MATE x 35 - You can't hurt me with your words

165 16 2

  "Stejnak nerozumím tomu, proč jsi mě nenechal Elliotta dodělat," mluvil jsem na Tommyho a při tom se oblékal. Čekalo nás další příjemné ráno, plné studeného větru a dopravní zácpy. Věděl jsem, že se o tom nechce bavit, a že mi můj incident s Elliottem i po delší době stále vyčítá.
Tommy se odtrhl od mobilu a mě obdařil otráveným pohledem, jakmile jsem vytáhl jeho oblíbené téma ke konverzaci.
"Vážně? Zase?"
Protočil jsem očima a dodal: "Jen jsem to chtěl vědět, geez. Mohl by ses přes to přenést, přece jsem ho nezabil, nebo nezmrzačil. Určitě už se z té jedné rány vzpamatoval." Zakroutil hlavou a znovu přilepil oči k displayi. Celé ráno jenom seděl u mobilu.
"Mohl bys odložit ten-"
"Okay, chceš vědět, proč mi vadí to, že jsi po něm tak vyjel?" změnil najednou tón, mobil položil na postel, na níž seděl a podíval se, jestli má moji pozornost. Měl.
"No to sakra chci," vzdal jsem oblékání trika, abych se mu mohl dívat do očí, "chováš se, jako bych měl nechat Ashley mlátit nějakým debilem. A ještě mi před ním řekneš, jestli to chci mít na krku."
"Protože- ugh," povzdechl si, "vadí mi, jak řešíš situace vždycky jenom násilím. Vyskytne se problém a ty... ty jdeš zabíjet, Adame."
"Máš pravdu. Jako, určitě můžu fotbalisty, Keitha nebo jakéhokoliv podobného kreténa prostě poprosit, aby přestali být kreténi, určitě to zafunguje. Jak jsem mohl být tak hloupý!" podotkl jsem ironicky. Nerozuměl jsem tomu, proč mu to najednou vadilo. Do teď se mu hodilo, jak jsem jednal - fotbalisti na něj sahali podstatně míň, když jsem Tommyho ba jenom sledoval. Nic nenamítal, když jsem si podal Keitha, ale najednou je moje uvažování chyba. Okay, honey, okay.
Vrátil jsem se k oblékání, s nezájmem vůči tomu, co mi hodlal odpovědět.
"Zbiješ mě taky, když se pohádáme?" zeptal se po chvíli ticha a já se zarazil. Hodně, hodně jsem se zarazil.
"Co je tohle kurva za otázku, Tommy?" otočil jsem se na něj, držel jsem si klidný tón hlasu. Opravdu mě zamrzelo, že si myslel, že bych na něj někdy vztáhl ruku. To bych nemohl nikdy udělat, kdyby mi provedl cokoliv, nikdy bych mu nezkřivil ani vlas. Nadechl se, že něco řekne, ale místo slov jen sklopil zrak a opřel se o čelo postele. Kývl jsem sám pro sebe a začal si balit věci do batohu.

"Promiň," pípl po chvíli, "chemo mi dává dost zabrat. Nebo mě možná oblbují ty nové prášky, vůbec nevím, co to do mě vjelo."
Opřel jsem se zády o stůl a založil si ruce na hrudi. Sjel jsem ho pohledem od hlavy až k patě a zase zpátky. Yeah, vypadal na to. Věděl jsem, že dostávat chemo týden v kuse nemůže být žádná sranda, k tomu pár balíků nových pilulek. Nedávno měl schůzku z několika doktory a sice říkal, že je vše při starém, ale nevěřil jsem mu. Něco bylo špatně. Fuck. Podepisovalo se to na něm všechno čím dál víc, jak fyzicky, tak duševně.
"Volal mi Keith, nějakou dobu zpátky. Někdy před tím, než proběhla celá akce s Elliottem."
Nakrčil jsem obočí: "Tobě volal Keith? Neměl dost-?!"
"O tomhle mluvím! Uklidni se," napomenul mě, "řekl jenom: vzkaž tvému klukovi psychopatovi, že si pro něj jdu a nebude to moc pěkné, nebo něco v tom smyslu. Nechápal jsem ho, ale neměl jsem čas se zeptat, prostě mi hned zavěsil."
Hned na to vstal a ukázal mi příchozí hovor ze skrytého čísla, které mu tenkrát volalo. Hovor trval deset sekund, datum odpovídal - pár dní před celou smrští událostí s Ingrid a poté s tím blbcem.
"Proč jsi mi nic neřekl?" ptal jsem se. Rozuměl jsem celé situaci asi stejně, jako Tommy. Takže vůbec. Sklesle si povzdechl a pokrčil rameny. Upustil jsem od svého nepřístupného postoje a přívětivě jsem rozevřel ruce. Stáhl jsem Tommyho do objetí a konejšivě ho několikrát pohladil po zádech.
"Jsem si jistý, že cokoliv chce, souvisí s tím, cos mu udělal," promluvil, "mám o tebe strach. Neměl jsem ti to zatajovat, promiň."
Pokoušel jsem se ho uklidnit a trochu ho od sebe odtáhl.
"Budu v pohodě, love," ujistil jsem ho s malým úsměvem, "vždycky vyváznu. Jestli půjde někdo do basy, tak to bude Keith, ne já."
Tommy se mi podíval hluboce do očí, mluvil nejvíc seriózním hlasem, jaký jsem kdy slyšel. "Adame, ty si to neuvědomuješ, že ne? Ty jsi ho prostě napadl, to tě může dostat do velkých problémů."
Odpověděl jsem mu otázkou: "A on nebude mít problémy z toho, co dělá tvojí mámě? A co dělal tobě?"
"Mamka to nepřizná a kdoví, jestli jí vůbec teď něco dělá. A nejsem si jistý, jestli ho můžou zavřít za něco, co dělal před patnácti lety," vydechl nejistě a ustaraně se na mě zadíval. Znovu jsem se pousmál, abych ho opravdu ujistil, že zachovávám chladnou hlavu a že se mi nic nestane.

