Přesto se chystáš dopomoci lidem ke vzpouře proti gronům. Vybrala sis za cíl záchranu lidské princezny. Protože s ní lidská rasa má ještě naději.

„Ne," zavrtěla hlavou nad svými vlastními úvahami.

„Pokud nic neuděláme, ti lidé zemřou," promluvila Eriana. Řekla to s naprostým klidem. Jako by probíraly počasí namísto bitvy.

„Snad nechceš..." Arinala polkla a potlačila hněv. „Musíme bojovat za vlastní přežití. Postavit se Salmmonovi není snadné. Navíc jsi raněná."

„Ale připouštíš, že byste to zvládly?" popíchl ji Onak. „Postavit se mu."

Arinala mlčela.

„Protože pokud zvládly, není potom přihlížení smrti nevinných lidí, které můžu zachránit, zbabělství?" dodal a zkoumal přitom její výraz. Neudělala mu tu radost, aby dala najevo jakoukoli emoci.

„Toho démona zabijeme, Arinalo," navrhla Eriana. „Tenhle muž má pravdu."

„Můžu vám pomoct," vyhrkl hned a trochu se zavrtěl, aby si povolil pouta a aspoň částečně protáhl ztuhlé svaly.

„Nepotřebujeme tě," zamítla Arinala nechápavě. K čemu by jim byl asi tak platný?

„Jsem dobrý, umím to s mečem. Vážně. No tak, ve třech máme větší šanci. Neříkala jsi náhodou, že je tahle stříbrovláska zraněná?"

„Proč chceš pomáhat?" zeptala se Eriana. Muž pokrčil rameny.

„Už moc dlouho se nudím. Navíc vidět v boji Dcery hvězd... to bych si nenechal ujít."

„Jeho důvody nejsou ani zhola ctnostné," prohodila Eriana k sestře. „Měla jsem ho podříznout."

„No ták," zubil se Onak. „Budu vám k ruce, uvidíte!"

Počkaly do večera. Situace ve vesnici se příliš neuklidnila, venkované byli vyděšení a napjatí, protože se chystali další den na Salmmona vyrazit. Arinala s Erianou se rozhodly vyřešit to ještě dnes v noci. Arinala z toho nebyla nadšená, ale když si vybavila všechny ty mrtvé, které zahlédla po cestě sem, věděla, že dělají správnou věc. Jen si nebyla jistá, zda je Eriana dost silná. Podezřívala ji, že je její zranění vážnější, než předstírá.

Onaka rozvázaly, jakmile se setmělo. Ačkoli mu Arinala stále nedůvěřovala, jeho nabízená pomoc ji zčásti přesvědčila o tom, že je muž v úmyslu vyzradit nemá. Jinak by se s nimi do boje, kde může snadno zemřít, nehrnul.

Opustili vesnici. Chvíli šli po louce, ale protože nechtěli pokoušet bizoní trpělivost, brzy přelezli ohradu a pokračovali po pěšině. Arinala nosila dva meče a jeden nyní půjčila své sestře. Sice nebyl políben padlou hvězdou, ale na Salmmona zářící meč nepotřebovaly. Onak se jich v jednom kuse vyptával na grony, na válku a další věci, ačkoli ho často napomínaly, aby mlčel. Vesnice se blížila. Obloha nad jejich hlavami byla čím dál temnější, ale černé obrysy domů na kopci se zatím rozpoznat daly. Arinala byla zpočátku sice proti, ale nakonec si pochod po boku své sestry do nového boje vychutnávala. Už se smířila s tím, že zůstala sama. Ale Eriana je tu. Živá a naprosto skutečná.

„Musíme být nanejvýš potichu," zašeptala sestra ve chvíli, kdy se Arinala chystala říct to samé. Obě přitom důrazně pohlédly na Onaka. Ten zvedl ruce a naznačil, že rozumí.

„Salmmon nás brzy vycítí, ale do té doby můžeme využít okamžiku překvapení a dostat se k němu co nejblíž. Pokud spí, máme ještě větší šanci."

„Nezapomeňte, že srdce má ukryté pod kostí na vrcholu lebky," připomněla Arinala. Stáli pod rozvalinami vesnice a dýchali. Kolem nich zaševelil tichounký vánek. Byl vlahý večer, ale hvězdy se skrývaly za mraky. Arinala pocítila záchvěv adrenalinu, který se jí rozlil žilami.

Vtom zaslechli zvuky.

Rychle skočili za roh chalupy. Někdo se blížil. Byl to snad Salmmon? Možná je ucítil dřív, než Arinala předvídala.

Ne. On se pohyboval mnohem těžkopádněji a hlasitěji. Neměl důvod snažit se být potichu. Ten, kdo se blížil, se o to ale snažil. Přesto ho všichni tři slyšeli.

Bylo jich víc. Kroky a šramot. Na cestě se náhle začínaly rýsovat obrovité postavy. Mohutná ramena a pracky. Zatočené rohy.

Arinala uslyšela Onaka syknout: „Sakra!"

Téměř ucítila, jak se Eriana vedle ní rozechvěla. „To jsou groni."

Byla tma, ale Arinala viděla zřetelně. Byla si jistá, že toho grona vpředu poznává. Když si uvědomila, že dopadá na jednu nohu, měla jasno. Celou páteří ji zamrazilo. Na okamžik strnula.

Gron kráčel sebejistě, v ruce držel obrovskou šavli a v druhé řetěz s těžkou koulí na konci. Zamířil mezi stavení a jeho družina ho následovala. Arinala si uvědomila, že přišel zabít Salmmona.

Naklonila se k sestře. Měla pocit, že Eriana nedýchá.

„To je Merod."

----------------------------

Další kapitolka je u konce :) Doufám, že se vám líbila a pokud jo, budu se těšit na vaše komenty. Vždycky mě ohromně nabudí a povzbudí do dalšího psaní, za což vám všem moc děkuju! 

Zároveň bych se s vámi ráda podělila o úžasnou zprávu - jak jsem psala už na začátku téhle povídky, jedná se o příběh, který předchází mé nové knížce Dcera hvězd. Kniha už má obálku a dokonce datum vydání - 10. dubna 2018! 

Tak snad vám to udělalo radost a věřím, že se s mnohými uvidím na slavnostním křtu knížky ;-) 

Tak snad vám to udělalo radost a věřím, že se s mnohými uvidím na slavnostním křtu knížky ;-) 

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ztracená - Dcera hvězdZde žijí příběhy. Začni objevovat