Jen jsem na něj zírala a čekala co se bude dít dál."Zatkněte ji".řekl Gabriel.Já se začala vzbouzet."Za co?Co jsem provedla?" "Gabriello zatýkáme vás za pokus o útěk a za porušení andělského příslibu".Celkem jsem nečekala že budou mít želízka jako na zemi."Nialle nedávej jim tu knihu nedávej.." a posledním slovem jsem byla zalitá světlem,které mě osleplo...

Niall:

"Nialle nedávej jim tu knihu nedávej.." Gabriel se na mě otočil."Dej mi tu knihu".řekl Gabriel."Ne nedám"."Tak si ji vezmu sám".Já jsem utíkal hlouběji do jeskyně.Znal jsem to tu a občas mě tady provázela Gabriella.Schoval jsem se za krápník aby mě nenašel."Nemysli si že se schováš,tady se nikdy neschováš,stejně budeš jednou muset vylézt".Byl asi odemě 5 metrů.Sedl jsem si a oddychoval.V hlavě se mi pořád přehrávala ta scéna jak spoutali Gabriellu a odvlekli ji.

"Musím ji zachránit"

"A riskovat za to svůj život?"

"Nemohu ji v tom nechat"

"Jo ahá,takže ty riskneš svůj život za její?"

"Klidně i umřu já...... ji mám rád"

"Jo takhlé jen proto že ji miluješ musíš ji zachránit?"

"Ticho musím se soustředit"

"Jak chceš"

A asi půl hodiny jsem se svou vnitřní samomluvou rozmlouval jestli ji mám zachránit nebo ne.Nakonec vyhrálo moje statečnější já.

Gabriella:

Byla jsem v řetězech,ale bylo mi prd platné když jsem se chtěla dostat z pout."Á naše maličká se probrala":Přede mnou stál Gabriel a jen se chechtal."Neřikej mi maličká".byla jsem plná vzteku a doufala že jim Niall tu knížku nedal."Kde je Niall?" řekla jsem doufajíc v nějakou naději že ho taky nezatkli."Ten?Zmizelněkde v jeskyni".Tolik se mi ulevilo."No a zítra by ses měla připravit, dnes bude soud".A odešel. "Dnes bude soud".opakovala jsem po něm.Moje křídla nebyly ještě moc zahojená tak si budu muset dát bacha."Jdeme" odpoutali mě a přinesli před andělskou radu.Sprostě mě tam hodily jako pytel brambor."Vstaň" já raději vstala nechtěla jsem mít víc problémů."Takže tímto tě odsuzujeme.." Bože ta dramatická chvíle mě mučila."Ke změně barvu tvých křídel".Já jen vykulila oči.Protože změna barvy křídel je ten nejhorší trest."Smilujte se.." měla jsem oči plné slz já jsem nechtěla růžové křídla... "Na barvu..." panebože ty dramatické chvíle neskončí."Temnou fialovou"."Jupíí" vykřikla jsem.Všichni na mě čuměli jako na vola ale nevadí.Podívala jsem se na křídla a ty barva nebyla vůbec špatná."Tak a teď odejdi".

Když jsem odešla ze soudu,někdo mi dal na hlavu pytel a viděla jsem velký kulový.Když mi ho sundali všimla jsem si že jsem někde v místnosti.Přede mnou stál Gabriel."ÁÁ Gabrieli očividně mě nepřekvapuje že tady jsi.A můžeš mi vysvětlit co tady dělám?"Jen se usmál a já byla tak trochu vyděšená...

I anděl smrti se může zamilovat...Přečti si tento příběh ZDARMA!