Když jsem viděla že jde směrem ke mě, zpanikařila jsem a rychle se rozhlížela kolem sebe, až jsem začala běžet víc do leva. obzkakovala jsem šutry jak kamzík, do tý doby, dokud jsemne zakopla. "Aaaaaaaauuu" vykřikla jsem. "sakra" dodala jsem šeptem, jelikož mě nejspíš slyšel.

"Chelsie?" slyšela jsem jeho hlas asi pár metrů ode mě. Nenápadně a pomalu jsem se ohlídla a viděla jsem tam stát Edwarda jak nechápavě civí a nakonec se ke mě blíží. Blest v noze jsem začala ignorovat.

"Jsi v pořádku?" klekl si ke mě. "V naprostém" znejistila jsem, ve skutečnosti jsem měla bolest, jakoby mi tu nohu někdo řezal motorovkou.

"Skus se postavit" řekl mi a já se pokoušela udělat, to co řekl. Sykl jsem jenom jsem s tou hohou pohla.

"Aha, ukaž podívám se na to" posunul se blíž a sundal mi botu i s ponoškou. Jemně mé chodidlo uchopil a pokoušel s ním zakroutit. "Auvajs" sykla jsem znovu. "Tak to vypadá na vyrknutý kotník" podíval se na mě pohledem alá: Nejdřív si hraješ na hrdinku a teď tohle.

"Odnesem tě na ošetřovnu" řekl a už mě bral do své nárůče. Opatrně překračoval překážkový terén.

"Co jsi tam vůbec dělala?" zeptal se po chvíli a stále se díval před sebe vyrovnaně. Připadala jsem si jak trofej. "No..Že bych se šla projít?" vysvětlila jsem a jemu v tu chvíli cukl levý koutek, což způsobilo, že měl ďolíček. Aww byl tak sladkej.

Když jsme byli u chatek, začala jsem panikařit, jestli nás takhle uvidí Taylor, nedopadne to dobře.

"Edwarde, už mě můžeš pustit" řekla jsem vystrašeně a on se zastavil. "Vždyť se na tu nohu nepostavíš" argumentoval. " To je jedno stejně mě pusť" řekla jsem.

To už, ale pokračoval v chůzi a ignoroval mě. Donesl mě až na ošetřovnu, kde mi kotník znehibnili a dali mi nějaké léky pro ti bolesti. Celou dobu přitom tam byl Edward a přihlížel na mé ošetřování. Díky bohu, že nás nikdo neviděl, teda aspoň ta Taylor.

Po obědě jsem si šla lehnout, holky byli u vody. Probudila jsem se někdy kolem 3-4 odpoledne a poté jsem šla s pučenýma berlema zas na hl. terasu, kde mi jedna z pracovnic pujčila noťas s internetem. Byla jsem jí vděčná, jelikož chodit jsem normálně nemohla a do vody taky ne.

*Edward*

Po snídani jsme měli jet s Katy na zmrzku, jenomže hned v půli cesty začala nadávat k vůli hovadině.Prudce zastavila, jelikož řídila a ten červený golf byl její. Pak se odpoutala a vystoupila a já udělal to samí.

"A to tam nemohl Louis sám" štěkla na mě. " Tak ho asi nenechám aby ty sudy táhl sám, ještě by se k vůli té jeho hiperaktivnosti zabil" obhajoval jsem se. Chvíli na mě civěla nechápavým výrazem a pak se odhodlala něco říct.

"Víš co?? Mám toho akorád plný zuby!" vykřikla obešla zpátky auto nasedla a dupla na plyn, čímž odjela.

Bože ona je tak urážlivá. Když na mě někdo ječí skoro bezdůvodně a nebo k vůli úplný blbosti, pěkně mě to umí vytočit. Kopl jsem do nejbližší ho šutru, aby jsem si trochu klesl se zlostí.

A poté se vydal zpátky do campu. Už jsem šel v lese když jsem uslyšel něčí výkřik. Rozhlídl jsem se směrem od kud křik vyšel a pak jí spatřil.

"Chelsie?" řekl jsem když tam nečinně seděla na zemi. Pomalu jsem kráčel a pak si k ní klekl. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se starostlivě. " V naprostém" odpověděla, což jsem jí moc nesežral.

Řekl jsem jí tedy, ať se skusí postavit, ale nešlo to, takže jsem jí vzal do náručí a odnesl až do ošetřovny i když pak začala protestovat.

Celou dobu jsem přihlížel na jejíž ošetřovní. Opřel jsem se o futro vchodu, ruce překřížil na prsou. Byl jsem tam celou dobu dokud jsem jí později neodnesl na oběd. Později po obědě šli skoro všichni k vodě,ale Chelsie tam nebyla , nenápadně jsem se zeptal holek, které jsou s ní na chatce, kde je a ony řekli že si šla lehnout, tak jsem to tak nechal a sám sem šel do lesa si sednout pod strom a číst si 50 odstínu šedi. Miluju tu knihu.

Ve 4 jsem se vrátil a šel se do chatky převlíct. Převlečený jsem šel pak kolem terasy a všiml si jak tam sedí znuděná Chelsie s rukou podepírající její hlavu.

*Chelsie*

"Buuuu"zahučel mi za zády Edward. Počkat co? Otočila jsem se a fakt tam stál. Nechápavě jsem se na něj podívala a poté se začala zase nervozně rozhlížet jestli nás někdo nevidí. Vzduch byl čistý a z terasy šlo vidět jak sou stejně všichni u vody.

"Ahoj" pozdravila sem a otočila se zpátky k obrazovce. "Jak to jde?" zeptal se. "No ..S tou nohou nemůžu nic dělat" informovala jsem ho sklesle. "Moment!" řekl a šel zas pryč. Z terasy šlo vidět jak míří zrovna za kolemdoucím Louisem.

Oba se zastavili a Edward mu něco řekl, nacož Louis přikývl, šáhl pro něco do kapsy a podal to Edwardovi, který mu potom poplácal po rameně, pozravili se a poté Edward mířil zpět ke mě.

Mr.teacher Edward Styles [H.S] CZPřečti si tento příběh ZDARMA!