Informátorka

~1~ (Dafne)

MINULOST

Byl čtvrteční večer a já se vydávala do klubu nesoucí jméno 'Darvens roses'. Ne moc velký, avšak velmi uznávaný a navštěvovaný klub se nacházel v Panthu. Lidé sem měli přístup zakázán, avšak když už se stalo, že nějaký člověk do něj omylem zabloudil, velice rychle byl přepraven zpět do jejich světa. Narozdíl od jiných měst, kde vlkodlaci žili v souladu a ve skrytu mezi lidmi, tady tomu tak nebylo. Mnoho z vlků, jež zde přebývali a nepatřili ke zdejší smečce, byly samotáři a oddělená část města přezdívaná Pantho, byla pro ně to pravé. Lidé sem nestrkaly své zvědavé nosy a tak si zde vlci dělali téměř cokoliv. Od poklidně žijících rodin, přes bujaré oslavy jejich Bohyně, pouliční rvačky a někdy až po vraždy.

Takové Pantho doopravdy bylo. Jeho klidnější část by se téměř až dala nazvat 'bezpečnou', avšak část, kde se klub nacházel, patřila k té 'nebezpečné až smrtící'. Zahnula jsem do vedlejší ulice a okamžitě mě ozářil modře svítící nápis. Prošla jsem okolo řady asi dvaceti vlků, kteří na mě vražedně koukali a vytáhla VIP kartu. Jennson, od přírody dobře stavěný vlk, se na mě zářivě usmál.

,, Dlouho jsem tě tu neviděl, Alasko," kývnu a mírně se pousměju nad svým falešným jménem. Byla bych radši, kdyby znal moje pravé, no mé postavení a práce mi nedovoluje mu to říct.

,, Jennsone." na pozdrav mu vtisknu lehký polibek na tvář. Zamračí se na moje oblečení.

,, Znám pravidla. Ve skříňce mám věci na převlečení, neboj," to už pokýval hlavou a otevřel mi dveře.

,, Bav se dobře. A kdybys náhodou měla zájem o jednu rychlovku, stav se za mnou," mrkl na mě a během chvilky zase zavřel dveře. Rozesmála jsem se. Snažil se mě dostat do postele od prvního dne, kdy jsem do tohoto klubu vstoupila, což bylo přibližně před pěti lety. Byl první, koho jsem tu poznala.

Schody, po kterých jsem scházela, vedly do šaten pod klubem. Černou kartou s názvem klubu jsem si odemkla svou skříňku a vytáhla krátké šaty. Byly bez ramínek a končily mi těsně pod zadkem. Tričko a kalhoty ve kterých jsem přišla, jsem poskládala, uklidila a šaty si oblékla. Nakonec jsem se rozhodla nebrat si ani podprsenku, protože jsem tu dnes nebyla pro svou zábavu, ale pro zjišťování informací. A muži je rádi sdělovali ženám, hlavně těm odvážným. Skopla jsem tenisky z nohou a nahradila je černými lodičkami.

Vše jsem si dala do skříňky, tedy až na malé psaníčko s mobilem, peněženkou a kartou. Podívala jsem se na sebe v zrcadle, abych zhodnotila svůj vzhled. Mé vlasy byly kromě červených konečků celé černé. Dopadaly mi na záda jako záplava temné noci doplněná krví. Na krku se mi vyjímal náhrdelník s vyjícím vlkem. Nikdy jsem ho nesundávala, protože pro mě znamenal mnoho. Nadechla jsem se a pro dodání odvahy hrdě zvedla hlavu. Setřesu ze sebe poslední zbytky nervozity a vydám se nahoru, zpět do hlučného klubu.

Moje první zastávka byla u baru. Potřebovala jsem větší dávku něčeho silného, aby ze mě byl cítit alkohol a já se mohla pustit do toho, proč tu jsem. Získat informace. Zvedla jsem ke rtům skleničku s vodkou a celou jí vypila. Rukou jsem mávla na barmana, že chci další. Ten se na mě jen usmál a mrknul na mě, než mi podal další skleničku a láhev k tomu. Dolila jsem si, aby byl alkohol až téměř po okraj skleničky a flašku mu vrátila. Celé jsem to ryhle vypila. Alkohol mě pálil v hrdle a příjemně mi rozehříval celé tělo. Prázdnou skleničku jsem postavila na bar a rozhlédla se kolem. Hledala jsem svůj cíl.

