Only Angel {H.S}

Part 27

Emily

Když jsem se začala probouzet, do mých očí svítila záře bílého stropního světla. Jediný zvuk, který byl slyšet, bylo poměrně hlasité pípání přístrojů, které v tuto chvíli byly pro mé uši jako nejhlučnější zvuky na světě. Pomalu jsem chtěla přetočit hlavu avšak bolest krku a maska připevněna na ústech mi v tom zabraňovala. Pokusila jsem se alespoň zvednout ruku. V ten moment některý z přístrojů začal pípat intenzivněji a já tak dostávala záchvat paniky. Nevěděla jsem co se děje. Pár sekund na to, přiběhl doktor a vřítil se do pokoje jako kdyby hořelo. Avšak jeho pohyb ustál jakmile jsem opět otevřela své oči. Zklidnil a jen přistoupil blíže k přístrojům. Zmáčkl nějaká tlačítka a přístroje se zastavili. Natáhl svou ruku na můj obličej a opatrně mi stáhl kyslíkovou masku z úst.

"Vítejte mezi živými, slečno. Pamatujete si vše co se stalo? Víte jak se jmenujete?" Zaznělo z doktorových úst s milým přízvukem. Nebyl to Američan a ani Brit. Měl irský přízvuk, který pozná naprosto každý. Jeho hnědé vlasy mu rámovaly obličej a dioptrické brýle na nose zdůrazňovaly jeho postavení.

"A-ano, Emily Livengreen" vydala jsem ze sebe přiškrceným hlasem, protože jsem v puse měla vyprahlou pustinu. Doktor si toho všiml a obratně mi podal sklenici s vodou. Bohužel jsem si pamatovala ze včerejšího večera naprosto vše. Bez dalších slov odešel a opět jsem byla v tomto pokoji sama. Vedle postele byl postaven malý noční stolek s prostorným šuplíkem. Otevřela jsem ho a doufala, že tam najdu své osobní věci. Například telefon, ale potom, co jsem si vzpomněla na ten naráz o silnici, usoudila jsem, že to asi telefon nepřežil.

S mírným povzdechem jsem se opět položila do měkkého polštáře a přemýšlela. Z mého přemýšlení mě však vytrhl hlas, který jsem slyšela ve své hlavě po celou dobu a na který jsem čekala. Mezi dveřmi se objevil Harry. Jeho dlouhé hnědé vlasy, které mu obvykle spadaly na  ramena, měl seplé v nedbalém drdolu a v jeho očích, které měly zelenkavě listovou barvu se leskly jiskřičky štěstí.

Ani chvilku neváhal a své paže obmotal okolo mého křehkého těla, které se pod jeho dotykem cítilo více než blaženě. Z plných plic jsem se nadechla a nasála jeho osobitou vůni smíchanou s velmi jemnou kolínskou. "Harry" vydechla má ústa do jeho prohlubně mezi hlavou a rameny. Pořád mě tiskl v jeho pevném objetí a já cítila slzu, která mu stekla po obličeji. "Miluju tě" zašeptal mi do ucha a jeho stisk naopak povolil. Jeho svaly se vyply a celý se uvolnil. Opadl z něj veškerý stres a strach. "Já tebe více" řekla jsem opatrně a přitáhla si ho více k tělu. Pocit klidu naplnil mé tělo a já se tak cítila mnohem lépe.

"Dcero má a co já?" Pronesla osoba zpoza toho božského stvoření Harryho a já tak spatřila svého tátu s Niallem. Oba dva se opatrně rozešli skoro mravenčími kroky k mé posteli a také mě uvěznili ve svém objetí. Dotek rodiny mi dodal ještě více energie. Niall mi svými prsty během objetí kreslil všelijaké tvary na záda a nakonec mi dal letmý polibek na čelo. Jako bráška.

Nakoukla jsem přes tátovo rameno a zahlédla jsem Harryho, který tam stál ještě s nějakým mužem. Byl mu velice podobný. Velmi charismatický postarší pán, z kterého vyzařovala velmi pozitivní energie a uvolněnost. Harry tam stál s hlavou položenou na ramenech onoho muže a měl okolo ramen obmotanou jeho paži. Vypadal velmi vyrovnaně a šťastně. Jakmile si všiml mého pohledu, na jeho bezchybné tváři se objevil úsměv a já se ocitla v sedmém nebi.

Když si odmyslíme to nemocniční prostředí, mohla bych říci, že toto je pocit štěstí.

Tak a je tu nová kapitola❤ Je to psaný trochu jiným stylem a tak bych se chtěla zeptat, jestli to je dobrý 🙈❤

Doufám, že si sobotu užijete a budete v pohodě ❤

Zítra ahoj❤