Kapitola první: Dárek nad dárky

7 1 0

Nebe bylo zatažené černými, těžkými mraky, ale nepršelo. Fučel silný vítr, který hřebcům odnášel klobouky a dámám nadzvedával sukně.

Moře bylo stejně temné jako mraky a rozbouřené jako vítr. Jen blázen by se za takového počasí hnal na moře.

A tak se všichni námořníci v Proudmourském přístavu shromažďovali v hospodách, hostincích, či v nevěstincích. Počasí venku doslova nabádalo na jeden večer zanechat své práce a prostě si vyrazit z kopýtka.

Hospoda Lucky Golden Fish. Sice pyšnila poněkud infantilním názvem, ale byla poměrně zaplněna.

Nebyl to žádný hostinec, který by vybočoval z řady těch dalších deseti hostinců, které se v přístavním městečku nacházely. Hostinec byl poměrně velký, dobře zdobený a kdyby jste se někoho zeptali, řekl by vám, že je místní kuchyně poměrně poživatelná.

V hostinci se nacházely i tři boxy pro zákazníky, kteří si potrpěli na soukromí.

Okna se pyšnila čistými skly téměř bez poskvrnky, podlaha se leskla a dokonce i stoly byly prostřené.

V hostinci se dokonce nacházely i pokoje pro přespání, ale ty se jen málokdy skutečně využili.

Hostinský, mohutný poník s ještě mohutnějšími vousy se pod nimi slabě usmíval. Dnešní večer šli obchody skutečně dobře. Pivo teklo proudem, poníci si objednávali a celkově panovala příjemná atmosféra, i přes počasí, které venku vládlo. V jednom z boxů dokonce menší skupinka už nejméně dvě hodiny hrála karty. Skupinka se během toho zmenšovala a zase zvětšovala, s ohledem na to jak rychle někdo nabyl peněz a raději rychle zmizel než by je zase prohrál, nebo přišel o veškeré své peníze rovnou.

Dveře se otevřely a do hostince pomalu vklouzla postava zahalená v koženém plášti. Přes hlavu měla přehozenou kapuci, takže jí nebylo přímo vidět do obličeje.

Poníci u stolů ji stejně věnovali pramálo pozornosti. Neznámý se příliš nerozhlížel a zamířil rovnou k hostickému. Usadil se na jednu z barových židlí a kývnutím hlavy naznačil hostinskému, že si chce objednat.

"Tak co to bude, pane?..." Zeptal se hospodský, ale ihned se zarazil, jakmile si všiml tváře, které se skrývala pod kapucí. "Paní." Opravil se.

"Sklenici rumu...Nebo ne, přineste mi rovnou celou lahev. A bude jich víc, tak se na to připravte." Řekla klisna tichým a znatelně smutným hlasem. Ale zněla mladě.

Když se hospodský nehnul z místa, klisna si povzdychla a zašmátrala v brašně, houpající se u jejího boku. Na barovém pultu dopadl těžký balíček plný bitů.

To mohutnému poníkovi stačilo. Sice se mu nelíbilo vidět klisny chlastat, ale pokud tahle měla na zaplacení, neměl s tím problém.

Když před se před ni konečně objevila lahev, klisna na ni několik vteřin zírala. Potom se z pláště vynořilo rudé kopyto, které se okolo lahve sevřelo.

Zuby ji odšpuntovala a pak už jen nechala kapalinu sklouznout do jejího hrdla.
Red Saber, tak se ta klisna jmenovala. Ale nebyla to obyčejná klisna.

Ačkoliv to nebylo z jejího vzezření v současné chvíli nepříliš zjevné, Saber byla pirátka. A dokonce kapitán. Ještě před rokem byla hrdá členka posádky slavného pirátského kapitána Bloody Maska, měla přátele, měla rodinu, měla domov.

A co byla teď? Kapitán bez posádky, bez jediného poníka, který by ji zůstal věrný. A měla? Nic. Neměla domov, neměla přátele, a nebyla si jistá jestli ji vůbec zbyla rodina.

Vzpomínky rudé šavleRead this story for FREE!