„Zoufalá doba," odvětila Arinala a odvrátila pohled. Válečnice noci nikdy nepotřebovala lidskou pomoc. S hrdostí by ji odmítla než se takto snížit. Jenže Eriana umírala a ten člověk se neptal, zda ji může zachránit. Prostě to udělal.

„Kdo to byl?"

„Nestihla jsem ho ani pořádně poznat. Rána se mi hojila rychle, ale Zab mě našel ještě rychleji."

„Zabil ho."

Eriana se dotkla boku a pak svého břicha. „Od té chvíle jsem na útěku. Kvůli neustálému vyčerpání se nestačím plně zhojit."

„Dnes si odpočineš. Dnes tu máš mě."

Eriana se mírně usmála, ale v očích se jí objevil smutný lesk. „Nezasloužím si tvou ochranu."

„Jistěže zasloužíš."

„Ne," zavrtěla hlavou. „Žádná z nás."

Arinala se odvrátila. Stěží udržela kamennou tvář. Jako by se jí do srdce zabodlo tisíce střepů. „To už je zapomenuto."

Rozhostilo se ticho. Tmou se ozýval cvrkot nočního hmyzu.

„Přišla jsem o svůj meč," promluvila Eriana. „Stejně tak zmizely poslední zbytky mé moci. Nejsem ti příliš platná."

„Najdeme padlou hvězdu. Pořídíme ti nový meč, sice bude obyčejný, ale díky padlé hvězdě bude opět žhnout. Opět bude prolévat groní krev."

Eriana ji upřeně sledovala. „Zůstalo v tobě tolik ohně..."

„Zbyl jen skomírající plamínek, Eriano. To tys ho rozdmýchala."

„Chceš se jim postavit? Všem Pánům? Bojovat... za co vlastně?"

Arinala jí rozhodně oplatila pohled. „Za pomstu. Za naše sestry. Za naši bohyni. A... za lidi."

„Za lidi? Opravdu? Co z nich zbylo?"

„Ještě mají naději." Poodstoupila stranou a pohlédla na světélkující vísku. „Dnes necháme hvězdy, aby tě uzdravily. Počkáme do zítra. Pokud ti bude líp, vyrazíme. Vyhledáme princeznu Yldaranskou."

Eriana se zachmuřila. „Zaslechla jsem zvěsti, ale..."

„Jsou pravdivé. Je na živu." Arinala v sobě skutečně cítila plamen, který se nyní naplno rozhořel. „Poslední dědička lidského trůnu. Poslední spása lidské rasy."

„Je to jenom dívka, Arinalo..."

„Možná. Ale především je poslední nadějí lidí na záchranu. Chystá povstání. Velkou rebelii vedenou proti gronům. Prvním cílem je O'Xaron, Zabovo sídlo. Musíme ji najít, Eriano. Nabídnout jí své služby."

„Arinalo..."

„Pokud zvítězí, usedne na trůn. Pokud zvítězí, Yldaran znovu povstane."

Eriana přemýšlela. „Stane se naší královnou..."

„Ano."

„Nejsem si tím jistá, sestro," zavrtěla darkíla hlavou, zatímco se pomalu vracela ke stodole. „Myslím, že čas lidí již minul."

„Chceš snad tvrdit, že nadešel čas gronů?" odporovala jí Arinala. „Musíme se chopit šance, když stojí před námi."

„Chceš ji zachránit, protože je to Sametina dcera. Vím, že jsi ke královně přilnula."

„Tak to není."

„Obávám se, Arinalo, že pokud se princezna Fiantiel postaví gronům, zemře. A s ní i poslední naděje lidí. Co nám potom zbude?"

Ztracená - Dcera hvězdZde žijí příběhy. Začni objevovat