Převaluji se na posteli a jsem líná vstát. Budík mi už zazvonil v půl 8, ale nejsem schopná se probrat a jít se připravit do práce a to už je skoro po tři čtvrtě.
Nejradši bych spala, připadá mi to, jako bych včera propařila celou noc, ale i tak to byl úžasný večer.
Nemůžu uvěřit, že mě Harry políbil a ne jen jednou. Přejedu si prsty přes rty, zčervenám.
Sednu si na postel a porozhlédnu se po pokoji. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi strašně nudný. Nikdy bych to neřešila, měla jsem ráda svůj pokoj takový, jaký byl, ale teď mi přijde naprosto o ničem.
Budu s tím muset něco udělat. Rozhodnu se konečně vstát a rovnou si to namířím k připravenému oblečení do práce.
Nemám čas na to, abych šla do sprchy, a už vůbec nemám čas na snídani, budu si muset vzít něco sebou. Převleču se do připraveného oblečení a vyjdu z pokoje. Zalezu do koupelny a vyčistím si zuby. Opravdu už nemám čas, takže si udělám culík. Dám si trochu řasenky a to je vše, nehodlám to řešit v tuhle hodinu, opravdu už musím jet. Vylezu z koupelny. Jade samozřejmě spí. Sahám pro její klíčky od auta a vyjdu z našeho bytu do práce, kam se opravdu vůbec netěším.

Zaparkuji na parkovišti pro zaměstnance a s kyselým obličejem na tváři vcházím.
Na recepci se recepční s nějakým pánem horlivě baví o tom, že se v této budově kouřit nesmí, ten chlápek to zřejmě nechápe, blbec.
Pokrčím nad tím rameny a přivolám si výtah. Podupávám si nohou a hypnotizuji dveře, aby se už otevřely.
„Dobrý, Rosemary." Ozve se podobně hluboký hlas tomu Harryho. Otočím se a uvidím slušně oblečeného pana Stylese, jak drží kelímek od kafe a usmívá se na mě.
„Dobrý den, pana Stylesi," pozdravím ho zpátky a nervozně se na něj usměji. Stoupne si vedle mě a čeká se mnou na výtah. Doufám, že se k nám někdo přidá, nepojedu s ním, až nahoru sama.
„Jak si se vyspala?" Pokračuje v konverzaci. Podívám se na něj.
„Celkem dobře," odpovím mu a přijde mi trapné, abych se ptala, jak se vyspal on, a tak radši mlčím.
„Celkem?" Pozvedne na mě obočí. Vidím v něm Harryho, což mě vyděsí.
„No, šla jsem spát celkem pozdě a brzo vstávala, takže," odpovím mu a on si usrkne z kelímku. „Všiml jsem si, že se můj syn vrátil pozdě." Pronese. Odvrátím od něj pohled na výtah, který je stále v nedohlednu. Vůbec nevím, co na to říct. Pocítím, jak se začnu potit. Tohle je tak trapný, asi půjdu pěšky. Chci se rozejít k odchodu, když se najednou dveře rozevřou a z výtahu vyleze skupinka lidí v obleku. Povzdechnu si. Vejdu do výtahu a Harryho táta je mi v patách.
„Víte...já a váš syn...my...no, nechodíme spolu," vykoktám ze sebe a nejradši bych si dala facku. Zmáčkne tlačítko našeho patra a výtah se rozjede. Zaslechnu, jak se uchechtne, čímž mi hodně připomene Harryho, zase.
„Samozřejmě, že ne. To by mě ani nenapadlo, Rosemary. V tomhle znám svého syna moc dobře." Prosím? Jak to jako myslel? Myslel to tak, že by se mnou Harry rozhodně nic neměl? Zamračím se.
„Jo, to asi jo," řeknu tiše a zadívám se, v jakém patře se nacházíme. Normálně mi přijde, že ten výtah jede rychle, ale teď mi připadá, že se to děsně vleče. Nervózně svírám svojí kabelku.
„Mně nevadí, že se stýkáš s mým synem, Rosemary. Je to přeci jenom tvoje věc, ale já znám svého syna líp, než kdokoliv jiný a ty se mi zdáš jako milé slušné děvče, dej si na něj pozor. On udělá všechno proto, aby dostal to, co chce." Zamrkám.
„O mě se nemusíte bát," ujišťuji ho a snažím se znít přesvědčivě. Nejradši bych mu řekla, ať se o mě nestará, že se o sebe v mém věku umím postarat, ale pořád je to můj šéf, ne jenom Harryho táta. Konečně se zastavíme ve zvoleném patře a mně se uleví. Rychle vystoupím a rozejdu se do své skromné kanceláře, která je hned u té pana Stylese, takže jde stále za mnou a já jsem z toho celá nesvá.

Vejdu do své kanceláře a seknu sebou ke stolu. Nesnáším podpatky, nejradši bych si je hned sundala a vyměnila za kecky. Vyndám si z kabelky mobil a dám si ho na stůl hned vedle štosu papírů, který mi někdo dal na stůl, a které budu muset projít. Vůbec se mi do toho nechce, ale platí mi za to, takže musím. Mobil na stole se mi rozvibruje, smska.
Jade je možná vzhůru a postrádá své auto, snad není naštvaná. Popadnu mobil. Otevřu smsku a skoro vyjeknu, když si všimnu jména toho, kdo mi píše. Není to Jade, ale Harry. Nevěřím svým očím. Snad nechce dnešní oběd zrušit. Nervózně začnu číst sms.

RED (Punk H.S) CZPřečti si tento příběh ZDARMA!