3. Díl - Kristián

31 3 0


Při odchodu ze třídy, kdy se hněvám a házím nenávistný pohledy na místního nováčka, zakopnu o rozvázanou tkaničku svých bot a všimnu si, jak se Kristián posmívá. 

"Však on tě ten humor časem přejde." S nenávistným tónem odpovím, upravím si hromádku sešitů v ruce a vykročím ze třídy na chodbu, kde panuje známý hluk všech studentů, kteří si sdělují své dojmy, trapně sledují druhý, hlasitě pomlouvají, nebo vymýšlí různé přezdívky pro profesory, kteří čirou náhodou procházejí kolem nich, ale mají to štěstí, že je profesoři neslyšeli. Lidé jsou tu tak stejní, jako by byli z jednoho a téhož těsta. Hnus.

Procházím chodbou a povšimnu si na své skříňce nalepeného lístku v úrovni mých očí, na kterém je nakreslené prase. Lístek strhnu dolů a hodím do nejbližšího odpadkové koše, aniž by to se mnou něco udělalo, protože tyhle vtípky už přestávají být vtipný i urážlivý zároveň. S úsměvem dojdu na konec chodby, kde mě čeká hodina hudební výchovy s profesorem Redmenem a Kristiánem. Skvělá kombinace. 

Vejdu do třídy, která už je pomalu zaplněná a usadím se na své oblíbené místo v poslední řadě, co nejblíže k oknu, které bývá vždycky volné. Vedle mě zbylo ještě volné místo, za které jsem vděčná. Mohu si bokem odložit své osobní věci a plně se soustředit na zpěv ptáků, kteří hnízdí na stromě za oknem a sledovat je, jak si ladně poletují ve větru.

Do třídy vchází společně profesor Redmen a Kristián. "Dobrý den, žáci. Nováčka Kristiána Lemu Vám nejspíš představovat nemusím, protože ho jisto jistě znáte z populární charitativní skupiny 'Two bangs', jako hlavního interpreta." Mne si ruce a pokyne Kristiánovi, aby se usadil. 

Kristián si všiml, že volné místo je pouze vedle mě, a přesto se rozhlíží po celé třídě, jestli náhodou neobjeví volné místo někde daleko ode mě. Při zjištění, že mu nezbývá nic jiného, než si sednou vedle mě, si hlasitě povzdechne a se sklopeným zrakem projde kolem sedících studentů až ke mně. Usadí se na židli, aniž by mi věnoval jeden jediný pohled a pozorně naslouchá výkladu. 

 Všimla jsem si jeho zastřižených vlasů, které ho tvoří více mužným a tetování na pravé ruce, které značí rovnováhu. Prohlížím si ho od shora dolů do té doby, dokud neuslyším své jméno.

"Slečno Lion, haló. Cristino!" Bouchnutí do stolu provázený křikem mě přivedlo zpět k životu a periferně vidím pohledy všech studentů. V naprostém tichu slyším, jak mi na zem spadly podklady k výuce. Naštěstí mi je podala holka sedící přede mnou.  

"A-ano?" Vykoktám slabým hlasem ze sebe a snažím se zklidnit tlukot mého srdce. 

"Přistupte k tabuli a zazpívejte první odstavec písně, kterou jsme trénovali na poslední hodině." Ukáže prstem na Sofii, aby mě doprovodila na piano a profesor se postaví zády ke třídě a spaluje mě pohledem. Pokaždé vybere mě, aniž bych o to jevila zájem. Navíc mám pocit, že mi kouká do výstřihu. Raději zavřu oči dřív, než se mi udělá špatně a čekám na první zvuky melodie. 

"Jsi světlem, Jsi nocí,Jsi barvou mé krve,Jsi lékem, Jsi bolestí,Jsi ten jediný, kterého se chci dotýkat, Nikdy by mne nenapadlo, že pro mne budeš ...Tolik znamenat, tolik znamenat."   

Nevěřila jsem svým očím, když celá třída nevěřícně zírala, včetně profesora. Našlo se pár spolužáků, kteří zatleskali a pár spolužáků, kteří nedali obdiv znát. Ovšem mě ani tak nezajímal názor druhých, jako spíše názor Kristiána, i když vůbec nechápu proč. Všimla jsem si, jak obdivuhodně kouká, ale když si uvědomil, že ho pozoruji, sklopil oči do sešitu a nadále dělal, že neexistuji. Usadila jsem se zpět na své místo s dobrým pocitem a do konce hodiny se na něho ani nepodívala.

Když zazvonil zvonek a hodina skončila, tak si mě pan profesor zavolal k sobě a pošeptal mi něco do ucha, z čehož jsem celá zčervenala. "Slečno Cristino, máte překrásný hlas, jen tak dál. A mimochodem, snažte se na koleji po chodbách chodit více oblečená, ať na sebe neupozorňujete." Jasně, ještě jste zapomněl dodat 'pěkný kozy', pomyslela jsem si.

Dřív, než jsem stihla něco odpovědět, si profesor nasadil brýle a odešel ze třídy. Se zkamenělým výrazem jsem odešla po stopách profesora a na chodbě se rozhlížela všude kolem sebe, zda náhodou někde kolem nestojí Kristián.

Po dnešním dni jsem si jistá.

Kristián je sexy. 




Kapka zoufalství, nádrž nadějePřečti si tento příběh ZDARMA!