Narozeninová přeměna

62 1 0

Ashley Draiková bývala obyčejnou, nenápadnou dívkou. Nikdy neměla nic, čím by vybočovala z řady. Nebyla ani nejhezčí, ani nejvyšší, ani nejchytřejší dívkou ve třídě. Zkrátka ten typ dívky, kterou každý přehlédne. Avšak jí to ani nikdy nevadilo. Nikdy netoužila po pozornosti.

Neměla ani moc kamarádek, ale nestěžovala si. Byla ráda za své tři nejlepší kamarádky, kterým ale vždy říci všechno. Jejich jména byla Amanda, Melisa a Carley.

Ashely ještě zbožňovala kreslení. Od své učitelky  výtvarné výchovy slýchala, že má talent, ale nikdy se však neodvážila své výtvory kdekoliv ukazovat.

“Já fakt nechápu, čeho se pořád tak bojíš, Ash.” řekla jí Amanda na jedné z hodin, když Ashley opět odmítla svůj obrázek vystavit. “Vždyť kreslíš dobře.”

“Jasně, všichni jsou zvědaví na moje kresbičky. Akorát si budou myslet, že jsem divná.”

“Tak pořád maluješ draky, to je toho. Hmm, tak mě napadá, to nikdy nechceš zkusit i něco jiného? Vždyť tě to už musí nudit.”

“Vůbec ne.”

“Když myslíš… Jo a málem jsem zapoměla! Všechno nejlepší k tvým zejtřejším narozkám!”

“Díky, ale přát mi nemusíš. Není to zas tak moc.”

“Není to zas tak moc?! Ashley, vždyť ti bude za pár dní šestnáct. Až já budu na tvém místě, budu se těšit týden dopředu.” Amanda byla byla o rok mladší.

“Když myslíš.” řekla Ashley a chtěla se vrátit ke své kresbě, když to se ozval školní zvonek a protože byla výtvarná výchova byla poslední hodina, všichni studenti vyrazili domů.

“Tak čau v pondělí, Ash!” zavolala Amanda.

Ashley ji jen zamávala a i ona vyrazila domů.

Ashey žila s matkou a mladší sestřičkou Samanthou, která byla o tři roky mladší, v menším domku za městem. Žili tam jen ony tři. Otce neměla.

Matka jí vždycky tvrdila, že otec prostě jednoho dne sebral a odešel. Ashley prý byly tak tři roky a Sammy mamka teprve čekala. Moc si na něj nevzpomínala. U sebe doma nikdy nenašla ani jeho fotku a  když se na něj snažila vzpomenout, vždy se objevila jakási mlha.

Ashely se o něm snažila mluvit, co nejméně. Vždycky když se o něm zmínila před matkou, byla vždy smutná. Musela ho hodně milovat a jeho odchod jí musel skutečně zasáhnout.

A ještě horší to bylo vysvětlit Samanthe. Ta si prostě nehodlala připustit, že je táta pryč. Ashley se musela hodně krotit, aby ji neokřikla, když se matky ptala, kde je tatínek a kdy se konečně vrátí. Čím však byla její setra starší, tím obtížnější pak bylo Ashsley vymýšlet, proč s nimi táta není a kam odešel. Stejně jí bylo jasné, že jí to dřív nebo později dojde.
Přesto, Ashley svou mladší sestru tajně obdivovala. Sammy byla na první pohled podobná matce. Stejně jako ona měla na svůj věk vyšší postavu, dlouhé vlnité vlasy, dokázala se bavit s lidmi a vždycky okolo sebe měla houf stejně starých kamarádech. Ashley se prý naopak více podobala tátovi. To byl jeden z dalších důvod proč se chtěla s tátou jednoho dne setkat.
Ashley a Samantha se čas od času hádaly, konec konců byly to sestry. Témata jejich hádek byla různá. Ať už se jednalo o půjčování věcí, ohledně mody, nebo kvůli prostě nějakých hloupostem. Ale vždy se našlo jedno téma, na kterém se shodly. Draci.

Ani jedna z nich nevěděla, kde se takový neobyčejný zájem bere, ale kdyby se jich někdo zeptal, co je na těch šupinatých tvorech tolik fascinuje, okamžitě by vás zasypaly nejrůznějšími fakty. Hlavně Ashley byla odborník a fiktivní tvory vždy zaritě bránila. Dodnes si pamatovala na příhodu ze školky, kdy si ještě jako malá při čtení pohádky stěžovala, že nebylo fér, že krásný princ musel zabít draka, který unesl princeznu. Tenkrát prohlásila, že to není spravedlivé.

Škola Doragon (Stará verze)Přečti si tento příběh ZDARMA!