Kapitola první: Narozeninová přeměna

32 1 0

Ashley Draiková nikdy ničím nevybočovala. Nebyla nejvyšší, nejhezčí, nejchytřejší, žádný specielní talent, který by ji pomohl zazářit. Byla prostě každodenní dívka s každodenní starostmi. Ale ji to tak vyhovovalo. Nikdy netoužila po pozornosti po pozornosti lidí z jejího okolí, ke štěstí ji stačila její rodina, přátelé a koníčky.

Kamarádek moc neměla, ale nikdy ji to nevadilo. Ve svém životě měla lidi, kterým mohla svěřit všechny svoje starosti a mohla jim plně důvěřovat. Především Amandě. Ashley se s ní přátela už od školky.

Ashleynou velkou vášní bylo kreslení. Kdykoliv byla výtvarná výuka, byla ve svém živlu a vždy se do svých výtvorů plně zabrala. Zbožňovala představu, že vytváří něco nového a usilovně vykládala do svých kreseb lásku.

Stejné to bylo v předposlední týden školního roku. Jelikož už bylo závěrečné hodnocení uzavřeno, dostali studenti volnou hodinu. Někteří to využili k prohlížení sociálních sítí, někteří mezi sebou konverzovali a někteří, jako Ashley, se rozhodli využít hodinu k něčemu kreativnímu.

Ashley u svého výkresu právě dokončovala poslední detaily. Dala si na nich dost záležet a dokonce vyhledala na internetu pár obrázků, aby měla lepší představu. Postavu stojící za ní vůbec nepostřehla, proto sebou trhla, když se za ní znenadání ozvalo:

"To je dost dobrý."

"Hmm," přikývla Ashley na Amandinu otázku. Ta byla jediná z Ashleyiných kamarádek, se kterou měla výtvarku společnou.

"Nech mě hádat," pokračovala Amanda dál. "Jakmile s ním dorazíš domů, už nikdy nespatří světlo světa, co?"

"Co je špatného na tom, že nechci svoje výkresy ukazovat. Stejně všichni vědí, o čem jsou."

Ashley s Amandou mrkly na papír ležící na lavici. Na něm byl napůl nakreslený drak v letu. Ještě mu zbývalo dodělat křídla a dokreslit nohy s ocasem, ale jinak vyhlížel na svět inteligentním pohledem.

"Pořád ti to říkám, Ashley, někdy je ukaž učiteli. Určitě by je vystavil."

Ashley se jen zasmála a zavrtěla hlavou. "Nemám zájem. Mimo jiné, Sammy je ten nejlepší kritik, jakého bych si mohla přát."

"Když myslíš. Je to na tobě," pokrčila rameny Amanda. "Vlastně počkej, teď jsem si vzpomněla!" V rychlosti vyrazila k vlastní v lavici a zahrabala v tašce.

"Tadá!" nadšeně podala Ashley malý papírový sáček.

Ashley zírala překvapeně na klíčenku ve tvaru dračí hlavy, kterou z pytlíku vytáhla.

O tom, že draky přímo zbožňovala, věděl každý. Pokud měla příležitost, dokázala o nich básnit celé hodiny. Jakýmsi zvláštním způsobem ji přitahovali a fascinovali. Kdykoliv nějakého viděla, na obrázku či ve filmu, nemohla si odpustit pocit úcty a spříznění. Možná právě proto nesouhlasila s kýmkoliv, kdo se jí v mládí pokoušela přesvědčit, že draci jsou arogantní a krutá stvoření. Samozřejmě, to bylo když ji bylo nanejvýš deset, čím starší byla, tím méně ji byli lidé ochotni naslouchat. Nyní, když ji bylo patnáct, musela často dodat: 'Samozřejmě, pokud by skutečně existovali.' Pokud měla být upřímná, mrzelo ji to. Bylo to dětinské, ale v hloubi duše si přála opak.

Amanda o Ashlyině dračí zálibě samozřejmě věděla, proto klíčenka s dračí hlavou. Kdyby tenhle dárek dostala za jiných okolností, jako například k Vánocům, byla by nadšená. Ovšem tohle mělo jiný význam. Byl to dárek k narozeninám.

Jakmile Amanda zaregistrovala změnu nálady není nejlepší kamarádky, okamžitě začala vysvětlovat. "Bylo mi jasné, že svoje narozeniny zase odbiješ, ale dárek jsem ti dát musela. A promiň, nechtěla jsem tě rozrušit."

Škola DoragonPřečti si tento příběh ZDARMA!