Styles na zabití...

Lazebník Losangelský

Z malých, ale hlubokých ranek mi vytékala krev a máčela mou košili. Po nějaké době jsem byl tou bolestí tak otupělý, že jsem další protnutí mé kůže necítil. Se svěšenou hlavou jsem seděl na kolečkovém křesle a koukal se na své nohy, které se barvily do ruda, jak na ně kapaly kapky mé krve. Modlil jsem se, aby to skončilo, aby mě zabil. Jen aby to přestalo. Po tlumené ráně jsem zvedl hlavu a viděl muže, Lazebníka, jak přechází k mé druhé paži a do rukou bere dlouhou injekci a vpichuje mi ji to krku. „Co to bylo?" „To jsou sedativa, paralyzují vás, ale bolest budete cítit ještě intenzivněji." Jen co to dořekl, odložil stříkačku a vzal si zase skalpel a začal mi řezat do masa na druhé paži. Křičel jsem a prosil ho, aby přestal, ale to ho ještě víc navnadilo a on s větší vervou řezal.

Harry:

„Zayne, řekni, že technici něco našli." „Nic, jen jeden chlup na posteli, ale ten nebude lidský." „Je to přece motel, musí tu být spousta otisků a DNA." „To jsem si taky myslel, ale je to tady úplně čisté. Nikde nic." Zavřel jsem na chvíli oči. To není možné. Najednou mě to trklo. Vana. Šel jsem do koupelny a otřel odtok. Přičichl jsem si a cítil dost chemický zápach. „Něco mám." Křikl jsem na techniky a oni přiběhli ke mně, spolu se Zaynem. „Co to je?" „Myslím, že potřebujeme instalatéra. Vrah použil nějakou chemikálii." „Jak to víš?" „Jednou jsem četl knihu, ani nevím od koho byla, ale vrah se svých obětí zbavoval pomocí chemické směsi a tělo se prostě rozpustilo. A tady odtok smrdí samou chemikálií." Panebože jen ať to není Louis. „Potřebujeme to tady odpojit a podívat se do odpadu. Hned!" Křikl Zayn a nato šup se seběhlo pět lidí a začali odmontovávat vanu. Zayn se naklonil a vytáhl kus něčeho. „Co to je?" „To je můj milý kus zubu. Z toho získáme DNA." Tak přece jen něco máme. „Do laborky. Popoženu to, takže budou výsledky za chvíli." Křikl ještě než vyběhl z motelu.

Louis:

Už jsem těžce nevnímal. „Co po mě chcete?" Řekl jsem lehce zastřeně a koukal do neznáma. „Já nic. Ale můj nynější zaměstnavatel chce, aby jste zemřel." „Proč?" „To vám nemůžu říct." „Stejně mě zabijete. Komu bych to asi tak povídal?" „Jedná se o pana Vegu." „Já jsem to věděl." „Tak proč jste se ptal?" „Co mi uděláte?" „Zabiju vás." „A jak?" „Zrovna vám míchám koktejl. Z chemikálií do celé vany. Takže za takových dvacet minut, se můžete naložit do koupele." „Už vím, proč vám tak říkají." Hlava mi spadal na stranu a já se koukla na psa. Jsem tady strašně dlouho a nebo se mi to jenom zdá a já tu nejsem ani hodinu? Mám všechno jako v mlze a celé tělo mám ochablé. Cítím jen nepříjemný zápach chemikálií a bolest v pažích.

Harry:

„Ten zub není Louisův, je to svědka z dnešního soudu." Křičel Zayn hned od výtahu. „Mám ještě něco." Zbystřil jsem a koukla na udýchaného patologa. „Technici našli na rohožce bláto." „No a? Mohl ho tam donést kdokoliv i my." „To si nemyslím, protože vím, odkud to bahno je." Zayn se zaradoval, stejně jako já a už jsme si to mířili za Niallem. „Bahno je z kaňonu Tumbler." „A jak si můžeš být tak jistý?" Ptal jsem se ho. „Protože jedině tam roste Pseudotsuga menziesii, neboli douglaska tisolistá. A navíc jehličí v tom bahně je staré okolo tři sta let. Takže tam je Louis." Hned jsme všichni koukali na Nialla, který zadával polohu do počítače. „Potřebuju zásahový tým a helikoptéru do kaňonu Tumbler. Okamžitě." Niall křičel do telefonu a byl celý rudý. Hned jak nám dali zelenou jsme se rozeběhli do auta a mířili k chatě.

