ninety - five - alcohol and cigarettes.

2.1K 233 6

Byla jsem v naší ulici, slyšela jsem dunění basů a hlasitou hudbu a hlasitě vydechla, když mé kroky ani nebyly slyšet. Trochu jsem zrychlila krok, těšila jsem se do postele. Byla jsem tak vyčerpaná a špinavá a ponížená. Jen jsem chtěla klid, odpočinout si.

"Ne, to ne," zafňukala jsem.

Viděla jsem náš dům, všude se svítilo (kromě mého pokoje), všude byl hrozný nepořádek a na zahradě vepředu bylo pár lidí, poznala jsem Jamese a Sally, kteří se líbali a a jen tak seděli na lavičce.

Vkročila jsem do vrátek a rychle běžela dovnitř do domu, hudba byla tak hlasitá a všude to smrdělo pivem a obecně alkoholem. A jointy a cigaretami.

"Ahoj, Bexley," slyšela jsem Zacův hlas a otočila se, stál tam sám a v ruce měl cigaretu. "Odkud jdeš tak pozdě?" zašeptal a přistoupil ke mně blíže, cítila jsem jeho voňavku smísenou s odérem marihuany.

"Kde je můj brácha?" zeptala jsem se ho a chtělo se mi plakat, byla jsem tak zatraceně zoufalá z toho všeho.

"Myslím nahoře s nějakou holkou?" usmál se a prohrábl si své delší vlasy. "Mohli bychom si zatančit? Prosím?"

"N - Ne, ne," vykoktala jsem ze sebe. "Myslím, že ne."

"Prosím, pojď. Dneska jsi tak krásná, Bexley," zašeptal do mých rtů a pohladil mě po tváři, vjel prsty do mých vlasů. "Jen chvilku, prosím."

"Ne, já nechci, Zacu," zamumlala jsem a dala jeho ruku pryč z mého obličeje, odběhla jsem nahoru a ohlédla jsem, viděla jsem ho jít za mnou - proboha, byl tak hrozně opilý.

Rychle jsem šla chodbou a narážela přitom do lidí, vrazila jsem do několik holek a kluků, kteří se tu líbali a mně se chtělo plakat, protože jsem se dnes rozešla s Louisem. Byla jsem z toho tak zničená, tak zničená. Byla jsem zničená z toho, jak na mě byl hnusný. Nechal mě si myslet, že jsem děvka.

Otevřela jsem dveře do svého pokoje a stále cítila ve vzduchu Harryho voňavku, jeho košile byla přehozená přes mou kancelářskou židli.

Rychle jsem vkročila dovnitř a chtěla zavřít, ale něco mě zastavilo - Zac položil na dveře dlaň a odmítal odejít. Byla jsem tak zoufalá, chtěla jsem jen do postele. Jen do postele. Nechtěla jsem pozornost od kluků a už vůbec ne takovou.

"Zacu, nech mě být, prosím," zafňukala jsem.

Zac opravdu nebyl ošklivý. Naopak - byl to jeden z nejkrásnějších kluků, které jsem kdy poznala. Měl hnědé vlasy a nádherné modré oči. A byl poněkud vyhublý, ale i přesto byl opravdu hezký.

"Bexley," zamumlal a prostrčil svou ruku mezerou mezi dveřmi, dotkl se té mé a já rychle ucukla. "Louis si tě nezaslouží. Takovou nádhernou dívku nikdo nemůže podvádět. Je mi to tak líto. Jen kdybys viděla, jak šukal ty dvě holky na soustředění. Bylo mi tě tak líto. Nechápu, jak ti to mohl udělat, jen...Já bych tě třeba nikdy nepodvedl. Opravdu."

"Jdi pryč, prosím," plakala jsem. "Prosím, Zacu. Ubližuješ mi."

"Kdybys mi dala šanci, Bexley-"

Nikdy jsem si nevšimla, že by po mně Zac nějak koukal, že bych se mu líbila.

"Kdybys mi dala šanci, Bexley, nikdy bych ti neublížil. Jen potřebuješ někoho, kdo tě bude milovat."

"Já už ho mám, Zacu," odpověděla jsem zašeptáním.

"Myslíš bratra Stacey?"

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now