarazím ho rukou na klice. Pomalu se na mě podívá a povzdechne si.

"Fajn." protočí oči. "A mužů se nejdřív vysprchovat?" než jsem mu stačila odpovědět, otevřel dveře a zmizel ve tmě která ve vnitř panovala.

Zachmuřeně jsem zase sešla do obýváku a zadívala se ven z okna. Panovala tam tma, kterou jen tu a tam  proklouzl paprsek světla z lampy. Přemýšlela jsem o legendách. Je pravda že už se na konec světa rozhodlo jet hodně lidí. Ale většinou to buď zrušili, nebo se z výpravy nikdo nevrátil.

"Aha jo. Tak jsem tu." přisedl si ke mě Louis a ručníkem si vysušoval mokré vlasy. "Co chceš vědět?"

"Já nevím,  něco o těch legendách."

"Hmm... třeba tahle. Byli námořníci, kteří se chtěli dostat na konec světa. Vypluli a po cestě je zastihlo strašné prokletí. Dostali se na ostrov čarodějnic. Pamatoval jsem si i jeho jméno, znělo nějak pyt... pat... začínalo na p. A tam většinu posádky zabila čarodějnice Kahais. Zbytek se rozhodl že pojede dál. Už byli skoro na konci. Už vyděli horu která pojí Chaos s Aetherem, když je přepadli mořské panny a všechny utopili." zalil si čaj horkou vodou.

"A ty tomu věříš?" přejdu blíž k němu a vezmu si od něj jeho hrnek s čajem.

"Jo. A vrať mi to."

"Děkuju za čaj." mrknu na něj ještě od schodů. S plným šálkem čaje se zavřu do svého pokoje a sednu si na parapet.

Výhledat je krásný, na skáli za Chaosem. Obloha se začala barvit do tmavě modré a pomalu se začali obětovat hvězdy. Nemůžu uvěřit že ještě ráno jsem byla u Tris a teď tu sedím u Louise a popíjím jeho čaj.

Ráno se probudím na parapetu s hlavou opěrnou o studené sklo. Sakra! Takhle si mě mohl každý všimnout! Podívám se ven a zkoumám jestli tam někdo není.

Jediný kdo na ulici je je malá postava zabalená do tenkého kabátu až na zem. Není ji vidět do obličeje, ale míří sem. Cože! Míří sem!

Rychle seskočím a běžím se převléknout do něčeho čistého a peláším dolů do kuchyně, kde už léta Louis a vaří.

Zrovna když otevírám pusu abych mu řekla že někdo jde, ozve se zvonek.

Louis prošel okolo mě s povitaženým obočím a zamířil ke dveřím.

Následovala jsem ho do vchodu a stoupla si za něj, aby mě nově příchozí nespatřil dřív jak já jeho.

Prudce otevřel dveře až osoba na druhé straně povyskočila. Rychle prolezla okolo mě a Louiho a nohou ty dveře zabouchla.

Až když si byl jistý že ho nikdo neviděl strhl ze sebe kabát...

****

Takže... Nejdřív bych se chtěla strašně omluvit za to že jsem tak dlouho nic nepřidala. Měla jsem toho ve škole opravdu hodně a i tak jsem na tom dost špatně :/ k tomu si musím vybrat nějakou střední... snad chápete :D

Napsala jsem úplnou kravinu a jsem líná (to je ale novina :D) to opravovat (jako by tam těch chyb potom ubylo :D). Nevím kdy další přidám, ale doufejte že to bude brzo :D

Teď si připadám blbě z toho co jsem napsala, ale jsem moc unavená to přepisovat a k tomu jsem vám to slíbila už minulý týden.

No... nebudu se rozepisovat, protože si stejně myslím že tohle nikdo nečte. Nebo aspoň já to nikdy nečtu :D

Dobrou noc! Mám vás ráda! :*