"Ty tu jsi nová, že?" řekla dívka s nazrzlými vlasy a byla u mě zase tou rychlostí. Stála pár centimetrů předemnou s dýchala mi do tváře. Popravdě, tohle mě děsilo. Jen jsem kývla hlavou na souhlas. 

Zase se všichni začli smát. Byla jsme oravdu vyděšená. 

"Tak abychom se ti představili.."začal mluvit ten starší muž. "My jsme....vlkodlaci. Ne, ale obyčejní vlkodlaci. My jsme královská rodina." dodal a já neměla slov. Myslela jsem si, že to jsou vlkodlaci, ale nemám ani páru o tom, co myslí tou královskou rodinou.

"Jak královská rodina?" zeptala jsem se zvědavě. 

"Zmlkni" okřikla mě Samantha.

"Ale no tak. Jen ji nech mluvit. Líbí se mi, jak je zvědavá." vložil se do toho zase ten muž. Jeho pohled namířil zpátky na mě a celou si mě prohlédl. 

"Jsi vždycky, tak zvědavá?" zeptal se mě po chvíli. Jen jsem kývla na souhlas a odvrátila pohled někam do země. 

"Takže..ehm..abych odpověděl na otázku" začal ten muž mluvit a odkašlal si. "Já jsem původní vlkodlak, úplně ten první, co kdy existoval. A tohle jsou mé 4 dcery." dopověděl a mrkl za sebe. Vykulila jsem jen oči a nadzvedla obočí.

"Ty t-teda vy." začala jsem koktat. "Vy a Samantha?" byla jsem maximálně překvapena. Nachvilku jsem si představila toho muže a Samanthu. Fuj! ozvalo se mé podvědomí. Rychle jsem zatřásla hlavou ze strany na stranu, abych zahnala myšlenky.

"A co tu dělám já?" zeptala jsem se ho po chvíli ticha.

"Víš.." začal a byl u mě tou upíří rychlostí. Ale jaktože je u mě tak rychle? Je přece vlkodlak. Asi zase pro mě nějaké nepochopitelné schopnosti.

"Caroline, jsi má dcera" vypadlo z toho muže po chvíli. "Jsi má pátá a poslední dcera. Hledal jsem vás po celém světě." řekl a přiložil svou dlaň na mou tvář a nakonec mu vytekla jedna neposlušná slza. 

"Ne! To není pravda!" zakřičela jsem a rozutekla se pryč, ale ten muž byl zase v mžiku předemnou. Proto jsem se otočila a utíkala jiným směrem, jenže ten muž byl zase předemnou. A znovu a znovu. Z mých očí se valily vodopády slz, které nešly zastavit. Ze zoufalství jsem se svalila na zem. Jen jsem vzlykala.

Muž ke mně pomalu přišel a chytl mé tváře dlaněmi. 

"Caroline, no tak klidně dýchej" vlídným hlasem ke mně promlouval. 

"Vy nejste můj táta, já-já tátu mám" vydala jsem ze sebe mezi vzlyky. 

"Car, to neí tvůj táta. Copak jsi nepamatuješ, jak se k tobě choval?" oponoval ve svůj prospěch. Nevím jestli mu mám věřit. Kdyby tu, tak byl Max. Nebo aspoň Talyer. A je to tu zase. Mám pocit, že si Taylera moc připouštím k tělu. 

"Pamatuju, ale.." stále jsem vzlykala.

"Carrie, když jsem byl mladý hodně jsem cestoval. A také si užíval. A jak vidíš teď toho lituji a proto jsem hledal všechny své dcery, abychom mohli být pohromadě. Jako rodina" dokončil ten muž svůj proslov. Ani nevím, jak se jmenuje. Ještě mi říká Carrie. A vůbec, jak pohromadě? V mé hlavě byl opět zmatek.

"J-jak se jmenujete?" zeptala jsem  se po chvíli ticha. 

"Jmenuji se James. A tykej mi, Carrie" odpověděl mile. 

"D-dobře" vykokotala jsem a pokusila se o úsměv. James mě chytl za ruce a pomohl mi zvednout. Rukami jsem se oprášila. 

"Nezapomínej, že tu pořád jsem" ozvala se Samantha. 

"Sam, jestli Rebeka chce být se mnou nebudu ji bránit, je to přeci má dcera." odpověděl vlídně.

Myslím si, že James má zálibu ve zdrobnělinách jmen.

"Rebeko, jestli chceš jít s mámou, můžeš klidně jít. Můžeme se normálně vídat" James se otočil směrem k Rebece.

"Chci být s tebou" odpověděla Rebeka okamžitě. Rebeka došla k Samanthě a chytla ji za ruku.

"Mami, promiň, co se v posledních dnech stalo a co jsem řekla. Nemyslela jsm to tak. Ale teď chci být s tátou." řekla Rebeka.

"Já-já to chápu" odpověděla Samantha a klesla pohledem do země. Z jejích očí se začínaly kutálet slzy.

Další kapitolka po hroooozně moc dlouhý době :D :) tak doufám, že se líbila :) budu ráda za komentík nebo hvězdičkuuu :)))

Magic CarolinePřečti si tento příběh ZDARMA!