4. Díl - Čokoláda

28 3 0

Jak je v mém zvyku, přiřítila jsem se do mého pokoje a všimla jsem si, jak na gauči sedí Verona s její přítelkyní Agátou. Nechtěla jsem vyrušovat, tak jsem si odložila věci a vydala se do společné studentské kuchyně, kde seděla Hanka, má jediná kamarádka z dětského domova, s kterou jsme se rozhodli pro tuto školu. 

"Ahoj, Hani. Dnešní hudební výchova stála za všechny peníze. Škoda, žes přestala chodit, chybíš mi tam. Ale jednu výhodu to má, posadil se vedle mě nováček, určitě by se ti líbil, je to tvůj typ." Posadím se vedle ní s úsměvem na tváři sděluji své historky. 

"Jo, Kristián, už jsem o něm slyšela, ale ještě jsem neměla tu čest se s ním potkat. Koukám, že není jenom můj typ, ale i tvůj." Uličnicky se smějeme a povídáme si ještě další dobrou hodinku, do té doby, dokud Hanka nepřestane vnímat mé srdeční výlevy a zahledí se někam do pozadí za mnou. Nápadně se ohlédnu za sebe a spatřím Kristiána, jak prochází kolem nás. 

"Sakra, to je ale kus!" Křikne Hanka a já jí šťouchnu loktem a naznačím, aby se ztišila. Myslím si, že nás slyšel, i přesto, že ignoruje. Viděla jsem jeho nepatrný úsměv, když se posadil ke stolu vedle nás. 

"Cristy, jak je na tom tvoje babička?" Chytne mě za ruku a s lítostí na mě hledí. Povšimnu si, jak Kristián poslouchá náš rozhovor a nepatrně si odkašlu. 

"No, víš... babička se mě pořád snaží povzbuzovat, abych byla šťastná. Snaží se pro mě udělat první poslední, přesto, že nic nemá. Každý den spolu telefonujeme, mám ti vyřídit pozdrav. Má se dobře, zrovna je ve svém živlu, pořídila si pejska."Pomyslím na babičku a uvědomím si, že bych ji měla zavolat. 

"Tvá babička je jediná žena, kterou obdivuji." Hanka byla vždycky má psychická podpora a já doufám, že už navždy zůstane, protože nikdo jiný by ji nedokázal nahradit. 

Zvednu se od stolu, rozloučím se s Hankou a mám namířeno do svého pokoje pro mobil, abych mohla zavolat babičce. Jen co zastrčím židli a otočím se, narazí do mě profesor Redmen a polije mě vodou od shora, až dolů. Zrychlí se mi tep a pohlédnu na profesora. 

"Cristy, dávejte větší pozor." S klidným hlasem odpoví a míří směrem k automatu na kávu. 

Cože? Já mám dávat pozor? Ten by se měl dávat někdo jiný!  

Stojím tu v mokrém tričku,aniž bych něco řekla a rozdýchávám jeho aroganci.

"Jděte se převléknout, nebudíte dobrý dojem s mokrým tričkem." Mluví ke mně čelem zády a upravuje si své tři vlasy děda Redmena. 

Došla mi trpělivost, když vidím, jak se ostatní včetně profesora smějí. Vzala jsem kelímek s čokoládou Hance a zaťukala na profesorovo rameno.  "Pane Redmene?" Hanka šokovaně sleduje, co dělám.

"Ano?" Otočil se na mě a v tu ránu na jeho hlavě skončila rozlitá čokoláda, která mu stéká na košili. Všichni se přestali smát a nevěřícně sledují okolní dění. 

"Jé, měl jste dávat větší pozor." S třísknutím jsem odložila kelímek, otočila se na špičkách a mířila do svého pokoje. Cestou jsem slyšela šepoty druhých, ale nezáleželo na tom. Nikdo nemá právo mě potrestat, dokud to neudělá sám profesor. Myslím si, že po tomto incidentu bude rád, když na sebe nebude poutat pozornost a určitě by vedoucí kolejí nechtěl vysvětlovat, co se tu odehrálo. 

Když mířím cestou do svého pokoje, všimnu si na studentské nástěnce disco plakátu. Ode dneška za čtrnáct dní se ve vedlejším klubu koná párty, kterou pořádá jeden kluk z naší školy. Ještě se otočím na Hanku, která mě pozoruje a prstem jí poukážu na plakát a mrknutím oka potvrdím, že tam nesmíme chybět. 

Vidím, jak Hanka mrká na souhlas a s ní i Kristián. 


Kapka zoufalství, nádrž nadějePřečti si tento příběh ZDARMA!