Only Angel {H.S}

Part 1

Velké poděkování pro tana552 za inspiraci ❤

"Jsi připravená?" Řekla mamka a mile se na mě usmála.

"Jasně mami, ale už musím. Pozdravuj Grega a ahoj" nastoupila jsem rychle do bratrova auta a oddychla si, že jsem se po půlhodinovém loučení s mámou konečně posadila do auta.

"Jsi nervózní?" zeptal se s pobavením Liam, můj starší bráška, který měl o mě vždy větší zájem, než má vlastní matka.

"Tak kdo by nebyl nervózní? Přece jenom to je první den na úplně nové škole a ještě tak daleko od mého rodného New Yorku."

Odpověděla jsem bratrovi s menším úsměvem.

"To bude dobrý. Určitě si tam zvykneš a když budeš chtít, prostě za tebou přiletím. Vlastně bych přiletěl i kdybys nechtěla" řekl Liam a neutrálně se na mě kouknul.

Zbytek cesty na letiště ani jeden z nás nepromluvil, protože jsme věděli, jak dlouho bez sebe budeme a že už nikdy nebudu jeho malá sestřička, na kterou mohl každou minutu dohlížet.

"Tak jsme tady" řekl nezaujatě Liam a vypnul motor.

Vylezla jsem z auta a nemotorně jsem začala vytahovat kufry z auta.

"Já ti to vezmu, Emily"  usmál se Liam, ale nebyl to veselý úsměv, byl to zoufalý úsměv.

××××××××××××××

"Budeš mi tak chybět, bráško" řekla jsem před tím, než jsem nastupovala do letadla a po tvářích mi už začaly stékat dnes už asi po tisíckráté slzy.

"Ty mě taky, Emily, strašně moc" pohlédl na mě Liam a už i jemu tekly slzy.

Svého bratra jsem naprosto milovala. Je jako můj nejlepší kamarád a máme k sobě strašně velké pouto od té doby, kdy se táta odstěhoval do Londýna. Právě za ním, letím. Budu tam nastupovat na školu.

×××××××××

Když jsem naposledy zamávala Liamovi, jako by ze mě všechno opadlo. Ne, že bych neměla ráda New York, to vůbec, ale stalo se tam hodně špatných věcí a na to já chci zapomenout.

××××××××××××××

Let netrval dlouho, teda možná jo, ale já ho skoro celý prospala, takže nemůžu soudit.

Když jsem vystoupila z letadla a šla do velké haly, už tam stál táta s velkou cedulí, kde měl napsáno moje malá Emily. Bylo to od něj strašně milé gesto.

Rychle jsem se rozeběhla a skočila tátovi okolo krku. Neviděla jsem ho skoro 6 let.

Abych řekla pravdu, vůbec se nezměnil. Pořád překypoval humorem.

Můj táta se do Londýna odstěhoval za práci a matka si našla nového přítele. Ač to není můj pravý otec, zvykla jsem si na něj za těch 6 let a Grega prostě beru jako matčiného přítele.

Když jsme dorazili s tátou před jeho dům, nemohla jsem z něj spustit oči. Byl to nádherný šedý dům s velikou hnědou terasou a střední předzahrádkou. Na terase byla dvě houpací křesla a mezi nimi krásný dřevěný stoleček. Působilo to velice pohodlně a příjemně.

"Emily, je odemčeno. Pokoj máš nahoře naproti koupelně. Niall to pomůže vybalit, nejspíš bude u sebe v pokoji." Řekl rychle táta a k tomu dodal " Musím na jednu pracovní schůzku, vrátím se až pozdě večer"

Hned co to dopověděl, zabouchl dveře od auta a rychle vyjel kamsi pryč.

"Paráda" vzdychla jsem.

Niall je syn mé nevlastní matky Sophie se kterou se táta oženil. Niall je překvapivě v mém věku a chodí na stejnou školu jako budu chodit  já. S Niallem se známe a občas jsme si spolu volali. Je fajn.

"Niallere" zaječela jsem pod oknem avšak nikdo nereagoval.

Šla jsem tedy do domu a za sebou táhla těžké kufry.

"Sakra, Niallere!" Zakřičela jsem u schodů a to už překvapivě sebíhal Niall dolů a smál se od ucha k uchu.

"Emily, konečně, strašně jsem se na tebe těšil" vykřikl a vtáhl mě do medvědího objetí.

"Já na tebe taky, strašně" řekla jsem už tiším hlasem a vřele jsem se na něj usmála.

"Pojď, vezmu ti kufry a o všem si promluvíme" hned po vyřčení těchto slov popadl kufry a vláčil je do druhého patra.

××××××××××××

"Tak se posaď" řekla jsem Niallovi hned po tom co jsme vybalili skoro všechny věci a poukázala na kraj postele.

"Všechno mi musíš říct. Co Daniel?" Nedočkavě vyhrkl a sledoval každý můj nervózní pohyb.

"Rozešli jsme se" řekla jsem nezaujatě a dále koukala před sebe.

" To jsem nečekal, mrzí mě to, Em" řekl a obajl mě.

"Mě ani ne" usmála jsem se na Nialla a vyskočila na nohy.

"Nechceš se jít s Maxem projít? Třeba někam do parku?" Zeptala jsem se Nialla a přívětivě se na něj usmála.

"Jasně, proč ne?" Řekl Niall a už bral vodítko do ruky.

××××××××××××××××

"Emily? Ty nejsi nervózní? Zítra jdeš do úplně nové školy a nikoho tam neznáš. Teda až na toho největšího frajera Nialla." Dokončil svou myšlenku Niall a začal se smát.

Zasmála jsem se a odpověděla jsem " Jsem nervózní, ale všechno je jednou poprvé. Navíc tam mám frajera Niallera přece" a bouchla jsem ho do ramene.

"Heeej" řekl na oko bolestivě. Oba jsme chytili záchvat smíchu.

Tak a máme tu první kapitolu. Je taková nezajímavá, ale je to jen úvod. Každopádně pokračujte ve čtení. Budu ráda za všechny komentáře a votes.
<3