Život bez duše

1.Kapitola 1.část- Sen

Vezmu si ručník a vysuším si mokré vlasy, ze kterých mi stále kape voda v rovnoměrném intervalu. Vezmu si hřeben a začnu si jím pročesávat mé hnědé kudrny, které se mi táhnou podél těla až k pasu. Obleču se, setřu vodu ze země a sáhnu po fénu hned vedle umyvadla. Zapnu ho, zavřu oči a ucítím příjemně teplý závan, který si s mými vlasy dělá co chce.

A zase se přede mnou objeví vize ze snu. Tajemný muž, vítr a bolest. Otevřu oči a podívám se na sebe do zrcadla, zakroutím hlavou a opět se začnu věnovat fénování. Poté co jsou mé vlasy již dostatečně suché, vypnu fén. Pročešu si vlasy a dám si je do černého skřipce.

Namaluji si černou tužkou a řasenkou oči, naposled se podívám do zrcadla a zabouchnu za sebou dveře.

Cesta do školy trvá přibližně půl hodiny. Bydlím ve městě Melthope a škola do které tu všichni chodí je ve vedlejším městě Wouldnt. Na autobus čekám asi tři minuty a cesta do Wouldnt trvá 15 minut.

Nastoupím do autobusu a uvidím poslední volné místo vedle kluka, jehož obličej zakrývá černá kapuce. Přisednu si, podívám se na něj, ale když se ani nepohne, tak se zase začnu věnovat mému věčnému dívání se do prázdna. Po cestě vidím jen stromy kymácející se ve větru a občas si všimnu, že se něco mihne hlouběji v lese. 

Cesta uběhne docela rychle, autobus zastaví asi sto metrů od školy. Já se zvednu, abych vystoupila a seskočím z autobusu na chodník. On vystoupí hned po mne a místo ke škole si to namíří opačnou stranou. Ohlédnu se, a pak si to namířím ke škole. Po cestě potkám pár lidí ze školy, občas někoho pozdravím ale s většinou lidí se stejně moc nestýkám.

Asi po třech minutách jsem před školou, kde vidím i ostatní studenty. Jdu chodbou plnou skříněk směrem k naší třídě na hodinu literatury, když mě chytne někdo za rameno. Moje nejlepší kamarádka Jasmine.

,,Ahoj Emmo !'' vyhrkne na mě s blaženým výrazem v obličeji.

,,Ahoj, co se stalo? Jsi nějak rozrušená!?'' šťouchnu do ní a zašklebím se.

,,Tomu neuvěříš! Peter mě...'' nedořekne větu, protože ji přeruší zvonění na hodinu.

,,Řekneš mi to pak. Musím do třídy, tak třeba v tělocviku,'' povím jí a vejdu do třídy.

Sednu si do třetí lavice u okna, kde jediná sedím sama a nachystám si učebnice. Zanedlouho přijde do třídy náš učitel přesně na sekundu tak, jak to má ve zvyku a každému z nás rozdá linkovaný papír.

,,Dnes '' začne...

,,se mi zase nechce učit,'' zachechtá se kluk ve vedlejší lavici a v sekundě zas předstírá, že pozorně poslouchá.

,,mi každý z vás napíše popis nějakého člověka. Je jedno jak bude vypadat. Máte na to půl hodiny a po skončení mi listy odevzdáte.'' dokončí a pokyne rukou abychom začali.

Zadívám se na papír a zapřemýšlím o kom napsat. Když se přede mnou objeví obraz neznámého muže ve snu, tak nemusím dál přemýšlet. Začnu psát, a po dokončení všichni práci odevzdáme. Učitel si je krátce prohlédne a poté řekne: ,,Po zbytek hodiny si přečteme nějaké nejlepší práce.''

Prolistoval papíry a vytáhl z nich dva. ,,Slečno Callová, pojďte nám přečíst vaši charakteristiku,'' pobídl spolužačku v předposlední lavici, která se po chvíli zvedla, šla před třídu a přečetla před všemi svou práci. 

Po té co si sedla, učitel zase začal: ,, Mám tu ještě jednu zajímavou práci,'' řekne, podívá se po třídě a jeho zrak se zastaví na mě. Všichni se ke mně otočí, a já vím co po mě chce. Stoupnu, jdu dopředu a přichystám se na čtení mé práce. Vezmu list, podívám se po třídě a začnu: ,,Ten koho jsem si vybrala pro charakterizaci...'' povím a v tom zazvoní. Oddechnu si a podívám se na učitele.

,,Dočtete nám to příští hodinu. Můžete jít,'' řekne a odejde ze třídy.

Sednu si, schovám věci do batohu a přijdu ke dveřím, za kterými je rušná chodba plná hulákajících puberťáků. Otevřu dveře, vejdu na chodbu kde se ke mně připojí Jasmine a zamíříme k šatnám na tělocvik.