▬ kapitola čtvrtá

Začít od začátku

„Hele, řeklas, že nebudeš ječet-" Jeho hlava se okamžitě otočila do středu budovy. Oči měl vykulené jako kočka, která slyší něco cokoliv podezřelého a malého zachrastit.

Adysa se otočila a koukla do svého pokoje, na postel. Rázem sebou začala škubat, aby získala jeho pozornost, když má stále zacpanou pusu. Hunter k ní sykl, a když už mu to bylo otravné, ohlédl se na ni.

Adysa ukazovala zběsile na postel s vykulenýma očima.

Hunter se tam, ač moc nerad, tím směrem též otočil a zjistil, že ta kočka, která tam seděla, se začala třást jako nefunkční prostorový obraz.

Hunter se zamračil.

„Hologram...?"

Vytřeštil oči a hned v tom momentě se ozval výstřel, se kterým se otřásl celý dům.

Hunter si ji k sobě přivinul, s cílem chránit ji svým tělem.

„Co to bylo?" vyjekla již strachy bez sebe Adysa a aniž by si to uvědomila, začala se třást.

„Za dnešek tolik špíny." zamumlal Hunter a ona se na něj nechápavě a vystrašeně koukla, ale svůj proslov již nevysvětlil.

„Drž se u mě. Nenarovnávej se do výši oken." nařídil tiše a sám se tak pokrčil.

„A," polkla, „co železné okenice?"

„V tahu. Pokud nereaguje zdroj, je to v háji. Takže..." Přešel skloněný k zemi a rozhlídal se.

Zvedl nohu a zadupal.

Adysa se lekla a chtěla vykřiknout, ať přece mlčí, ale sama se zkrotila, ať hlavně mlčí ona.

Zadupal ještě jednou a podlaha vydala dutý zvuk a on se k ní rychle přiklonil s prsty hbitě procházejíc po její textuře.

„No tak, sakra."

Několikrát ještě hmatal, než se zastavil a pak se ukazováčkem zahákl.

Zvedl volnou ruku, na níž měl rukavici a vytvořil gesto, aby přešla k němu.

Nejistě tak udělala a zamrkala, když Hunter z podlahy otevřel kovové dveře, ve kterých vedly schody dolů.

„Běž. Honem." zahučel jeho hlas chladně a jakmile udělala krok dolů, vešel i on, přičemž okamžitě za sebou dveře zavřel.

„Svítí se tu." poznamenala, když si všimla jemného žlutého světla, který jí alespoň trochu pomáhal v tom, aby viděla, v čem se to vlastně nacházeli.

Hunter mlčel.

Adyse se rozbušilo srdce, když nad sebou zaslechla kroky.

Zvedl ruku a po dvířkách, které zavřel, začal psát po digitální klávesnici, která je měla za úkol zapečetit.

Pak se posadil na chladnou zem a začal se hrabat v náprsní kapse. Vytáhl z ní svůj dotykový telefon.

Zapnul ho jednoduchým stisknutím po straně a dalším kliknutím vyslal jeho obraz do prostoru, přičemž to mohla vidět i Adysa, která se nechápavě zamračila.

„Co to-"

Zmlkla, když si Hunter přitiskl prsty ke svým rtům a přitom koukal na 3D obraz.

Adysa zaostřila a viděla v tom obrazu okolí svého domu, Světelnou ulici.

Zatajila dech a koukala do své ulice, pohlcena překvapením a něčím, čemu nerozuměla. Zmatenost? Zoufalost? Volání o pomoc?

Když Hunter po několika minutovém zkoumání okolí, kdy mu oči jeli jako špičkovému ajťákovi, telefon s obrazem ve vzduchu odložil na zem a začal se hrabat v kapse v rukávu své bundy, až Adysa už netrpělivostí podrážděně sykla.

Chyba v systémuPřečti si tento příběh ZDARMA!