(Ne)přátelé

6. Můžeš mi věřit

Vzbudila jsem se a šla do kuchyně si dát nějaké ovoce. Nakonec jsem si vzala jablko a do sklenky si napustila vodu. 

Ohryzek jsem vyhodila do koše a skleničku nechala na lince. Všichni spí a já bych měla jít rezervovat nějaký stůl v restauraci. Vzala jsem mobil a vytočila jejich číslo. Po pár pípnutích to vzala nějaká milá a podle hlasu starší paní.

,,Dobrý den, restaurace Qeen." 

,,Dobrý den, chtěla bych rezervovat stůl pro sedm osob."

,,Dobře, všechno vám to zařídím a na kolikátou hodinu příjdete a na jaké je to jméno?" Sakra jméno. Snad mé příjmení nezná.

,,Přijdeme kolem osmé hodiny večer a bude to na jméno... Hale. Lucy Hale." Byla jsem trochu nervozní, nevím jak zareaguje, ale tak snad mě nezná.

,,Dobře. Děkujeme za vaši rezervaci. Naviděnou!" Uff...

,,Děkuji, Naviděnou!" Típla jsem hovor a podívala se na hodiny. 17:15. Hmm... Vzbudím zbytek a půjdu se ještě podívat na Jasona. Vešla jsem do obýváku s vařečkou a hrncem v ruce a začala vařečkou mlátit do toho hrnce. 

,,Už vstáváme jo?!" Zasmála jsem se a šla nádobí odnést do kuchyně, kde jsem jej uklidila. 

,,Dneska jdeme na večeří do Qeen! Jdeme tam na osmou!" Řvala jsem na ostatní z kuchyně a čekala na nějakou odpověď.

,,Dobře!" To byl nejspíš Ian. 

,,Jdu zkontrolovat Jasona!" Křičela jsem na ně, když jsem se chystala sejít schody do sklepa. Sešla jsem je a přišla k železným dveřím. Uvolnila jse páčku a pak je se silným zavrzáním otevřela. Jason se podíval mým směrem. Musím mu donýst něco k pití a jídlu, nebo tady umře. A to my ZATÍM nechceme. Pokroutila jsem nad ním hlavou a přešla k němu.

,,Jasone, Jasone... Už sis to rozmyslel? Řekneš mi něco o tom, kde je KINGS?" Podíval se mi do očí. Neviděla jsem v nich nenávist, ale něco jako... jako souhlas. 

,,Neřeknu ti kde je najdeš vždycky. Řeknu ti kam mají namířeno dnes o půlnoci." Vítězně jsem se usmála.

,,Myslím že to bude pro zatím stačit. Tak, mluv." Pobídla jsem ho a on se hlasitě nadechl, zavřel oči a vydechl a oči otevřel.

,,Dneska o půlnoci, jdou do nějakýho skladu. Mají tam někoho zabít a odnést si prachy a... Však to znáš." Přikývla jsem. ,,Měl jsem jít s něma ale..." Podíval se na ruce a pak zase na mě. 

,,Fajn. A máte to rozdělený? Kdo tam půjde?" Zeptala jsem se ho. Jen přikývl.

,,A kdo?" Už jsem začínala být netrpělivá. Ten adrenalin ve mě stoupal a já doufala že mi to řekne.

,,Všichni. Až na mě. Budou mě shánět ale stejně tam půjdou." 

,,Dobře. Pořád mi ale chybí jedna důležitá informace." Dřepla jsem si a podívala jsem se mu do očí. ,,Do jakýho mají jít skladu?" Podíval se mi do očí a pak sklopil pohled. Tohle musí vyjít.

,,Eergy. Mají jít do skladu kterej patří Gangu Energy. Je to na Dillnerově 82." Když říkal poslední větu díval se mi do očí.

,,Můžu ti věřit?" 

,,Můžeš mi věřit." Díval se mi při tom do očí a já mu uvěřila. 

,,Dobře. Donesu ti něco na jídlo a k pití. Co bys chtěl?" Co ti to hrabe?! Ještě před necelýma dvouma hodinama ho tady mučíš a řveš na něj. A teď?! Teď se ho ptáš co by chtěl k jídlu?! Vážně Lucy? Ozvalo se moje sebevědomí. V duchu jsem si dala facku.