what i did

11 0 0

Když jsem to dočetla, veděla jsem ptřesně co udělat. Stačilo se jen odhodlat.

Cestu už jsem znala a tak jsem hned vyrazila přes obývák do úzké chodby. Žebřík byl dole a tak jsem dál nemusela váhat a hned jsem začala lézt nahoru. Seděl na kraji střechy s mobilem v ruce. Pořád ho odemykal a zamykal, kontroloval zprávy. Pomalu a potichu jsem došla až k němu, sedla si vedle něj na bobek, "ahoj," pozdravila jsem a než stačil cokoliv říct, začala jsem ho líbat. Nemohla jsem dovolit abychom nedokončili to co se dneska stalo. Musím přiznat, že mě opravdu přitahoval a tohle bylo něco co jsem moc chtěla.

Líbali jsme se dobré čtyři minuty a bylo to opravdu něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Nevím, jestli v tom bylo i něco víc, nějaký city nebo tak, ale.. co to plácám, byly v tom city. Aspoň z mojí strany.

"Wow," neodpustila jsem si, když jsem se odtáhla kvůli vzduchu. "Jaktože jsi přišla?" zeptal se zmateně. Chvíli jsem přemýšlela nad odpovědí, "chtěla jsem," zvedla jsem ramena a usmála se. "Děkuju," usmál se na mě. "Za co?" nechápala jsem to. "Za všechno, že jsi se mnou dneska byla, potom mi odpustila a jsi zase tady." Podívala jsem se před sebe, "já děkuju, že jsi mě zachránil, několikrát," koukla jsem se zpátky na něj. Pořád se na mě díval s úsměvem na tváři. Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a krátce přitiskl naše rty.

"Budu muset zase jít, psala jsem Linday že už chci jít, nechci aby na mě pak čekala," řekla jsem. "Tak jí napiš, že zůstaneš," pousmál se. "Nebo jí to půjdu říct dolů," došlo mi a zvedla jsem se. "Počkám tu, přijdeš?" řekl s nadějí v hlase. Přikývla jsem a šla dolů. Vyšla jsem na zahradu a rychle našla Lind.

Došla jsem až k ní a chytla ji za ruku, aby si mě všimla. "Ahoj, četla jsi zprávu?" zeptala jsem se. Zakroutila hlavou, "proč?" "No, chtěla jsem jít domů, ale měním plány, ještě tu zůstanu," usmála jsem se. Kývla a objala mě. Když jsem se dostala z jejího sevření snažila jsem se dostat zpátky, ale před zahradu plnou lidí, který se na mě tiskli ze všech stran, to nebylo jednoduchý. Nakonec jsem to ale zvládla a dostala se terasou do domu. Došla jsem do už známe chodby a cestou vzala pár flašek alkoholu a CocaColy.

"Katie, tady," ozval se Jakeův hlas z jednoho z pokojů kolem kterých jsem právě procházela. "Co ta změna?" divila jsem se. Pozvedl ramena a poklepal na místo na posteli vedle něj. Sedla jsem si naproti němu a každému z nás dala jeden kelímek plný čistého alkoholu.

"Tak, Jakeu, řekni mi něco o sobě," pobídla jsem ho a napila se. "Ptej se," rozhodl. "Jo, mám vlastně otázku. Odkud máš moje číslo?" vzpomněla jsem si. "Martin mi ho dal. Nebo spíš.. dobře, vzal jsem jeho mobil a opsal si ho. Ale to je stejný, ne?" řekl nervozně a taky se napil. Trochu jsem se zasmála a oboum nám znovu dolila.

Chvíli jsem nad touhle otázkou váhala, ale nakonec jí stejně položila: "co ty a holky, Jakeu?" Trochu zaskočeně se na mě podíval. "Promiň, kluci?.." zeptala jsem se znovu. "Ne, ne, jsem na holky," smál se, "a nic, abych pravdu řekl. Až na tebe tedy, kamarádko." "Ouč, neříkej mi 'kamarádko', prosím. Už jsem na to alergická," řekla jsem vážně. "Jakto?" byl dost zvědavej. "To je delší příběh," upozornila jsem ho. "Nevadí," ujistil mě úsměvem.