Neuběhlo ani půl hodiny od naší konverzace a zazvonil zvonek. Chystali jsme se s Tommym vejít do garáže a jet do školy, takže jsme si nevšímali krátkého cinknutí a já začal odemykat garáž. Když zvonek zazvonil podruhé a nikdo z rodiny nešel otevřít, začalo mi to být divné.
"Pošta?" otočil jsem se na Tommyho. Pokrčil rameny a pokynul mi, abych otevřel dveře. Většinou k nám v tuhle dobu nikdo nechodil, a kdyby někoho čekali rodiče nebo kdokoliv jiný v domě, přišli by.

Přešel jsem ke dveřím a otevřel je. My o vlku a vlk za dveřmi. Málem jsem si zavřel hlavu mezi dveřmi a futry, jak rychle jsem je chtěl zase zavřít. Na poslední chvíli jsem se ale rozhodl, že nesmím prostě vycouvat a schovat se do domu. Všiml jsem si, jak na mě Tommy zírá trochu jako na magora, když tu mávám s dveřmi. Definitivně jsem je otevřel a postavil se mezi ně, aby se určitá návštěva nemohla procpat dovnitř.
"Fuck off," utrousil jsem otráveně, při pohledu na Keitha, který se mi právě naskytl. Stál tam i s tou bezcitnou čarodějnicí, oba se na mě dívali jak na zkurvený osmý div světa.
"Radil bych vám se kurva rychle odebrat z našeho pozemku, než na vás zavolám policii," řekl jsem.
"Říkal jsem tvému klukovi, že si pro tebe dojdu," ušklíbl se, "tak jsem tady. Nechci po tobě nic moc, jen podmínky, za kterých tě nenechám zavřít a nechám pominout, jak jsi mě zmlátil. Pokud je nesplníš, uvidíš, jaké ti udělám ze života peklo."
Několikrát jsem zamrkal a nadechl se. Netušil jsem, že je v pozici, kdy si může určovat podmínky. Než jsem stihl odpovědět, stál vedle mě Tommy. Prohlédl si oba a pak se zklamaně zadíval na Dianu.
Já se rozhodl vzít si vyšší cestu a pro jednou se chovat jako sofistikovaný mladý muž.
"Obávám se, že neurčuješ podmínky. Nezapomínejme na to, že existuje někdo, kdo rád potvrdí, že jsi násilník," odvětil jsem jednoduše a lehce pokrčil rameny. To se očividně nezalíbilo ani jednomu.
"Říkala jsem ti, že to nemáš dělat," zabreptala Keithovi Diana. On ji odbyl zaprskáním neznámého hesla a pokračoval.
"Co jsem dělával kdysi je poslední, o co by ses měl zajímat, ty..." sjel mě pohrdavým pohledem, "zkrátíme to: požaduju po tobě - no, jak to říct - finanční kompenzaci. Za moji újmu za zdraví."
Uchechtl jsem se a zakroutil nevěřícně hlavou. Nenápadně jsem zkontroloval Tommyho - nespouštěl z Diany pohled. Zdálo se mi, že ji každou chvíli propálí. Intenzivní, nezáviděl jsem jí.
"Yeah. Pořád žiješ, nemáš zač. Teď bych tuto nezajímavou konverzaci ukončil. Děkuju za návštěvu, nikdy víc," protočil jsem očima. Keith se očividně nechtěl nechat jen tak odmítnout, ale Diana vypadala, že je čím dál víc na pochybách.
"Chci sto padesát tisíc v bankovkách," vyjádřil se, očividně frustrovaný mnou. Viděl jsem, jak starouš zatíná čelist, jak se vzteká, protože nemám strach. Bavil mě.
"Yep, a já chci-"

"Když půjdete k soudu, prohrajete a ty to víš," vložil se do konverzace najednou Tommy, svoje slova podávala s ledovým klidem a cíleně Dianě. Nechal jsem ho mluvit, trochu mě děsilo to, jak moc postrádal emoci v hlase. Diana sklopila pohled.
"Nemůžeš si dovolit soudní poplatky a nemůžeš si dovolit prohrát, protože bys musela platit naše výdaje. Navíc, vidím, jak se ho bojíš. Mě neoklameš, mami, jsem tvůj syn."
Lehce si odkašlal, nijak nezměnil výraz v obličeji a otočil se na Keitha.
"Keithe, zhruba před třemi až čtyřmi minutami jsi vyhrožoval Adamovi, cituju: Pokud nesplníš podmínky, uvidíš, jaké ti udělám ze života peklo."
"A? Na to nemáš důkaz, tvoje slovo proti mému, zase," odfrkl si nezaujatě a Tommy se lehce, ale pěkně ironicky pousmál. Lehce se vyklonil ze dveří a ukázal kamsi na zeď, směrem do druhého patra domu.
"Je mi trapné, že tento spor musíme řešit zrovna mezi dveřmi, ale na druhou stranu jsem rád. Vidíš tam? Tam je kamera, která nahrává video i audio. Aby toho nebylo málo, v telefonátu se mnou jsi řekl, že jdeš pro mého přítele a že to nebude pěkné. Hovory jsou monitorované, ale to určitě víš."
Keith se ohlédl po místě, kam ukázal Tommy, nadechl se jak rozzuřený býk a znovu vydechl.
Hleděl jsem na Tommyho s úžasem, nerozuměl jsem, co to z něj teď lezlo a o jaké kameře sakra mluví, ale poprvé jsem ho slyšel mluvit... tímto způsobem. A mimo to, jak mě děsil, byl hot as fuck.
"Odejděte. Nepřeju si, abyste se ještě někdy ukázali před domem Lambertových, nebo kdekoliv v blízkosti mě nebo Adama."

Keith se zamračil, ale Diana už ho táhla pryč. "Omlouvám se," opakovala a s hanbou poháněla Keitha, aby odešli, "prosím, nevolejte policii. Už se to nebude opakovat." Frajer si stihl plivnout pod moje nohy, ale nechal se přesvědčit k odchodu. Neřekl ani slovo, jen zavrčel jak vzteklý pes.