Vysoký blonďák seděl ve VIP sekci. Na klíně se mu vrtěla jedna za tří vlčic, jež u sebe měl. Nesnášela jsem typy, jako byl on. Přijdou si sem a myslí si, že jim vše patří. Očima skenoval klub, naše pohledy se nachvilku setkaly. Ušklíbla jsem se a šla tančit. Partnera jsem si nemusela hledat dlouho, ihned mě objaly dvě mužské paže. Vlk se na mě zezadu přitiskl a já se stále věnovala tanci. Vlnila jsem se do rytmu hudby a nechala ho, aby mě držel za boky.

,, Co tady děláš takhle sama, vlčice?" Otočil si mě v náručí a já mohla spatřit jeho přidrzlý úsměv. Byl to hráč, tím jsem si byla jistá. Získal každou ženu, která se mu zalíbila a pak ji odkopl. Litovala jsem toho, že jsem potřebovala informace, jinak bych ho okamžitě varovala, že nejsem dostupná. Místo toho jsem se na něj usmála a políbila ho. Tohle jsem na své práci nesnášela, a to to, že jsem je musela nechat se mě dotýkat a nebo jsem se jich musela dotýkat já, jen abych získala jméno a pár faktů. Ale takový byl rozkaz.

,, Hledám vlka, který by mě dokázal zkrotit," olízla jsem si rty a zadívala se mu do očí. Tuhle větu jsem měla naučnou nazpaměť a nudila mě, avšak ve svém vyjadřování jsem musela být opatrná, aby na mě nic nepoznal. V očích mu tančily nebezpečné jiskřičky, když si mě přitáhl znovu k sobě. K polibku chybělo jen pár centimetrů.

,, Právě si ho našla, vlčátko. Slibuju, že tuto noc nepomyslíš na žádného jiného. Budeš křičet moje jméno k Bohyni a mě budeš prosit, abych nikdy nepřestal," políbil mě a jazykem přejel po spodním rtu. Na chvíli jsem se podvolila a pootevřela rty. Horkým jazykem škrtnul o ten můj a jeho ruce sklouzly na můj zadek.

,, Nelíbí se mi, jak na tebe zírá," odtáhl se najednou a zavrčel mi to do ucha. Nejdřív jsem se na něj nechápavě zadívala, ale pak mi to došlo.

,, Kdo?" Nahrával mi a já toho chtěla využít. Chytit se možnosti, když se mi takhle krásně naskytla.

,, Myslím, že se jmenuje Adlan Wronster. Je tu maximálně pár dní, ale už čekám, až vypadne. Bere si moje vlčice. Mají slabost pro východní vlky," vydal ze sebe něco napůl mezi zavrčením a smíchem. Doopravdy jsem netušila, jak to mohl dokázat. Usmála jsem se. Řekl mi to, co jsem potřebovala vědět. Teď se odtud už jen nějak dostat.

,, Potřebuju si odskočit. Počkáš na mě u baru?" Abych u něj nevyvolala žádné podezření, natáhla jsem se a zkousla mu ucho. Slyšela jsem, jak se prudce nadechl a následně vypustil vzduch z plic. Musela jsem se nad svým výkonem usmát.

,, A pak už budeš jenom moje, vlčice." Rychle mě políbil. ,, A buď co nejdřív zpět, nechci čekat," odkývala jsem mu to a vydala jsem se směrem na záchody. Tam jsem avšak prošla chodbou až ke schodům do šaten. Musela jsem sice celé šatny přejít, abych se dostala je svojí skříňce, ale rychle jsem se převlékla a zabouchla dveře od skříňky. Kroky na schodech mě varovaly, že už nejsem sama. Svižným krokem jsem došla až k zadnímu východu u kterého se poflakovala skupinka na mol opilých vlků. Obešla jsem je a vydala se do sídla zdejší smečky.

Ukázat Alfovi, že mise byla úspěšná a předat mu i takhle málo informací, které mu pomohou najít minulost toho vlka.

Přesně tohle byla má práce, kterou jsem nesnášela.

Pokračování příště.

Zdravím.
Vítám vás u první kapitoly, jež je z minulosti. Nebojte, další již bude normálně v přítomnosti.

Budu ráda za každý názor.

Děkuji a dobrou noc,
Aisha.