Napila jsem se a zhluboka jsem se nadechla. "Měla jsem jednoho kamaráda, znali jsme se dva roky. Vždycky jsme se hodně bavili, hodně. Každej si o nás myslel, že jsme něco víc a dalo by se říct, že jsme byli jasnej pár," nadechla jsem se, "potom jsme spolu začali chodit. Chodili jsme spolu sice jen pár dní, ale bylo to super. Sice se toho moc nezměnilo, ale trošku jiný to bylo. A pak, jsme se rozešli. Bylo to hlavně kvůli tomu, že na mě ostatní byli hnusný a pomlouvali mě," zastavila jsem, "dobře, pravej důvod byl nejspíš ten, že neuměl bejt jen s jednou holkou. Musím říct, že já se taky ráda bavim s hodně lidma a s nim to tolik nešlo, no nic. Rozešli jsme se a on, i když mi slíbil že to bude jako dřív, mě ignoroval, bavil se se všema kromě mě, a ze všeho nejhorší bylo, že vždycky když se mnou mluvil, tak za každou větou řekl 'kamarádko'," znovu jsem se napila, když jsem to dopověděla. "A takhle to je až do teď?" Jake konečně promluvil. "Ne, pak se začla chovat zase normálně, ale tohle u mě prostě zůstala," zase jsem si dolila. "Celkem síla," vzal si ode mě flašku a dopil jí, "ale, na mě stejně asi nemáš." Hodila jsem nechápavej pohled.

"Asi před rokem jsem měl holku. Byla fajn, hezká, milá, rozuměli jsme si. Prakticky jsme se nehádali, dělali spolu všechno, koukali na fotbal, sportovali, pili, všechno. Byla jako můj nejlepší kámoš. Dokonce jsme si spolu koupili psa. Žili jsme si tak, že už nic se nemohlo pokazit. A pak," napínal mě při dalším přípitku, "se semnou z ničeho nic rozešla." "Bez důvodu?" skočila jsem mu do toho. Zakroutil hlavou, "ne, ten jsem zjistil.. pozdějš. Rozešla se semnou proto, aby mohla začít chodit s-" "tvým kámošem! bráchou! tátou?" snažila jsem se na to přijít, ale bez úspěchu. "..S mojí sestrou," odřekl to a já vybuchla smíchy. "To vysvětluje toho nejlepšího kamaráda," smála jsem se, "to sis musel vymyslet," vážně jsem tomu nevěřila. "Chceš vidět svatební oznámení?" zvedl obočí a já se začala zase smát. "Promiň, promiň," konečně jsem se uklidnila a pohladila ho po ruce.

Sice nevím do kolika, ale opravdu dlouho jsme si povidáli. O všem a o ničem. Zjistila jsem o něm spoustu informací a sama se s několika taky svěřila. Nikomu koho jsem znala jen chvíli jsem nikdy neřekla tolik. Sama jsem to nechápala.

Ráno jsem se probudila v posteli s Jakem a prázdnýma flaškama od alkoholu. "Prosím, že se to nestalo," řekla jsem si pro sebe a chytla si hlavu, která mě neuvěřitelně bolela. Opatrně jsem vstala a došla ke křesílku na kterém leželi moje džíny. Vyndala jsem si telefon a odemkla ho. "Tři nepřečtené zprávy" stálo tam.

Otevřela jsem první, ta byla od mamky, a ptala se kdy přijdu domů. Odepsala jsem a otevřela další, tentokrát od Lindsay. Ta psala, že jela s nějakým Lucasem. Odepsala jsem jednoduché 'okay' a otevřela poslední. Bylo v ní jen: "Dobré ráno :)", ale od někoho, od koho bych to zrovna teď vážně nečekala, sakra. "Katie? Copak?" vyrušil mě Jake, který mě objal zezadu. "Nic, nic, to je jedno," usmála jsem se a dala mu pusu na tvář. "Někdo ti psal?" podíval se směrem k mému telefonu. "Jop, mamka, Lindsay a..." "A?.."

...

comfort zone. (cz)Přečti si tento příběh ZDARMA!