Pořádně jsem nerozuměl tomu, co se právě stalo. Beze slova jsme vešli do garáže a nastoupili do auta, jak jsme původně plánovali. Chvíli prostor naplňovalo jen uklidňující ticho, příjemná změna, od chaotického rozhovoru před několika minutami. Vyjeli jsme směrem k Mt. Carmel.
Prolomil jsem ticho: "Love, my nemáme žádné kamery-"
"Já vím," odpověděl hbitě. Při jízdě v autě jsem si často pokládal ruku na jeho stehno, ale teď jsem se trochu zdráhal. Soudě podle slov, která volil předtím, jsem se bál, že mě nějakou větou zabije.
"Jak jsi sakra věděl, že to zabere? Vždyť žádnou kameru ani nemohl vidět," ptal jsem se dál. Fascinovalo mě, co předvedl. Nevěděl jsem, že to v sobě má. Místo odpovědi se natáhl pro moji ruku a položil si ji na vnitřní stranu stehna, jako vždycky. Usmál jsem se pro sebe.
"Riskl jsem to. Mamku jednoduše zpracuješ, navíc, šlo poznat, jak je nejistá. Keith je definice velkých keců a žádných činů. Oba ví, že nemají peníze nazbyt, tak proč by je strkali do případu, který nevyhrají? Dal jsem si dvě a dvě dohromady a Keith už se nevrátí. Ale zkusil to - bude se ženit, jasně, že chce peníze."
Stiskl jsem jeho stehno a on položil svoji dlaň na moji.

Pokračoval. "Přestaneš mlátit lidi, Adame, protože ne každý je hlupák, jako Keith." Chtěl znít vážně, věděl jsem to, protože se skoro celým tělem natočil ke mně.
Okamžitě jsem začal odporovat a na chvíli se na něj podíval: "To nejde, vysvětloval jsem ti to."
Frustrovaně si povzdechl. Přesunul jsem svou pozornost zpátky na vozovku.
"Shit, nezměním se kvůli tobě... a kvůli tomu, že ty chceš," oznámil jsem jednoduše. Skoro jsem ani nedomluvil a on už se na mě osočil se zvýšeným hlasem. Při tom mi stihl ne moc šetrně odhodit ruku. Au.
"Nezměníš se kvůli mně, změníš se kvůli tomu, abys neskočil za s rozbitým nosem, nebo za mřížema, idiote!"
Kousl jsem se do vnitřní strany tváře a neodpovídal.

Zastavil jsem, protože na semaforu před námi se objevila červená. Akorát čas na to, abych se znovu podíval na Tommyho. Nenechal se odbýt. Nenechal si to líbit. Ani u Keitha, ani u mě. Představa toho, že se začne chovat drsně nejen ke mně, ale i ke všem ostatním, ve mně vyvolávala určitý pocit.
Přejel jsem ho pohledem a promnul si rty o sebe. "Fuck, fakt bych ti teď chtěl vykouřit."
"Oh." Nadechl se, jako bych mu najednou vzal všechna slova a jediné, co ze sebe mohl vydat, byl dech. Začal se lehce červenat a radši zapadl do sedadla a otočil se k oknu, aby se přede mnou schoval. Čekal jsem jinou odezvu, ale nestěžuju si. Stejně mi přišel sexy.
"Jestli chceš, můžu někde zaparkovat," nabídl jsem, trochu s nadsázkou. Věděl jsem, že odmítne. Najednou se s lišáckým úsměvem a tvářemi s nádechem růžové znovu otočil. Strčil ruku mezi moje stehna, přesněji na jedno z nich, jako jsem to dělal jemu.
"Beru tě za slovo, ale až doma," mrkl na mě a vypadal hrdě na to, že mi to řekl. Plánovaný sex mě zrovna nevzrušoval, ale pobaveně jsem se zasmál a odsouhlasil mu to.

***
Skončila pátá hodina, biologie. Čekaly mě ještě další úchvatné čtyři hodiny, plus motorky, ale už teď jsem měl dost. Zahlédl jsem dvě třeťačky, Liberty a Aubrey, myslím, jak na mě nenápadně hází očko. Usmál jsem se, abych nevypadal tak chladně a nepřátelsky, jak si mě někteří vyobrazovali. Pak moje kroky směřovaly do společných prostor, kde seděl Tommy a další tlupa děcek. Samozřejmě ani netušil, že přicházím. Hleděl do mobilu. Hodil jsem batoh na lavičku naproti němu a sedl si.
"Položíš ten mobil?" vytrhl jsem mu ho z rukou. Na obrazovce na mě vybafla rozjetá konverzace přes messenger, což jsem usoudil podle bublin vyskakujících z okrajů.
"Hej, dej to zpátky!" vrhl se po mně přes stůl, jakoby na tom závisel celý život. Pohotově jsem ucukl rukou dál. Myslím, že věděl, že si nic nepřečtu, protože nejsem takový. Stejně z něj najednou začala skoro vyzařovat nervozita. Díval se na mě, jako by mi chtěl uřezat ruku, jestli zjistím to, s kým a co si píše. Zachoval se kurva podezřele, ale nikdy mi nešlo o drama, takže jsem to nechal plavat. Sice mě sevřel divný pocit, ten, co jsem míval, když jsem vnitřně prostě věděl, že je něco špatně, ale možná mě jen kopala do břicha moje paranoia. Místo hádky jsem podržením tlačítka vypnul mobil a až po tom, co mi krátce zavibroval v ruce, jsem ho vrátil majiteli. Tommy si ho okamžitě vzal zpátky rychlým pohybem ruky. Poprvé, co ho vidím agresivního ohledně pitomosti. Nepřestával mě udivovat.
"Nebudu se ptát," uklidnil jsem ho.

