365/17 - 148 - SLÁJM

14 0 0
                                                  

28.KVĚTNA 2017 - SLÁJM

Neděle jak malovaná

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Neděle jak malovaná. Tak by se dal shrnout dnešní den.

A protože to byla neděle, tak nemohla začít jinak, než atletickým tréninkem v Čáslavi. A protože naše mladší dcera úspěšně rozšířila slovník domácnosti o slovíčko SLÁJM, jal jsem se trénink strávit aktivně. Tedy běháním. Nenechám se přeci zařazovat do nevhodných škatulek.

Trenérka si vzala do parády Andulku a já mohl nakopnout své tenisky a vydat se vzhůru do běžecké stopy legendárního parku Vodranty.

Když dlouho nesportujete, tak věřte, že běh nebude rozhodně snadnou "procházkou růžovým sadem". Ani u mne to nebyla vyjímka.

Po sto metrech jsem cítil silnou záduchu.

Po pětistech metrech jsem už přestal vidět na cestu.

Přibližně po kilometru mne z totální krize probudil pes. No, pes. Asi 10 cm nad zemí se třepetalo něco, co pištivě ječelo kolem mých kotníků. "Alfréde, nech pána! Nehraj si s ním!" opravdu unikátní povel. Mikropes však svého pána zcela ignoroval a dobrých padesát metrů běžel těsně u mých nohou se mnou. Nemohlo to dopadnout jinak, než dopadlo. Bodlo jak od Bonhoffa ukončilo Alfrédovi hrátky. Nechtěl jsem, ale koordinace mých pohybů už nebyla optimální a on se kolem mých špiček stále pletl. Zakvičel a navrátil se k pánovi.

Ja za zatáčkou pocítil nejen úlevu, že už mne Alfréd nepronásleduje, ale i totální kolaps zbylých sil. Nezbylo než běh ukončit. Přejít do chůze. A pokusit se najít sám sebe.

Zrak se začal vracet celkem brzo a moje dýchání za chvíli našlo ztracené tempo také. Asi po dvěstě metrech chůze jsem tak mohl opět rozpohybovat svoje tělo a utíkat zpátky směrem ke startu odkud jsem vyrazil.

Na parkovišti u našeho auta jsem popadl láhev a hrdý na svůj výkon došel pěšky na stadion. "Tak jak? Vypadáš všelijak," neskrývala upřímnost trenérka. Chtěl jsem oznámit V POHODĚ, ale žádné písmeno ze mne nevypadlo.

Trénink skončil a my vyrazili zpět k domovu.

"Ahooooj, tatíííí!" vítala mne s jásotem Maruška. V ruce žmoulala moderní superhračku - SLIZ. "Tak jak se ti běhalo? Už jsi zhubnul?" zcela jsem se chytil na její návnadu. "Běhal jsem jako vítr, zahnal divokou zvěř i jejího majitele, dostal pochvalu o atletické trenérky a podívej, jak mi tělo hraje svalem!"

Odhodil jsem propocené tričko a předvedl své břišní svaly. "Skvělý! To je ale SLÁJM!" rozesmála se dcera a významně si mnula v ruce zelený sliz a zvesela mrkala na moje zarudlé břicho... a starší dcera s manželkou? No, ty aby se nepřidaly...

365/17Zde žijí příběhy. Začni objevovat