Chapter twenty two

3.5K 258 20
                                        

Umýval jsem jednu kádinku za druhou a nechápal jsem, jak toho někdo může tolik našpinit. Dokonce i ve škole. Tohle je doslova za trest. Vzal jsem další zkumavku, ponořil ji do teplé vody a zároveň podal Derekovi umytou, kterou následně do sucha utřel utěrkou.

,,To jsme nemohli rovnat knížky v knihovně, nebo přepisovat školní řád? Prostě cokoli jiného, než tohle." řekl jsem nasupeně a málem rozbil křehké sklo.

,,Mohli jsme dopadnout i hůř." řekl a dál pokračoval ve své práci.

,,A to jako jak?"

,,Jak by se ti líbilo odlepovat ztvrdlé žvýkačky zpod laviček u hřiště?" odpověděl a s nakrčeným obočím se na mě otočil a vzal si ode mě další kádinku. Pohle jsem mu oplatil a opravdu přiznal, že to mohlo dopadnout hůř. ,,Fuj." bylo jediné co jsem mu na to řekl. Chtěl jsem to mít co nejdříve za sebou, ale zároveň to muselo být pořádně, jelikož bych si to tady nechtěl zítra zopakovat. Aby mi to rychleji uteklo, tak jsem zažal přemýšlet o starých tátových případech. Nevím jak, ale nějak jsem nakonec skončil u mého neznámého. Mohl bych si shrnout, co všechno už o něm vím. No, není toho zrovna moc... Frajírek, neboli jeden z těch oblíbených, pět společných předmětů, jedním z nich je biologie, chodí do nějakého školního sportovního týmu a v neposlední řadě mě miluje. Fakt to je nic moc. Spíš nic, než moc. To mě přivádí k tomu, že jsem dneska ještě nevyužil svouji otázku. Vyndám ruce z vody, které si následně utřu a rozejdu se ke svému batohu. No,  spíše se rozběhnu. Derek na mě jenom nechápavě kouká.

,,Potřebuju pauzu." Okamžitě tahám z tašky telefon a najíždí na naši konverzaci.

Stiles : Potřebuju se odreagovat. Nemáš pro mě nahodou otázku? ;)

Jen co jsem zprávu odesla, třídou se rozneslo zavibrování mobilu. Ale můj to nebyl. Derek se nejdřív podíval na mě a potom na mobil v mé ruce.

,,Komu píšeš?"

,,Co tě to zajímá?"

Stiles : Prosííím

A znova. Třídou se ozvaly vibrace. Nechápavě se zase pro změnu já, podívám na Dereka a na jeho telefon, který má položený na lavici. Umím si dát dvě a dvě dohromady. Ale musím si vzpomenout na to, co vždycky říká táta. Jeden je nehoda, dva jsou náhoda a tři úmysl.

Stiles : Dereku?


Message from unknow | SterekМесто, где живут истории. Откройте их для себя