Alice

Vystoupila jsem z auta a Gery se hned začal probíhat kolem, bylo okolo poledne takže tu procházelo docela dost lidí. Většina si z pobíhajícího Geryho nic nedělala a s úsměvem prošli okolo nás. ,,Gery pojď sem!" Okřikla jsem ho a on se vrátil. Barbie se nevrle vyškrábala z auta a usadila se na jednom ze dvou sloupů u vchodových vrátek a pozorovala nás jak bereme snad tucet kufrů z auta. Táta nesl dva veliký kufry a k tomu stačil ještě otevírat všechny dveře a dvířka co mu stáli v cestě. Já s mámou jsme šli za ním se zbylými kufry.

Domeček měl i zahradu, byla krásná. Zářila snad tisíci barvami a měla tu snad milión květin. Byly tu dokonce i ty stromy co jsem viděla u cesty. Byly tu dva a krásně kvetly. Líbilo se mi tu, lidi chodili okolo a zdravili, měli úsměv na tváři a vypadali šťastně. Něco mi říkalo že se tu asi pár dní zdržíme. Procházela jsem zahradou a tahala svůj neuvěřitelně těžký kufr.

,,Alice?" Volala na mě máma. Položila jsem kufr a šla za ní. ,,Mohla by jsi mi prosím pomoct?" Podívala jsem se jí pod ruce a bylo vidět že se jí asi v autě kufr uvolnil a vysypali se z něj věci.

,,Jistě. Takže tady jsi jako malá bydlela?" Ptala jsem se.

,,Ano, přesně v tomhle domě, bylo nás tu nejmíň jedenáct. Ale byly to hezké časy. Taky je tu prožiješ." Pohladila mě po rameni.

,,No tím si nejsem tak jistá." Zmizel mi úsměv. ,,Vždyť musíme jezdit z místa na místo už asi pět let. Kvůli tátovi. Proč je vlastně takovej, nebyl takovej přece vždycky, nebo jo?" Zavřela jsem uklizený kufr a vyndala ho na silnici.

,,Vlastně se tak začal chovat když jsi se narodila. Tím nemyslím že za to můžeš to ne, jen byl takový jiný. Nevím co s ním je, ale slibuju že tohle už nepokazí." Usmála se, ale já poznala že to je jen ironický smích. Ale nechala jsem to být. máma vzala do ruky její kufr a já běžela pro ten svůj. Po cestě jsem ještě pískla na Barbie a ta už utíkala do domu.

Když jem vešla do domu, ani jsem se nedivila jak vypadá, už od pohledu z venku jsem poznala že je to starý dům a polovina z něj byla ze dřeva. Ale uvnitř to bylo bez pavučin a bez prachu. Jistěže by jsme se nestěhovaly do nějaké boudy ale z venku ten dům vypadá opravdu staře, no neměla bych soudit věci podle prvního pohledu. Naproti dveřím byly schody nahoru vpravo obývák, vlevo kuchyň. Chtěla jsem jít do obýváku a pak jsem uviděla tátu jak jde po schodech dolů. ,,Alice, pokoj máš nahoře." vyšel z domu a já se vydala nahoru. Prošla jsem malou chodbičkou a naproti koupelně jsem měla pokoj. Rodiče měli ložnici naproti záchodu. Uchychtla jsem se a vstoupila o pokoje. Byl krásný, veliká postel, stůl, skříně, komody a okna. Milovala jsem výhledy. Pustila jsem kufr na postel a přiběhla k oknu. Moje nadšení ale netrvalo dlouho. Měla jsem okno přesně naproti oknu od sousedů, jak krásný výhled. Protočila jsem oči atrochu si dupla. byla jsem fakt naštvaná. Vždycky jsem tak ráda malovala, co jsem viděla z okna a teď? Horší než panelák. Vzdychla jsem se. Pak jsem ale uviděla toho kluka v tom sousedovic okně. Byl modooký a koukal na mě docela jasným pohledem. Civěli jsme na sebe asi dvě minuty a pak jsem rychle zatáhla tmavé závěsy aby jsem na něj neviděla. Bylo to jako kdyby mě hypnotyzoval očima, ale něco na něm bylo. Fešák to byl, ale vypadal nebezpečně. Ale ne pro mě, já se nikoho nebojím. Zasmála jsem se a šla vybalovat kufry.

