Sirius Black & Severus Snape

4.7K 125 47
                                                  

Bílá laň, která ve tmě vydávala oslňující záři, se prohnala skrze stromy a svými blyštivými kopýtky ryla do zeminy pod sebou ťapkavé obrazce. Stříhala ušima a dívala se kupředu, kde seděl její stvořitel. Černý plášť obepínal jeho tělo, na nohou se mu rýsovaly černé boty s maličkým podpatkem, obličej byl zkroucený temnými myšlenkami, ruce pevně svíraly rukávy černého hábitu, v kterém se postava věčně skrývala před radostmi okolního světa. Zpod očních víček se mu po lících vozily průhledné vodní kapičky symbolizující, jak se kouzelník uprostřed Zapovězeného lesa cítil. Mohl si dovolit upustit uzdu ze své kamenné masky, kterou nepřetržitě používal na svých hodinách – nikdo ho nemohl vidět, jeho patron by ho upozornil, kdyby se někdo blížil.

Seděl na jednom ze ztrouchnivělých pařezů, koukal do země, která byla poseta jehličím ze starých borovic; a přemýšlel. Jediná myšlenka, která dokázala zaměstnat jeho mozek, patřila k novinovému článku, jež četl v Denním Věštci před několika dny: Obávaný Sirius Black na útěku. Obávaný, ano – i po všech těch letech ho lidé vidí jako nelidskou stvůru bez duše a bez schopnosti uvědomění si, jakého činu se vlastně dopustil. Přese vše, co si každý myslel, jeden muž pochyboval, věděl, že by Black nebyl schopný zradit své přátele, věděl, že by raději zemřel, než aby vyzradil něco, co by mohlo Potterovi zabít. A to přesně mu Temný pán potvrdil. Sirius byl nevinný. Ušili to na něj. Odsoudili ho, aniž by znali celou pravdu, aniž by se vůbec obtěžovali pátrat po někom jiném, po někom, kdo byl skutečným viníkem.

Muž v černém se lépe posadil na starý pařez a nyní přiložil jednu ze svých rukou ke svým očím a setřel si z nich slzy, zatímco druhou se chytil za rameno pokoušeje se tak zastavit neustávající třas. Sirius byl už v mládí terčem jeho zájmu, jeho fantazií, jeho idolem, avšak díky Jamesovi a té jeho bandě se k němu nikdy nedostal tak blízko, jak si přál; tedy až dokud se před devatenácti lety nestala jedna z rozhodujících věcí. Sirius mu v Zapovězeném lese zachránil život, když ho ochránil před Lupinem, který se ve své vlkodlačí podobě utrhl ze řetězu.

„Co tě to sakra napadlo, ty padavko?! Nevíš, že sem máme zakázaný vstup?" Severus ležel na zemi, plášť měl potrhaný, ale byl naživu. S neskrývaným obdivem sledoval Siriuse, jak mu podává ruku, aby mu pomohl vstát.

Od té doby se Severusem vycházel lépe. Udobřil se s Lily i Jamesem, dokonce i s Náměsíčníkem a zařadil se do jejich malé skupinky, ve které se díky odchodu Petera uvolnilo volné místo. Stal se z něj dobrý rodinný přítel, a když Lily Potterová porodila malého Harryho, přenechal Siriusovi kmotrovskou roli, kterou původně chtěla jeho kamarádka dát jemu.

Vztahy se uklidnily, Black věděl o postavení, které zastává Severus u Brumbála a u Voldemorta, rozhodl se však nic nevyzrazovat a ponechat vše náhodám. Později mu o svých úkolech podával informace sám Severus, začali si vzájemně důvěřovat a o několik měsíců později se z nich stala nerozlučná dvojka. Nepřátelství se měnilo v přátelství a přátelství v lásku. Oslava Vánoc se pro ně stala prvním dnem, kdy se poprvé políbili – pod rozkvétajícím jmelím. A jejich přátelé byli z jejich vztahu šťastní. Lily častokrát říkala, že o Severusových citech k Siriusovi věděla. Ještě aby ne, to ona byla osobou, která vždy věděla vše a nic jí neuteklo.

„Pojď za mnou." Řekl Severus a postavil se pod světlo zářící v kuchyni Potterových – tušil, že tam v nejbližší době nikdo nepřijde, jelikož celá Potterovic rodina oslavovala s malým Harrym jeho první Vánoce u stromečku a rozbalovala dárky.

„Co se děje? Měli bychom se vrátit. Remus mě zabije, jestli mě neuvidí se zářivým úsměvem, jak rozbaluju jeho dárek." Usmál se. Přistoupil k černovlasému muži a ten ho chytil za ruku, přičemž nad svou hlavou pomalu nechal růst zelenající se jmelí. „Odkdy si zmijozel potrpí na romantická gesta?" ušklíbl se škodolibě hnědovlasý a druhou ruku zapletl do Severusových vlasů.

Formy lásky [slash]Kde žijí příběhy. Začni objevovat