Nechal jsem své ruce položené na stole, v klidu, abych ukázal, že na něj nehodlám nějak útočit nebo mu něco brát. Pěkně mě nasralo to, jak se mě ráno zeptal, jestli ho zbiju, když se pohádáme. Jako bych někdy mohl ublížit někomu, kdo mi je tak blízký.
"Fakt si myslíš, že bych tě bil?" Vypadla ze mě otázka, ani jsem nevěděl, jak. Asi jsem začal přemýšlet nahlas. Dostal jsem zpět jen nechápavý pohled.
"Řekl jsi to ráno a- ugh, já na to nemůžu přestat myslet," přiznal jsem se. Jeho výraz trochu povolil a zklidnil se. Povzdechl si a odpověděl: "Vím, že bys na mě nikdy nesáhl se špatným úmyslem. Řekl jsem to, protože mě štvalo, jak jednáš, ale vím, že bys mi nikdy nic neudělal." Věnoval mi malý, sladký úsměv, aby mě ujistil. Naklonil se blíž ke mně a prsty přejel po jedné z mých rukou, než mě za ni vzal.
Automaticky jsem se hned vytrhl a zkontroloval stav okolo. Přece jen, seděli jsme ve společných prostorech, tudíž neexistovala nejmenší šance, že bychom mohli zůstat sami.
"Tady ne," oznámil jsem potichu a stáhl své ruce zpátky k sobě. Založil jsem si je a opřel se lokty o stůl. Viděl jsem nějaké lidi se chichotat a odcházet, z čehož jsem si samozřejmě vyvodil, že se smějí mně. Možná se nesmáli vůbec ničemu spojeného se mnou, ale teprve teď mě moje debilní paranoia opravdu nakopala.
"Moc lidí," utrousil, očividně naštvaný. Odtáhl se a promnul si rty. Pak si znovu vzal mobil a zapnul ho. Vydechl jsem a protočil očima: "Děláš to naschvál?"
"Víš co?" zvedl zrak. "Napadlo mě, že bychom měli jít ven. Každý sám."
Přivřel jsem oči a podíval se Tommymu do očí. Opravdu mi něco nesedělo. Znovu mě sevřel ten pocit.
Nikdy se mě nemohl nabažit a najednou chtěl chodit ven sám? Nebránil jsem mu v tom nikdy a ani jsem nehodlal začít, jen mě překvapilo, že se najednou rozhodl.
"Stejně trávíme všechen čas spolu, bylo by dobré vidět i někoho jiného, nemyslíš?"
"Mě se neptej, jestli můžeš chodit ven, je to tvoje věc. Stačí říct, že jdeš, ať vím, že tě nemám čekat doma," pokrčil jsem laxně rameny.

Něco mě vyrušilo - zaslechl jsem, jak do zvuků povídajících si lidí v prostorách vnikl další zvuk. Klapání podpatků. Věděl jsem, kdo jde. Sebral jsem si tašku a hodlal vstát, když mě Tommy zachytil za paži.
"Sedni si."
"Musím jít, mám-"
"Nemusíš jít," naléhal, "bojíš se, protože jde sekretářka Mia. Pořád ses přes ni nepřenesl, nebo co?"
"Je mi jedno, co dělá, ale nemusím ji vidět," zaprskal jsem nazpátek a vytrhl se z jeho sevření. Odstoupil jsem krok dozadu a chystal se odejít, ale hned, jak jsem se otočil, střetl jsem se s ní. Falešně se na mě usmívala. Její kroky následovaly pohledy nejednoho mladého ucha. Slintali nad ní, jak kdyby vypadala kdovíjak... okay, nemohl jsem ty fracky soudit, když jsem pro ni kdysi hodlal žít a umřít.

"Pojď, butterfly," řekla tak, abychom to slyšeli jen my dva. Pak se otočila na podpatku a vzala to na druhou stranu, ke schodům kanceláře. Protočil jsem očima ještě jednou, vyměnil si přikývnutí s Tommym, zanadával si pro sebe a následoval ji. Netušil jsem, co ode mě chtěla, ale jako personálu školy jsem jí nemohl odporovat, zvlášť když jsem se chtěl zlepšit a protáhnout se s dobrými výsledky až ke konci školy.

"Děkuju, žes mu to řekla," procedil jsem mezi zuby a ona se zákeřně zasmála. Lezla mi na nervy, jen jsem ji viděl. Každý její pohyb, každé její slovo.
"Že sis chtěl podřezat žíly? Takže už ses mu taky přiznal! Doufám, že tě hlídá. Byla by škoda, kdybys umřel. Jsi moc sexy na to, abys byl mrtvý," otočila se přes rameno a věnovala mi mrknutí. Odvrátil jsem svůj pohled jinam.
"Kurva, jsi zlá, povrchní mrcha. Vždycky jsi byla," uchechtl jsem se nevěřícně nad tím, jaká vůbec je. Stále jsem viděl, co jsem na ní viděl před lety, po fyzické stránce, ale její povaha mě teď znechucovala. Kdysi jsem z ní měl pomotanou hlavu, teď jsem z ní neměl ani nejmenší příjemný požitek.
"Zlato, motýlku," oslovila mě, se značnou pichlavostí v hlase, "vzala jsem ti panictví, myslím, že tě znám povrchně i do hloubky, takže si na mě, prosím, nevyskakuj s tím, že jsem povrchní."
Stáhl se mi žaludek. Najednou se zastavila, zkontrolovala, jestli nikdo nejde a dala mi do ruky nějaký papír. "Pochvala učitele za lekce tance, měl bys to předložit u zkoušek," oznámila mi. Okay, řekl jsem si.

