MATE x 22 - "Who cares?" "I do!"

293 32 6

*TJ
Nadechl jsem se. Prsty jsem přejel po lemu košile a poupravil si ho víc ke krku, aby mi hned mamka nedala přednášku o mých cucflecích. Vsunul jsem klíč do zámku a otevřel vchodové dveře. "Mami, jsem doma!" Ohlásil jsem svoji přítomnost spíš už ze zvyku, než z nutnosti.
Nikdo se mi neozýval. Nakrčil jsem obočí a rozešel se chodbou, nahlédl jsem do kuchyně, do obýváku, ale nikde ani živáčka. Třeba šla do města.
Několika kroky jsem se přesunul k ledničce, abych na ní našel vzkaz. Většinou mi nějaký nechávala, když odcházela, aby mě ujistila, že je v pohodě a taky, že ji nemám chvíli hledat. Teď na ledničku ale žádný nepřipevnila. Pro jistotu jsem projel očima i okolí, beze stopy po vzkazu.

"Okay," zašeptal jsem si pro sebe, pokrčil rameny a vydal se do pokoje. Celé moje tělo pořád vonělo Adamovou vůní a já se ošil při myšlence na to, co se u něj včera stalo. Hlavně na to, co jsem u něj předvedl za trapnou scénu. Nejhorší pocit mi přivádělo to, že jsem pro sebe pořád vymýšlel výmluvy, abych sám sebe zbavil toho pocitu ponížení: Nemohl jsem se donutit, abych byl připravený - nebo - Po tom, co ráno předvedl, je možná dobře, že jsem s ním do postele nešel.
Hluboko jsem ale věděl, že to, co si promítám v hlavě, je chytání se stébla. Místo toho, abych si přiznal, že jsem prostě srab, pořád se chytám i posledního nápadu, jak se z toho pocitu vyvléknout.


Povzdechl jsem si a zkontroloval svůj mobil. Co jsem na něm viděl, mě přinejmenším zaskočilo: zpráva od Bruna. V ten moment mi to docvaklo. Nechal jsem Adama v jedné místnosti se svým mobilem, on viděl tuhle zprávu a... sakra!
Zakroutil jsem nad svojí blbostí hlavou a seriózně se mi chtělo brečet. Zuby se mi rozzuřením a zklamáním zatnuly k sobě a hodil jsem s mobilem o postel. Kdybych nebyl idiot a hned si nevyrážel s Brunem, možná jsem teď ještě mohl ležet u Adama v posteli.Kdyby... takové slovo mi teď moc nepomohlo.

Shodil jsem ze sebe oblek a tím odhalil svoje fialové modřinky na kůži. Snažil jsem se je ignorovat, nedívat se na sebe do zrcadla. Odvrátil jsem zrak od zrcadla v pokoji a zamířil do koupelny. U zrcadla v koupelně jsem ale neodolal. Podíval jsem se na svůj odraz a prsty si znovu sáhl na některé ze vzpomínek z minulé noci - a i když se vzpomínání na chvíli zdálo příjemné, hned se mi do hlavy znovu dostala i vzpomínka na můj výstup. Tím jsem si pokazil celou chvíli a jediné, co jsem mohl udělat, je dát si studenou sprchu a zkusit na svoji zbabělost na chvíli zapomenout.

***
Blížil se čas oběda a mamka stále nepřišla domů. Mobil mi ukazoval recepty na jednoduchá jídla a já čím dál víc pochyboval, že nějaké z nich vůbec zvládnu. Zkoušel jsem mamce napsat, ne jen kvůli obědu, ale jen abych se ujistil, že je v pohodě. Zrovna, když jsem projížděl "Jak uvařit špagety" se otevřely dveře. Domem se rozezněl smích mojí mamky, nad čímž jsem se sám pousmál.

Za jejím hlasem se ale mihl náznak dalšího hlasu. Mužského. Znal jsem ho.
Hluboce jsem se nadechl a v duchu se modlil. Nevychovávali mě k náboženství pro nic za nic. Potřeboval jsem všechnu pomoc, kterou jsem mohl dostat - a to klidně i seshora.
Znal jsem totiž ten hlas a to mě dovedlo k absolutnímu zoufalství, které jsem ale musel prozatím držet v sobě. Zaslechl jsem hlas toho muže a vybavilo se mi všechno, co se moje mysl pokoušela zastrčit hluboko dozadu, tam, kde už to nikdy nikdo nevytáhne.

"Tolik se toho za ty roky změnilo, musím ti všechno popovídat a ukázat!" Rozzářila se mamka, nadšení v jejím hlase.
"Jo, Dio, ale ty jsi pořád stejně krásná," odpověděl jí muž. Chtělo se mi zvracet, utéct a rozbrečet se v jednom. Po všech těch letech ho přitáhla zpátky. To snad nemyslí vážně.
"Tommy, jsi doma? Máme návštěvu." Vešla do kuchyně s úsměvem od ucha k uchu. A za ní přesně ten, kvůli kterému jsem se teď modlil. Keith.

MATEPřečti si tento příběh ZDARMA!