Louis:

Už mi nezbývá moc času, najednou jsem strašně unavený a klíží se mi oči. „Detektive, nesmíte upadnout do šoku. Potřebuju, aby jste byl při vědomí, až vás naložíme do koupele." „Naser si, hajzle." Procedil jsem skrz zatnuté zuby a koukla kolem sebe. Hlava se mi točila a nohy se mi neovladatelně třásly. „Budu vám muset zaškrtit obě ruce, aby vám zbytečně neunikal život." Zasmál se. „Koupel není ještě připravená, musíte to vydržet." „Už nemůžu." Pronesl jsem zastřeně a zase zavřel oči. Na tváři mi přistála facka, ale nevnímal jsem ji. Následně jsem byl polit studenou vodou a mé oči se znovu otevřely a já jako bych dostal další dávku života. Podařilo se mi vykroutit z pout a kopnout muže do rozkroku. Vyběhl jsem z domu, spíš jsem se vypotácel, protože jsem byl pod sedativy, a zamířil jsem do lesa. Ohlížel jsem se a nevšiml si, že mířím k menšímu srázu. Všiml jsem si až tehdy, když jsem zakopl o kořen stromu a svalil se po srázu hlouběji do lesa. Když jsem se vzpamatoval, ukryl jsem se za širší strom, jenže vedle mě se objevil ten strašný pes a začal štěkat. O pár sekund později se vedle mě tyčil muž v boxerkách a plynovou maskou na obličeji. Vyděsil jsem se. Odpor mi byl k ničemu, protože jsem dostal ránu pěstí.

Harry: (ve stejnou chvíli)

Dorazili jsme na místo, jsme asi půl kilometru od chaty, kde je Louis vězněn. Vzal jsem si vestu a čekal, co bude dál. Jenže nikdo nic nechtěl řešit, proto jsem se rozhodl vyplížit se a zamířit tam sám. Šel jsem potichu lesem, až jsem narazil na onu budovu a našel zadní vchod. Koukl jsem se okýnkem dovnitř a všiml si polonahého muže, jak se snaží dát Louise na kolečkové křeslo. Projela mnou panika a na čele se mi vyrazili kapky potu. Potichu jsem přešel ke dveřím a vtrhl dovnitř. Praštil jsem muže po hlavě nějakým klackem, co jsem našel u dveří a psa zavřel do jiné místnosti. Muže jsem svázal a stáhl mu plynovou masku. Vůbec jsem se tady necítil dobře. Přeběhl jsem k Louisovi, který bezvládně seděl na křesle. „Lou?" Zatřásl jsem s ním, ale nic. „Loui?" Zlehka zatřepotal řasami a snažil se otevřít oči. „Lásko, jsem tady." Políbil jsem ho na čelo a poodstoupil jsem od něj. Jenže muž se nějak vzpamatoval z mé rány a stál těsně u vany a za mnou. Jak jsem poodstoupil od Louise, omylem jsem do něj vrazil a on přepadl do vany. Ta začala syčet a bublat a nepříjemně páchnout. Až jak jsem se otočil, jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Zabil jsem ho. Najednou se domem ozval zvuk vylamování dveří a do místnosti vtrhla zásahová jednotka. „Kde je?" Ptal se mě Liam. „Musím vám to vysvětlit." Ukázal jsem na vanu. „Narazil jsem do něj, když jsem se vzdaloval od Louise. On přepadl přes okraj a doslova se rozpustil ve vaně." Všichni na mě koukali, jako jestli jsem v pořádku. „Vážně. Byla to nehoda." Dodal jsem a koukla na kapalinu ve vaně. „Tak to nevím, jak to budeme vysvětlovat. Ale je to hnus. Smrdí to tu. Fuj." Zašklebil se Liam. „Musíme dostat Louise do nemocnice." Liam přikývl a my zamířili ven, kde čekala sanitka. Když jsem ale procházel jednou z místností, upoutalo mě album. Otevřel jsem ho a uviděl mrtvá těla. Spoustu mrtvých těl. Tohle byly jeho trofeje a jako poslední fotka tam byla ta Louisova.