Chvíli se nic nedělo, proto jsem se odhodlal prolomit chvíli: "Kvůli tomu jsi mě táhla až sem?"
Usmála se, až jsem viděl její zářivé zuby. Já si držel kamenný výraz.
"Chtěl jsem tě vidět," přiznala, "je sladké vidět tě dospět do takového kusu chlapa, když jsem tě měla v posteli tuším ve tvých patnácti, šestnácti."
Woah, holka věděla, jak u mě má nastartovat nepříjemný pocit. "Jsem zadaný, Mio."
"A jsi s klukem, ale stejně by ses vrátil. Melanie jsi byl schopný se svým gay ptákem i udělat dítě, takže nevidím problém," se sebevědomým výrazem sklouzla pohledem k mému rozkroku, ale hned poté se dala dohromady, "haha, dělám si srandu, nechtěla bych tě zpátky. Ale musím uznat, nejsi jenom pěkná tvářička. Máš i něco v hlavě. I ta tvoje to říkala."
"Jak víš o Melanie?"
"Navštěvuje školního psychologa."
"A ty prostě... víš, co se děje u školního psychologa?" hodil jsem na ni nedůvěřivý pohled. Pokrčila rameny a lišácky se usmála. Nestane se jen tak, že sekretářka ví, s čím se žáci svěřují profesorům. Doufal jsem, že se z nich nestaly kamarádky a nepovídaly si o mně někde u kafé. To by mi tak chybělo.
"Kolují o tobě různé pomluvy, motýlku," odbočila od tématu a několikrát zamrkala. Nesnášel jsem to.
"Řekni mi něco, co nevím, Michaelo," odvětil jsem nezaujatě a upravil si jeden z prstenů na mém prostředníčku. Chtěl jsem jít pryč, daleko od ní.
"Údajně jsi HIV pozitivní, taky jsi promiskuitní homosexuál a ve volném čase provozuješ BDSM," oznámila mi jednoduše a já protočil očima tak daleko, že jsem skoro uviděl svůj mozek. Při zmínce homosexuála mě ale zamrazilo. Možná už to prasklo a všichni věděli, s kým chodím, ale mě zrovna představa veřejného projevování našeho vztahu znepokojovala. Nechtěl jsem vypadnout z kolektivu, i když jsem ty lidi z hloubi duše nesnášel. Musel jsem se udržet.
"Nejsem pozitivní, nejsem do BDSM a nejsem homosexuál," vyvrátil jsem okamžitě. Nasucho jsem polkl a podíval se na Michaelu. Zasmála se a přistoupila blíž ke mně.
"To vykládej někomu jinému, butterfly," mrkla na mě a vsunula mi do ruky malý papírek. Ani jeden z nás nepřerušil oční kontakt.
"Měj se," vydechla svůdně a přejela po mojí paži. Pak se otočila a sebejistě odešla.

Rozevřel jsem ruku a uviděl malý útržek papíru s nápisem Kdyby ses chtěl zase cítit hetero. Pod slovy bylo napsáno její číslo. Povzdechl jsem si a ohlédl se směrem, kterým odešla.
Otřepal jsem ze sebe všechny myšlenky na naši předchozí konverzaci a vyrazil zpátky do ruchu školy. Za chvíli mě čekala hodina.

***
Dalších pár hodin strávených ve škole Tommy vypadal víc naštvaný, než předtím. Taky každou chvíli psal na mobilu. To mě dovedlo k myšlence, že s kýmkoliv vede konverzaci - musí to být sakra horlivé, když se kvůli tomu nedokáže soustředit ani na to, co diktují profesoři. Když jsem ho napomenul, na chvíli přestal a pokusil se mě políbit. Uhnul jsem a od té doby na mě nepromluvil.

Skončil mi box. Po sprše jsem se oblékl a vyrazil do svého auta. Čekal jsem, že Tommy půjde domů pěšky, aby nemusel čekat další dvě hodiny, ale k mému překvapení stál u auta. Sledoval mě, jak na dálku odemykám a jak se blížím k němu. Neusmál se, neřekl ani slovo. Do obličeje mi foukal chladný vítr, takže jsem se co nejrychleji chtěl schovat do tepla auta.
"Hey, vše v pohodě?" zeptal jsem se při nakládání své tašky na zadní sedadlo. Neodpověděl, jen si vlezl na místo spolujezdce a čekal.
"Všechno v pohodě, děkuju za zeptání, Adame," odpověděl jsem si potichu a značně ironicky. Povzdechl jsem si a nastoupil, abychom konečně mohli jet.

Do trapného ticha jsem položil jednoduchou otázku. "Zvládáš v pohodě matiku? Jestli ne, můžu-"
"Nemusíš," odsekl, než jsem stihl domluvit. Letmo jsem po něm hodil pohledem, nemohl jsem se dívat jinam, než na vozovku.
"Bavil jsem se s Louise a Debbie, obě se přijdou podívat na můj zápas, tak bys pak mohl odejít s nima. Až vyhrajem proti Bennington's Bulls, budem oslavovat, takže tě nebudu moct hodit domů," oznámil jsem mu. Při jeho náladě jsem si ani nemyslel, že by na nějaký můj fotbalový zápas mohl chtít přijít, ale stejně jsem to řekl. Aby řeč nestála.
"Oslavuj si, já odejdu s někým jiným," opověděl jednoduše. Pokrčil jsem rameny a nechtěně vydechl - znělo to otráveně. Věděl jsem to, po mně hned po tom mě Tommy propálil očima. Nějakou chvíli jsem se zase věnoval řízení. Netušil jsem, že ho moje odmítání osahávání na veřejnosti dovede do takového vzteku. Dneska asi neměl svůj den a já jsem mu jen přidával.
Nechtěl jsem mezi námi držet negativní atmosféru a myšlenky na to, co jsem udělal blbě, že je naštvaný. No, vlastně mi došlo, co se mu děje, jen jsem to nehodlal rozebírat znovu a znovu, protože on věděl, jak to bude s naším vztahem a veřejností. Nejde jenom tak všude prohlásit, že Lambert je gay a čekat, že to lidi akceptují. Několikrát jsem zamrkal a vyhodil si z hlavy tu známou pohádku - nikomu to neřekneme, protože se na to necítím, ty budeš naštvaný a na nějakou dobu nastane trapné, uražené období, než se zase usmíříme.

