MATE x 23 - nipple.

352 27 11

Třetí a zároveň poslední den v nemocnici. Chtěl jsem říct, že jsem měl dost času přemýšlet nad tím, co dál se svým novým vztahem - ale neměl. S Tommym, permanentně narvaným v mém pokoji, mi nezbyla ani chvilka na to, abych myslel na něco jiného, než je on. Nevadilo mi to. Naopak, kdyby se mnou mohl na pokoji sedět ještě dýl, bral bych to. Kluk, kterého dali na volnou postel v pokoji, z nás ale nebyl moc nadšený. Nedivil jsem se mu, kdyby mi někdo před očima promítal porno a já bych nemohl nic dělat, asi se taky budu tvářit nasraně.

Akorát jsem čekal návštěvu, protože doktoři mi už ráno řekli, že můžu jít. A TJ se hned první den rozhodl, že mě pomůže naložit do auta. K Louise. Sám bych se neuvezl.
A budeme muset jet domů a pak se budu muset vrátit zpátky do školy. Povzdechl jsem si. Než jsem stihl depkařit nad školou, do dveří vtrhl po krátkém zaklepání můj nejčastější návštěvník.

"Zdravím!" Tommy se nadšeně usmál. Spolubydlící na vedlejší posteli protočil očima a zastrčil si do uší sluchátka. Oplatil jsem Tommymu malý úsměv a naznačil, ať jde blíž.
Natáhl jsem k němu ruku a přitáhl ho na kraj své postele. "Hey," odpověděl jsem na jeho pozdrav. Dal mi něžnou pusu na rty a já lehce roztál uvnitř.
"Kdy můžeš odejít?" zeptal se mě. Ugh, ani jsem ho nestihl stáhnout do líbačky.
"Kdy chci, kontrolovali mě už brzo ráno a říkali, že jakmile budu ready, můžu jít."
"Tím líp, tak pojď, bad boy." Vstal a poplácal mě po stehně. Akčně se chystal podávat berle, brát mi tašku a asistovat mi při zvedání se z postele. Než ale stihl konat, postavil jsem se s pomocí berlí a stihl ještě chytit svoji tašku a hodit si ji přes rameno. Nebyla nijak těžká - Tommy mi sem v ní předtím přinesl jenom minimum.
"Vezmu ti to," nabídl ochotně a natahoval se, aby mi vzal tašku.
"Zvládnu to," odpověděl jsem. Mírně jsem sebou cuknul na druhou stranu od něj, abych mu dal najevo, že to opravdu zvládnu a ať se nesnaží mi pomoct.
"No tak, máš zlomenou nohu a je to jenom taška, prostě mě nech ti-"
Odsekl jsem: "Jsem v pohodě." Po pár vteřinách mi došlo, jak hnusně to znělo, ale co jsem s tím mohl dělat. Viděl jsem, jak trochu zesmutněl v obličeji. Párkrát jsem ho přejel očima a začal se belhat ke dveřím.
Už jsem si je chtěl otevřít sám, jenže to by mi do cesty jako první nesměl vběhnout on. Otevřel mi a když jsem procházel okolo něj, celou dobu se mi zkoušel dívat do očí a dát mi najevo, že jsem ho opět zklamal. Tím, že jsem ho nenechal mi pomoct. Zajímavé, kolik toho lidi můžou říct jenom očima.

Postupně jsem se dostal až k autu Louise, která tam už na nás oba čekala. Tommy mě následoval bez jediného slova - to se tak urazil kvůli blbé tašce?
Když mě Louise viděla stát blízko u auta, natáhla se a otevřela zadní dveře se slovy: "Dude, tys mi s tou tvojí motorkou dal zabrat."
"Díky, žes mi celé tři dny nepřišla dát další přednášku o mojí nezodpovědnosti. Jako, vyřádila ses už v sanitce, ale znám tě," mrkl jsem na ni s těžkým výdechem, když jsem se zvláštním způsobem hodil na zadní sedadla. Přišel jsem si jako velký, nemotorný slon. S tou nohou v sádře se fakt nedalo vůbec nic dělat. Fuck, to zas bude sranda.
"Neboj, to si nechávám až na pozdějš. Musela jsem vydýchat, žes neumřel - jako, díky bohu, kdo by mi kořenil život svýma rádoby drsnýma poznámkama?" Dělala si ze mě srandu. Měl jsem Louise rád - to jsem nemohl tvrdit o moc lidech.
"Díky, Lou," řekl jsem upřímně, "za záchranu života, asi."
"Yeah, dlužíš mi," hravě se na mě usmála ve zpětném zrcátku. Pokračovala, tentokrát sarkastickým tónem: "Ještě bys mi měl děkovat, že jsem ti přivezla Tommyho. Kvůli němu sis přece posral nohu, hm? Tak se ti alespoň mohl omluvit za svoji blbost nebo něco."
Hodila pichlavý pohled na Tommyho, který potichu seděl vedle mě. Nevěděl jsem přesně, co mu Louise říkala, když ho za mnou vezla před pár dny, ale cítil jsem mezi nimi to trapné napětí.
Podíval jsem se na něj. Oplatil Louise to samé, co mu dávala. "Jo, můžu taky dodat, že na popud Louise jezdíš bez helmy? Kterého idiota to může napadnout?"
Oficiálně jsem to miloval. V mém stydlivém klukovi se konečně objevovalo zdravé sebevědomí a odhodlání zastávat svůj názor. Chtěl jsem se začít smát, ale vzhledem k situaci by to ode mě bylo trapné.
Místo toho jsem formálně zakašlal a nahnul se k Louise: "Nech to a jeď, girl."
Když jsem se odtahoval od předního sedadla, přejel jsem svojí rukou po jeho a stiskl mu dlaň ve svojí.
Naštěstí Lou zapnula rádio, takže napětí ve vzduchu trošku povolilo.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!