Markus

To byla přesně Alexa! Vyletěl jsem z pokoje a pospíchal jsem za Taylorem. Vrazil jsem mu do pokoje a tak trochu jsem ho vyrušil z vášnivého okamžiku s jeho...Děvkou. No vlastně s mojí děvkou, fuj, jak to může dělat s nima i semnou. Tak to ne. ,,Markusy?!" Křiknul na mě.

,,Promiň Tay, ale musíme si promluvit!" Okřikl jsem ho zase já. Chvíli jsem tam stál a čekal jsem a vlastně po pravdě ani nevím na co.

,,Ahoj Makusy." Upozornila na sebe Lena, ta děvka.

,,Ahoj Leno, nemusíš na sebe upozorňovat, každej ví že jsi tady, stejně jako těch dalších pět štětek!" Protočila oči a vstala z postele, celá nahá, ta její sebevědomita mi lezla krkem.

,,Ale markusy já nejsem štětka. To je jako kdybych tě nazvala negrem." Popošla blíž ke mně.

,,Já nejsem negr." Vzychnul jsem.

,,Já nejsem štětka." Usmála se a odešla do koupelny v Taylorovo pokoji. Když zmizela podíval jsem se tázavě na Taylora. 

,,Budu dole za pět minut." Ukázal ať jdu pryč a já s nechutí šel. Šel jsem dolů do obýváku. Chodil jsem po místnosti a sledoval z okna vedlejší dům a jeho sousedy. Viděl jsem už jen nějakýho chlapa, který nosil kufry z auta. Asi otec tý holky, nebo Alexy, nebo kdo nebo co to je. Byl jsem na větvi, nevěděl jsem kdo to je, ale měl jsem pocit že má něco společnýho s Alexou, pokud tedy Alexa nevstala z mrtvých a nestraší mě. Měl jsem tolik energie a potřeboval jsem zjistit o co tu jde!

Konečně se někdo objevil, ale byl to David a hned za mnou. Lekl jsem se a chopil jsem se přílžitosti. ,,Slyšel jsi to už?" Zeptal se mě David první. Odvrhl jsem zrak od okna a postavil jsem se naproti němu.

,,Jo, o těch sousedech vím a neuvěříš mi koho jsem tam právě uviděl." Ukázal jsem rukou z okna na jejich dům.

David na mě ale koukal nechápavě a trochu kýval hlavou. ,,Já ale nemyslel ty sousedy. Myslel jsem Taye ( čte se to: táje, 1.p. táj) s Lenou."

Protočil jsem oči a mávl rukou. ,,Jo, to taky vím, ale je to jen děvka. Je to její práce." Podotkl jsem. Zase jsem se koukal z okna, ale marně.

,,Tak co jsi chtěl?!" Křiknul na mě přicházející Taylor. Otčil jsem se a šel mu "naproti". 

,,Viděl jsem přesnou kopii Alexy. V protějším okně od mýho okna." Vysvětloval jsem.

Taylor se usmál. ,,Jo, ta holka. Alexa to neni, neboj. Ale je to prý její potomek."

Ztuhnul mi pohled. Řekla mi snad abych pomohl jejímu potomku? Byl jsem si téměř jistý že to je TA holka, kterou měla Alexa na mysli. Měl bych o ní zjistit víc. Seznámit se? Proč ne, je to jen obyčejná holka, snad...

Na obrázku Barbie...

Děkuju všem za podporu.. :)) Pokračujte v komentech, ráda budu i za názory a kritiku.. :))* Děkuju moc! :33 Nějaký vote? :D

VampirePřečti si tento příběh ZDARMA!