Chtěl jsem na něj naposled zkusit zapůsobit, navázat kontakt. Pomalu jsem položil svoji ruku na jeho stehno, jako vždycky. Hned mi ji odhodil a já pochopil, že ho mám nechat na pokoji. Fuck, tak fajn.
"A to jsem čekal na to, až ti budu moct dát pusu," konstatoval jsem. Začínal mi trochu lézt na nervy, když dělal uraženého, ale nechtěl o svém problému mluvit. Nehodlal jsem spadnout do nudného, stereotypního vztahu s hádkami na denním pořádku. A hlavně jsem nehodlal vést hádky s někým, koho miluju.
"Dostaneš jich plno od lidí, co ti líbají nohy, pane populární," odpověděl mi jedovatě. Sevřel se mi krk a chvíli jsem nevěděl, co odpovědět. Vážně se o tom budeme bavit? Budeme se o tom hádat? Hodlal jsem si zachovat chladnou hlavu, dokud to bylo v mých silách. Nechtěl jsem na něj vyletět. Dojel jsem bezpečně až k našemu domu a zaparkoval auto. Pak jsem pokračoval v konverzaci.
"Tommy, musíš pochopit, že-"
"Nechci nic pochopit, nech mě na pokoji!" vykřikl na mě a vylezl z auta. Vytočeně bouchl s dveřmi a jak odcházel z garáže, ani se neotočil.

Seděl jsem jako opařený. Měl jsem strašně nepříjemný pocit v hrudi a celkem jsem netušil, jak se s ním vypořádat. Zatnul jsem zuby a vyrazil za Tommym.
"Nechápeš to, Tommy! Nelíbáme se na veřejnosti, ale to kurva neznamená, že tě nemiluju!"
rozhodil jsem rukama a zastavil se u schodů. Akorát vycházel nahoru do pokoje, ale otočil se, aby mi mohl vpálit do obličeje další odpověď.
"Nevypadá to, že mě miluješ až tak moc, jak tvrdíš. Dneska ses choval jak sobecký kokot," zaprskal. Mlčel jsem. Jen jsem se nadechl, ale nevyšlo ze mě žádné slovo.
"Je to jenom o tobě, že?! Tvoje pověst, tvoji kamarádi, tvoje škola, tvůj tým! Jsi posedlý tou svojí reputací a postavením, ale kdy sakra začneš myslet na to, jak se cítím já?! Jediný, koho miluješ, jsi ty sám!" znova na mě zvýšil hlas.
Zklamaně jsem zakroutil hlavou a cítil nepříjemný pocit v hrudi, jak se roztahuje.
"Lžeš nám oběma."
Natočil se ke mně úplně a křičel ty hnusné věci přímo do mojí duše. Díval se mi do očí a vypadal, že ani na chvíli nezapochyboval ani o jednom slově, které vypustil. "Myslím, že mám pravdu - sám jsi přece říkal, že nejsi stavěný na city. Ale sex, to je tvoje parketa. Možná jsi mě chtěl jenom do postele, protože tam nikdo nevidí, co spolu děláme! Žádní lidi, žádné... zvědavé oči, kterých se tak bojíš!"
Cítil jsem, že se mi jeho věty dostávají pod kůži. Jeho hlas mě, i když jsem si to nechtěl přiznat, bodal do srdce. Musel jsem ho tím svým odmítáním veřejnosti štvát už dost dlouho, aby takhle vypěnil. Fuck, ale stejně nic z toho, co říkal, nebyla pravda.
"Jak to vůbec můžeš říct?" promluvil jsem sklesle. Slyšel jsem to na sobě, přes to, jak moc jsem se snažil udržet. Sakra, sám jsem ho nechal, aby byl on můj první před tím, než já budu jeho. A měl jsem strach, ale nechal jsem ho, protože mu věřím, protože je pro mě důležitý - a on mi stejně řekne něco takového. Fuck. Nejhorší na tom bylo, že mi přišlo, že mě začínal vidět jako quarterbacka Adama, jako bad boye s povrchním přístupem ke všemu, jako sebevědomého hulváta, který si dělá co chce, kdy chce a s kým chce. Přesně tak, jak mě viděli lidi, co mě v první řadě nikdy neznali.
"Přemýšlej o tom, co říkáš," dodal jsem, protože Tommy mlčel, "nezasloužil jsem si to." Asi už si ponadával a uspokojilo ho to, možná. Prošel jsem okolo něj a vrazil do něj ramenem.
"Věděls sakra dobře, do jakého vztahu jdeš, Tommy," připomněl jsem mu a nečekal na odpověď. Dokud nepřijde sám, nepůjdu za ním a nebudeme spolu mluvit. Neměl jsem nervy ani chuť s ním takovou sračku řešit znovu. Řekl kraviny v afektu, ale stejně jsem mu to nehodlal jen tak odpustit. Pravděpodobně mě čekala noc, kdy mezi námi v posteli bude metr místa a budem spát otočení zády k sobě. Typický harmonický pár.

*Tommy
S Adamem jsme spolu nemluvili už dobrých pár hodin. Akorát jsem vyšel ze sprchy a došel zpátky do pokoje, když se mi před očima naskytl zajímavý obrázek. Adam si před zrcadlem měnil piercing v jazyku. Na stole za ním ležela malá krabička. Zkontroloval jsem, jestli se Adam dívá, a když jsem viděl, že je zabraný do šroubování malých kuliček ze své pusy, chtěl jsem se podívat, co to má za parádu. Prošel jsem okolo krabičky a nenápadně prozkoumal její obal - plné rudé rty s vypláznutým jazykem a srdíčka kolem jednoduchého loga. Se zaujetím jsem ji otevřel a uviděl něco, co připomínalo piercing do jazyka - akorát s malým, červeným válečkem s miniaturním vypínačem. Nechápavě jsem se podíval na tu věc a pak na Adama. Setkal jsem se s jeho pronikavýma očima v odraze zrcadla. Všiml jsem si i jeho rukou - měl na sobě svoje oblíbené stříbrné prsteny. Doma je vždycky odkládal, takže musel něco chystat, pokud je měl na sobě. Asi vzal vážně to, jak jsem říkal, že máme jít každý ven a vídat se i s jinýma lidma. Chtěl jsem se podívat jinam, ale zároveň mě jeho oči trochu hypnotizovaly, tudíž jsem nemohl uhnout. Otočil se ke mně a znovu na mě zíral. Prohlížel si mě.
Trochu mě to znervózňovalo, nevěděl jsem, co z něj vyleze po tom, co jsem mu řekl. Měl právo být naštvaný, choval jsem se k němu hnusně, ale to samé právo jsem měl i já. Mám po krk schovávání se a předstírání, že spolu nic nemáme. Když jsem ho viděl stát přede mnou, došlo mi, že jsem schopný mu odpustit i vraždu - natož tak něco tak malého, jako to, že neukazujeme svoje city před lidmi.

