Čertík, Lyska a Muška (II)

45 7 5


Kuba s mouchou chvíli pozorovali bílý prapor Matesova ocasu, jenž se od nich vzdaloval, až docela zmizel za stohlavým stádem.

„To je ale mrzzzout. Co ho tak bere?"

„Nemůžeš se mu divit," zastal se Kuba svého kolegy. „Pasení ovcí, to není jen pobíhání po stráni a dovádění na louce. Je to obrovská zodpovědnost. Co kdyby se nějaká zaběhla?"

„To by přezzze nebyla žádná tragédie," mávla ledabyle křídlem černá kecalka. „To jsem už zzzažila. Stalo se to na protějším kopci, tamhle zzza tím údolím. Pásly se tam krávy. Mohlo jich být tak padesát. Co ti budu povídat, prostě muší hozzztina." Popoletěla, přistála Kubíkovi za límcem, a zatímco se jako dobrodruh v džungli prodírala jeho hustou srstí, pokračovala ve vyprávění. „Dala jsem se tam do řeči s jednou jalovičkou. Vyprávěla jsem jí o okolním světě a ona ho hrozzzně moc chtěla vidět. Tak jsme počkaly, až se nikdo nedíval, a vzzzaly jsme roha. Chvíli jsme se potulovaly po okolí, ale pak nás chytili. Já uletěla, jenže chudinka Jituš skončila v cele předběžného zzzadržení."

Borderák, který si do této chvíle roztržitě kousal drápky, náhle zpozorněl. „U všech všudy, co jste provedly?"

„Ale ne, nezzzabásli ji," vysvětlovala moucha. „Pár lidí se ji snažilo chytit: lasa, klacky, dokonce honák na koni... no scéna jako zzz kovbojky. Když ji konečně dostali, odvedli ji na policii, protože kam také jinam, viď? Jenomže tam nevěděli, co si s ní počít. A cela byla jediné místo, kam se ta stračena vešla. Měli tam taky zzzrovna jednoho kapsáře. Ten se panečku divil, koho mu to vedou zzza spolunocležníka," rozchechtala se, až se převalila na záda. Když se uklidnila, pokračovala: „Já tuhle hizzztorku prostě zzzbožňuju. A je fakt pravdivá. Takže vidíš, zzzaběhnutí není žádná hrůzzza. Někdo se zzztratí, no a? Však on se zzzase najde."

Kubík zvážněl. „Ona to ale není pokaždé taková legrace. Ta kravička měla štěstí – nic se jí nestalo, za chvíli byla zase doma a navíc tam s sebou měla i tebe. Jenže pro ovečky to je mnohem horší. Ony nejsou stavěné na to, aby někde bloudily o samotě. Bojí se, stýská se jim po ostatních a něco by jim mohlo ublížit. Proto tady jsme my, abychom na ně dohlíželi a starali se o ně."

Moucha zamyšleně sklopila zrak a pod jasanem se rozhostilo ticho... toho dne nejspíš úplně poprvé.

„Aha," bzikla po chvíli. „Vidíš, to mě vůbezzz nenapadlo. Asi bych měla zzza Jituš zzzaletět a omluvit se jí, že jsem ji do toho uvrtala. Hele, a když už o tom mluvíme, egzzzistujte i opak zzzaběhnutí? Něco jako přiběhnutí?"

„A to by mělo být jako co?" zeptal se opatrně Kuba.

„No jako když se ti vrátí stádo větší, než bylo původně," vysvětlovala moucha.

Borderák se podrbal za uchem. „Inu, to se stává," připustil. „Třeba jednou jsem hnal ovečky kolem statku, kde měli na dvoře přivázanou kozu. Taková strakatá potměšilá mrcha to byla. Když nás viděla, přežvýkala provaz, přeskočila plot a vydala se s námi na pastvu. Bylo z toho docela pozdvižení, ale všechno dobře dopadlo: koza se nažrala a plot zůstal celý."

„Tentokrát to je ale nějaká divná kozzza," poznamenala černá bzučilka. „Jen se podívej."

Kubíček se zahleděl naznačeným směrem. Plnou rychlostí se odtamtud hnalo stádo, za kterým se tu vlevo a tu vpravo objevovala černá psí hlava, to jak Pes Mates kormidloval ovce mezi řídkými křovisky. A uprostřed toho všeho dupotu a funění cupitala s vyděšeným pohledem...

Bordeří povídačkyPřečti si tento příběh ZDARMA!