MATE x 34 - Family trouble

224 21 1

Oči se mi stále lepily k sobě ospalostí. Protřel jsem si jedno z nich rukou a přivřel je při světle vycházejícím z otevřených dveří.
"Ty máš kontrakce? To-to znamená, že rodíš?!" zalekl se. Díval se na nás oba trochu s panikou, až jsem se nad tím musel pousmát. Ingrid sykla v bolesti a začala předvádět krátké nádechy a výdechy, co jsem viděl jedině ve filmu. Opřela se o zeď a druhou rukou si stále držela břicho. Adam se tvářil přinejmenším znepokojeně.
"Ano."
"To rodíš přímo- tady na místě?!" vyjekl, určitě už si představoval, jak se stane porodní bábou.
"Neotravovala bych vás," vydechla, "kdyby to nebylo akutní. Ještě mi nepraskla voda, ale i kdyby, pravděpodobně mi to ještě nějakých pár hodin potrvá. Jenom potřebuju, abyste mě odvezli do nemocnice. Prosím."
Po momentě ticha, kdy jsme se oba v naději obrátili na jediného schopného řidiče a on neodpovídal, jsem prolomil ticho: "Chop se volantu, strejdo!" Plácl jsem ho po zádech a on se okamžitě probudil.
"Yeah, jo, určitě, sejdeme se v garáži," zatřásl hlavou, jakoby se právě probral z transu. Otočil se a bleskově se mířil převléknout.


Věnoval jsem Ingrid povzbudivý úsměv. "Máte připravenou nějakou tašku?"
"Nemám, mysleli jsme, že stihneme odletět, než se to stane." Taky trochu panikařila, soudě podle jejího hlasu. Chytil jsem ji a nechal, aby se o mě opřela, pokud bude potřebovat.
"To nevadí, něco vám seženeme," ujišťoval jsem ji a pomalu ji vedl ke schodům.
"Prosím, tykej mi," stiskla mi paži a podívala se mi do očí, "omlouvám se za moje nevhodné poznámky vůči vám dvěma o Vánocích."
"Tommy," natáhl jsem k ní volnou ruku a ona mi s ní potřásla: "Ingrid."
"Tak jo, Ingrid. Je něco, co bychom měli vzít? Deku, nebo... nevím, jídlo?" Vypadlo ze mě první, co mě napadlo. Viděl jsem, že chce něco říct, když ji zasáhla další kontrakce. Zatnula nehty do mé kůže a já málem neudržel vyjeknutí. Nečekal jsem, že začne hned tak agresivně.
"Deku, umh, ponožky, nějaké velké tričko, které se může zničit," říkala chaoticky, "nějakou vodu, něco k jídlu, možná, a... aaah, tohle bolelo."
Přikyvoval jsem jako osel a pomalu přemýšlel, kde ty věci vezmu. Pravděpodobně prozkoumám šatník mého velkého přítele, on bude mít nějaké enormně velké tričko, které ani sám nenosí.
"Dobře, za chvíli to přinesu." Dovedl jsem Ingrid až ke garáži a posadil ji na nejbližší židli. Dal jsem jí jednoduché instrukce: čekej tady a dýchej, hned vyjedeme. Kdyby cokoliv, křič nahlas. Pochopila a nechala mě jít.

Vyběhl jsem znovu do patra a vzal z Adamovy skříně první dlouhý velký kus látky, co mi přišel pod ruku.
"Co si myshlíš, že dhěláš?!" osočil se na mě s pusou plnou zubní pasty a kartáčkem. Zvedl jsem obočí a pokračoval. Vytáhl jsem dvoje z jeho tisíc párů nenošených černých ponožek, jen pro jistotu, že by se jeden pár jakkoliv zničil.
"HM!" žduchl mě do ramene, aby upoutal moji pozornost: "Ne mhoje Bhowie triško!"
"Ingrid potřebuje velké a široké tričko, které se může zničit."
Zakroutil jsem nad ním hlavou a nechal si podat to, co pánovi vyhovovalo. Skončil jsem s velkým růžovým čímsi s nápisem Teta roku. Pak odběhl do koupelny a než jsem se nadál, byl zpátky v plné síle, připravený jet. Vzal jsem poslední věci, co po mě chtěla naše již-brzy-maminka a společně s Adamem se dal k autu.
"Odkdy se oblékáš až tak extravagantně?" zeptal jsem se při pohledu na jeho módní volbu Tety roku. Protočil očima a odpověděl: "Jeden frajer mě pozvracel a tohle měli na nejbližší benzínce. Koupil mi to jako náhradu." Na to jsme dorazili do garáže, Ingrid stále na židli, jak jsem jí nakázal.

"Jsi v pohodě?" staral se Adam. Pomohl Ingrid se zvednout ze židle a naložil ji na zadní sedadlo. Zahlédl jsem tu upřímnost v jeho očích. Alespoň něco ho obměkčí - těhotné ženy a miminka.
Hodil jsem potřebné věci k ní a sedl si vedle řidiče.

Když jsme vyjeli, Ingrid znova začala mluvit.
"Mám jenom jednu věc," řekla opatrně, "psala jsem Neilovi a chce, abych rodila v St. Joseph's, ne v té nemocnici, co je tady blízko."
Chudáčkovi Adamovi se zježily snad i chlupy na rukou, když zaslechl jméno nemocnice, co leží asi dvě hodiny od místa našeho výjezdu. Povzdechl si a podíval se na ni ve zpětném zrcátku.
"Tak napiš Neilovi, jestli je normální a ať si laskavě políbí-"
Položil jsem Adamovi ruku na stehno a drsně stiskl, čímž jsem ho umlčel.
"Určitě, dostaneme tě tam," otočil jsem se mile na Ingrid a ona s úlevou vydechla. Děkovala nám několikrát po sobě. Adam to při první odbočce ke vzdálenější nemocnici naštěstí vzal tou správnou cestou a vyhověl Neilovu přání.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!