Přišel ke mně tak blízko, že se jeho nahá horní polovina těla skoro dotýkala mojí hrudě, schované za tričkem. Zvedl jsem k němu zrak a on se mi opět hrozně intenzivně díval do očí.
Cítil jsem, jak mi rychle buší srdce. Na sucho jsem polkl. Stále jsem z něj býval trochu nervózní - ale ne ve špatném smyslu. Bez toho, aby přerušil oční kontakt, si vzal divně vypadající piercing i s krabičkou a u toho přejel prsty po mé ruce. Sklopil jsem pohled a nechal ho udělat, co potřeboval. Pořád jsem byl naštvaný, ale čím déle se mnou nemluvil, tím víc mi chyběl a to mě nutilo běžet za ním.
Opřel jsem se zády o čelo postele a snažil se ne moc okatě pozorovat Adama. Jak se mu pohybují zádové svaly, když se hýbe. Jak se soustředí na to, co právě dělá. Promnul jsem si rty o sebe a radši si vzal mobil, abych se trochu odpoutal od myšlenek na něho.

Odepisoval jsem na další zprávu a ucítil pohyb na kraji postele. Adam se najednou posadil naproti mně. Se slabým odkašláním jsem odložil mobil na noční stolek. Trochu mě mátlo, co si tím mlčením dokazuje, nebo čeho chce docílit. Chvíli jsme seděli v tichu. Takovém tichu, že bych slyšel spadnout špendlík. Přišlo mi, že vidí do mojí duše. Skoro ani nemrkal, ale vypadal uvolněně, jako by ho netížila naše hádka. Dával mi matoucí signály, kdežto já jemu dával jasné - pořád jsem naštvaný.

Najednou se po mně vrhl, přitiskl své rty na moje. Lekl jsem se, ale instinktivně jsem položil ruce na jeho záda a sjel s nimi až na zadek, jakmile si na mě sedl obkročmo. Držel mě zezadu za krk, abych neměl žádnou možnost uhnout. Kousl mě do rtu, až mě to zabolelo. Stiskl jsem mu zadek a oplácel mu dravé líbání. Tušil jsem, co přijde - usmiřovací sex. Stejně jsem mu chtěl dát jeho jednání pěkně sežrat, tak jsem ho pro změnu kousl já. Vydechl mi do rtů a odtáhl se. Chytil mě za čelist a podíval se na mě.
"Myslíš si, že mi můžeš kurva ubližovat tím, co říkáš?" zavrčel blízko mojí pusy. Ublížil jsem mu, hm. Je dobré vědět, že mám takovou sílu.
"Měl jsem pravdu, bojíš se cizích očí," připomněl jsem mu. Chtěl jsem se mu vysmívat a provokovat ho, když nic jiného. Chtěl jsem, aby se cítil jako já, aby si taky myslel, že mi nezáleží na tom, jak se cítí.
Zatnul zuby a ještě chvíli mě držel, než mě naposled políbil a opustil mě. Slezl dokonce i z postele a zamířil k zrcadlu. Začal si šroubovat do pusy tu věcičku s vypínačem. Myslel jsem, že si ji tam dal už předtím - ale necítil jsem žádný kov při líbání.

Povzdechl jsem si, vstal taky a oslovil ho: "Nechápu, o co ti jde! Chceš se hádat, nebo to jdem dělat, nebo chceš, abych se omluvil? Protože se neomluvím, je to fakt - jsi sobecký a-"
Než jsem stihl pokračovat, měl jsem ho znovu na svých rtech. Docela drsně mě hodil na postel a znovu se do mě pustil. Pohotově mi sundal tričko, takže jsem zůstal jenom v teplácích. Roztáhl mi nohy a vlezl mezi ně, aby se naše odhalené hrudě občas dotkly. Do toho mě líbal, jako kdyby mě chtěl sníst. Potetované prsty s masivními prsteny přejížděly po mém těle, dokud Adam nenarazil na lem mých tepláků. Skoro jsem viděl jeho drzý úšklebek, když se mě začal dotýkat přes oblečení. Přerušil polibek. Od půlky stehna jel pomalu rukou nahoru, dokud se nedostal mezi moje stehna. Chytil jsem ho za vlasy a přitáhl si ho zpátky, abychom se mohli dál líbat. Nepadlo mezi námi jediné slovo. Nechtěl jsem s ním mluvit, stejně, jako on se mnou.

