365/17 - 169 - MISE 3/3

19 0 0
                                                  

18.ČERVNA 2017 - MISE 3/3

Tak a jsem zpátky doma! Třídenní výlet s rodiči dnes skončil - MISE je zdárně u konce

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tak a jsem zpátky doma! Třídenní výlet s rodiči dnes skončil - MISE je zdárně u konce.

Přivezl jsem si milion zážitků, stejně tak i moji rodiče. Slovy klasika: "Výlet se opravdu vyduřil!"

A nezkazily ho ani desítky drobných nervových vypětí, které nám nabídly situace a lidé, které jsme za tři dny potkali. A že to kolikrát bylo na krajíčku. Přeci jenom lázně jsou místem zvýšené koncentrace lidí důchodového věku a jejich vnímání světa je někdy hodně divoké a nekompromisní.

"Mileno, posuň se, není tu vůbec místo," slyšel jsem kdesi v davu hlas po nástupu do MHD. "Já bych ráda, ale přes ty kufry neprolezu," znělo zpět od Mileny. "A kam byste jako lezla, dyk to dál nejde, to jste slepá? Ty němky tam maj taky kufry, tak počkejte, u kolonády většina vystoupí," pokusil se situaci vyřešit jakýsi pán s berlí. "Tak prej tam jsou němky. Já přes jejich kufry neprolezu, prej vypadnou u kolonády. Roztahujou se tu jak za války..." posílala info zpět opět Milena kamsi k řidiči autobusu.

Člověk při těchto situacích jen žasne. A to pomíjím, že mne Milena stihla si třikrát kopnout do lýtka a své vzkazy mi řvala cca 10 cm od hlavy. Ještě že jsem asertivní...

Říká se, že každá generace má svoje. Ta současná seniorská řeší stále peníze. Ta nastupující mladá zas dává najevo, jak má všeho dostatek a jak je jí všechno kolem lhostejné a nezajímavé. Sobecky se stará jen o to svoje. A moje generace? Tak tu popsat snad ani neumím. Sám si říkám, že do ní snad ani nepatřím...

Zvládl jsem však svou osobní třídenní MISI - jsem na sebe i své rodiče hrdý - a rád ji zase po čase  zopakuju...

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat