MATE x 30 - "I am weak."

461 26 21

*Mitchie
Přišlo mi trapné sedět na našem wannabe rodinném meetingu, kdy jsme se všichni posadili jak idioti do obýváku a dělali, že jsme spokojená rodina. Tentokrát se tu kromě nás ztrapňovali i Neil s Ingrid. Všichni si povídali a smáli se, u toho mě stíhali nudit k smrti a ještě mě nechtěli pustit nahoru s kecy jako: "Mohl bys trávit nějaký čas s náma, Adame, jsi pořád jenom sám nebo s Tommym."
Najednou se vedle mě rozsvítil mobil, na displayi vyskočilo jméno tj. Okamžitě jsem hovor přijal, vyskočil ze svého místa a odešel do předsíně.
"Kde jsou ty fotky-"
"Adame?" oslovil mě, překvapivě dost skleslejším tónem, než když jsme spolu mluvili naposled. Můj úsměv okamžitě padl, něco se mi nezdálo. Sevřely se mi všechny orgány, z obav z toho, co zase přijde.
"On- vyhodil mě z baráku, a- a- mám asi hodinu na to, abych odešel, jinak si na mě dojde." S panikou v hlase mi vysvětloval celou situaci. Dost stručně, ale výstižně na to, aby mi tím rozproudil horkou krev v žilách - ale musel jsem se ujistit, než jsem mohl začít rozbíjet. Dvakrát měř, jednou řež.
"Počkej, zpomal. Keith tě vyhodil z domu? A co mamka, ta na to nic neřekla?" Vzrůstal ve mně vztek, a to jsem ještě nedostal odpověď. Už v ten moment mi došlo, že Keithovi zlomím nos - minimálně nos. Dost jistě jsem slíbil, že jakmile uslyším Tommyho si stěžovat, přijdu si pro něj a hodlal jsem svůj slib splnit.
"Jo, Keith! A ona se ho bojí natolik, že prostě řekla, že co jsem udělal je nekřesťanské a- a že je jí to líto, ale musím jít, že tu kazím prostředí, nebo co!" vzlykl. To pro mě byla poslední kapka.
"Sbal si věci, hned jsem tam," zavelel jsem, v polovině cesty nahoru do schodů. I po vyčerpávajícím boxu a fotbalu mi pořád zůstávala energie. Možná mi přibyla nová i se vztekem, kdoví, každopádně jsem byl připravený zabíjet.
Na nějakou dobu se odmlčel. Já mezi tím stihl doběhnout do pokoje, obléct si něco slušnějšího, než tepláky, a vzít si klíče od auta. Slyšel jsem v pozadí nějaký křik, což mě naštvalo ještě víc.
"Hey, v pohodě?"
Tiše promluvil: "Promiň. Pořád tě otravuju, jenom prostě... mám pocit, že jsi vždycky moje jediná záchrana. Nemám kontrolu absolutně nad ničím a ty mě pořád musíš tahat z problémů."
Trochu mě zamrzelo, že si opravdu myslel, že otravuje. Zastavil jsem se a pokusil se vyvrátit jeho názor, protože si vymyslel největší hovadinu, jakou mohl. "Jsi můj soulmate, vždycky ti budu krýt záda. Jdi si sbalit a nezapomeň nic důležitého."
"Okay," špitl nazpátek a ještě než zavěsil, dodal: "děkuju, baby boy."


Vyběhl jsem z pokoje stejně rychle, jako jsem do něj vstoupil. Málem jsem zakopl při cestě dolů, jak jsem spěchal. V předsíni jsem na sebe hodil první bundu a tenisky, co mi přišly pod ruku. Samozřejmě, že se do mě hned musel začít montovat otec s nějakým druhem bullshitu.
"Adame, kam zas jdeš?"
"Pryč," odsekl jsem jednoduše a utekl do garáže. Prostě neuměli pochopit, že když skoro sprintuju po domě, abych se dostal co nejdřív pryč, že ASI nemám čas. Nastoupil jsem do svého oblíbeného jeepu. Měl bych být vděčný, že mám tohle auto, bez něho bych totiž nemohl vyrážet na záchranné akce.

***

Cestou k němu ve mně gradovaly pocity, cítil jsem napětí procházet svojí páteří. Semknul jsem prsty silněji okolo volantu a přidal rychlost. Zatnul jsem čelist při myšlenkách na to, čím vším si Tommy musí procházet. Já mám tak zkurveně dobrý život a vůbec si ho nevážím, dělám každou debilovinu, dokonce i ty, co by mě mohly stát zdraví. Na druhé straně je on, absolutně čistý člověk, a jediné, co má, jsou problémy. Snažím se ho sebevíc uchránit před těma špatnýma věcma, ale stejně ho vždycky potká nějaká pohroma. Fuck. Očividně se snažím málo.
Teď ho vezmu k sobě a pak uvidíme, co dál. Začnu se učit, abych odmaturoval bez problémů a mohl pracovat. Dám mu všechno, nikdy se nevrátí ke svojí matce a už vůbec ne ke Keithovi, pokud ten idiot přežije tenhle večer. Zbavím se Keitha, zbavím se i těch kreténů ve škole. Nevím, do jaké míry na ně můžu tlačit, aby se neotočili proti mně - ale nějak se s tím pohnout musí. Tommy si zaslouží lepší jednání.

Jakmile jsem se blížil k tomu proklatému domu, byl jsem v takové ráži, že jestli by Keith vylezl z domu, zabil bych ho. Zastavil jsem přímo naproti a vyšel z auta, to jsem zamkl a spěchal ke dveřím.
Silně jsem zaklepal, v očekávání, že přijde otevřít Keith, abych mu rovnou mohl jednu natáhnout.
Otevřela mi Diana, ale jak mě viděla stát za dveřmi, okamžitě zavřela. Alespoň se o to pokusila, měl jsem dost rychlé reakce a strčil jsem nohu mezi dveře, aby se nemohly zavřít.
"Vyhazujete svého syna, to si říkáte matka?!" pomluvil jsem na ni, stále za dveřmi. Nekonečně dlouhou chvíli mě nechala čekat, ale nakonec otevřela.
"Máte kurva zvrácenou představu o lásce," zakroutil jsem znechuceně hlavou, "ještě když si s tím kreténem oba vyskakujete na vztah mě a Tommyho."
"Ah, je mi to líto," uznala. Ani se se mnou nesnažila hádat. S pohrdavým pohledem jsem okolo ní prošel, jen proto, abych se o pár kroků dál setkal s Tommym. I když to v dané situaci nehodilo, první myšlenka, co mi proletěla hlavou, pojednávala o tom, jak vypadá nádherně. Druhá myšlenka mě upozornila na to, abych ho vzal a už nikdy ho nenechal jít zpátky. Neprohodili jsme ani slovo, stačil pohled, abych pochopil všechny jeho pocity.
Kývl jsem hlavou směrem ke dveřím. Poznal jsem, jak ho mrzí, že odchází, ale zároveň už dávno chtěl jít pryč. Není divu, nikdo by nechtěl žít v rodině, kde nefungují na principu pochopení a lásky, ale strachu a nenávisti.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!