I když jsem nechtěl, cítil jsem, jak moje tělo odpovídá určitým způsobem na Adamovy doteky. Zanedlouho mě měl opět naprosto omotaného kolem prstu. Když mě měl tam, kde chtěl, olízl mi spodní ret a přestal pohybovat rukou mezi mýma nohama. Pobaveně se uchechtl a já mu zkusil chytit zápěstí, abych ho vrátil zpátky tam, kam patří. Samozřejmě, že se mi vytrhl a stáhl si ruku k sobě. Fajn. Vyměnil jsem jeho dlaň za svoji, ale nestihl jsem se ani pohnout a už mé tiskl svým tělem na postel, moje ruce přitiskl vedle mého těla a pevně je tam držel. Když jsem proti němu přestal bojovat, pustil mě a špičkou jazyka se otřel o můj podbřišek. Snažil jsem se ho navést jinam, ale nebral na to ohled.
"Myslel sis, že tě nechám se udělat jen tak, po tom, cos mi řekl?" promluvil na mě, s očividným posměchem v hlase. Pomalu stahoval zbytek mého oblečení a věnoval polibek každému kusu kůže, který odhalil. Mezi tím stihl i mluvit: "Myslel sis sakra blbě."
Hrozně jsem chtěl, aby se mě dotkl, ale on to schválně zdržoval. Jakmile mě konečně svlékl, myslel jsem, že se bude něco dít, ale ne - rozhodl se, že se začne věnovat vnitřní straně mých stehen. Položil jsem si dlaň na břicho a doufal, že si tím nějak pomůžu. Mezi tím Adam líbal svoji cestu nahoru po mém levém stehnu. Hned, jak zahlédl, co jsem udělal, decentně odsunul moji ruku zpět vedle mě. Pochopil jsem, že si nepřeje, abych se dotknul sám sebe, ale můj penis, moje rozhodnutí, zlato. Znovu jsem to zkusil a Adam mě znovu odstrčil.
Neměl jsem šanci, byl hrozně pohotový.
"Přestaň zdržovat a splň, cos mi slíbil!" zatlačil jsem na něj. On se znovu vzdálil a jenom se na mě lišácky pousmál, než šikovným pohybem prstu zapnul tu svoji věc v puse a konečně začal plnit svůj slib.

Když se jeho rty dotkly mojí špičky, prohnula se mi záda a zavřely oči. Chtěl jsem víc a on mi vyhověl. Pomalu jel dolů, když jsem najednou ucítil něco úplně jiného, než jeho pusu - jemné vibrace. Ta věc v jeho jazyku prostě vibruje, sakra! Naprosto mě to porazilo, vzdechl jsem jak ve filmu pro dospělé a vsunul prsty do Adamových světlých vlasů. Chytil mě za stehna a zaryl do nich nehty, což mě místo rozptýlení spíš ještě víc nabudilo. Měl jsem potřebu zatlačit mu na hlavu, ale musel jsem se ovládat. Když se dostal asi do půlky, začal si pomáhat rukou. Chytl můj penis u kořene a přejel po něm stejně pomalu, jako při všem ostatním. Fakt si mě dneska chtěl vychutnat.
Zastudily mě jeho prsteny, ale hned na to mě zase vzal do pusy, takže jsem balancoval mezi studenem a teplem. Nevěděl jsem, co mám dělat první, jestli se soustředit na to, abych mu nenacpal klín až do krku, nebo se přestat vrtět, nebo se prostě nechat unést a vzdychat tak, že to uslyší celý dům - to se mi opravdu chtělo, takže jsem si radši strčil ruku do pusy a kousl se, jakmile Adam nastolil rychlejší tempo. Nemohl jsem ani otevřít oči a myslel jsem, že za chvíli vybuchnu. Vibrující magie tomu jen přidala.

Cítil jsem známé mravenčení v podbřišku, akorát se nestahovalo jen na to místo, ale po celém mém těle. Zatahal jsem ho za vlasy a pokusil se ho udržet tam, kde je. Asi vycítil, že už budu, a přestal. Pustil jsem ze sebe vzduch, který jsem nevědomě zadržoval.
"Ne, ne, pokračuj," naléhal jsem a pobízel ho k další akci, "jsem hrozně blízko, dodělej mě, notak."
Viděl jsem, jak vypíná piercing, aby mohl mluvit. Olízl si rty a vyměnil ústa za ruku. Opět mučivě pomalu jezdil nahoru a dolů, ale nikdy dost na to, abych se udělal.
"Řekni mi, že mě miluješ," požadoval. V takovou chvíli bych mu byl schopný odříkat i svatební slib, hlavně, kdyby mě pak udělal.
"Miluju tě," vyhrkl jsem bezmyšlenkovitě a pohnul se proti němu. Tiše se zasmál nad mým utrpením a pokračoval.
"Řekni, že víš, že já miluju tebe," ještě víc zpomalil, z čehož jsem se málem zbláznil, "řekni to a já pak zvážím, jestli tě nechám se udělat." Kousl jsem se do vnitřní strany tváře, abych zadržel další zvuk, co ze mě měl vyjít.
"Já vím, ugh-" zasekl jsem se na vlastním dechu, "dodělej mě, prosím."
Slyšel jsem, jak se jeho tělo otřelo o přikrývky - přisunul se ke mně. Naklonil se k mému uchu a začal znovu říkat svoje požadavky: "Koho miluješ? Řekni to."
"Ah- miluju tebe, opravdu, prosím-"
"Moje jméno," řekl jednoduše a políbil mě blízko ucha. Chytl jsem se jeho paže a stiskl ji.
"Adame, miluju tě," zopakoval jsem a doufal, že už bude spokojený. Ucítil jsem horký dech na své tváři. "Pamatuj si to."

Pak se znovu snížil na úroveň mého klína. Stačil jeden pohyb hlavou a udělal jsem se mu do pusy. Nechtěl jsem zrovna tam, ale v ten moment mi to bylo celkem jedno. Cítil jsem se jako v jiné dimenzi, kde z okolí sálalo příjemné teplo. Slyšel jsem svoje srdce bušit jako o závod.

O pár sekund později jsem se probral, sice vyčerpaný, ale spokojený.
"Neříkej mi, žes to spolkl," zamumlal jsem na Adama a pohladil ho po vlasech.
"Jsou věci, které bych pro tebe neudělal - a tohle je jedna z nich, věř mi," přikývl a vstal, aby svoje ústní kovy vrátil do původního stavu. Nechtěně se mi koutky úst zvedly do úsměvu.
"Mimochodem, přijímám tvoji omluvu."  


_
thanks for your support and patience
love, 
khaleesi xxx

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!