Cirkulace - Test lidskosti - DOKONČENO

23. kapitola - Šmoulí zmrzlina a zrádná svině

*z pohledu Olivie*

1 - 2 - 3

V momentě, kdy začínám tancovat, mi všechny problémy vystřelí z hlavy astronomickou rychlostí.

V tu chvíli mi nezáleží na tom, že nemám peníze na jídlo a že chrápu u Nicka na gauči odměnou za to, že si dáme šukačku před spaním. Nezáleží mi na tom, že bez peněz od rodičů jsem ještě větší hovno než Naomiina věčně na mol ožralá matka, protože ta na to aspoň má, já budu až do smrti dělat v KFCčku s mastnejma, dobrotou z hranolek nasáklejma vlasama a ledničku budu mít přervanou zbytkama ze směny. Přiberu pár kilo. Nechám si narůst knírek a přidám se k cirkusu.

Teď jsem to ale jenom já. Já a hudba. Nechávám se unášet rytmem písničky někam jinam, na místo, kde záleží akorát na tom, jestli zkurvím choreografii já, nebo někdo jinej.

Rychlej pohyb do strany, předklon, pravá ruka za hlavu a levá někam do prostoru, výskok na místě, levá ruka za hlavu a pravá vedle, jedno koleno na zem, kolečko, pohyby rukama, prudkej vstyk s následujícím prásknutím sama se sebou o podlahu, pohyb po zemi, hodně pohybu po zemi, vstyk, backflip, ruka před obličej, koketní pohození vlasama, skok na místě, křik.

"Bethany?!" Ječí náš trenér na Rossovou. "Co to s tebou dneska je? Tenhle tanec má bejt sexy, nesbalila bys ani mýho slepýho jezevčíka. Znova!" Prská a já jen něco mručím, jdu na své hvězdičkou označené místo a znova poslouchám začátek písničky.

Po tréninku jdu do práce. No, práce, točím zmrzlinu v parku a někdy chodím uklízet do Exitu. Teď se snažím najít něco na směny s lepším výdělkem, ale bez hotový školy to jde těžko, ještě, když vás vyhodí z domu.

Při točení zmrzliny máte fakt fůru času na přemejšlení, poslouchání písniček a prohlížení Facebooku. Všichni mají tak zajímavý životy.. cestujou, kreslej, zpívaj, hrajou, dobrovolničej, učej se - a překvapivě za to dostávají i zaplaceno. Já jenom žiju. A tancuju. Ale to je prakticky jedno a totéž. A nikdo mi za to neplatí.

"Jednu velkou šmoulovou." Ozve se odněkud z dola a přede mnou přistane pár mincí. Nakloním se a kouknu dolů - stojí tam malý kiddo s odřenýma kolenama a bejskou na hlavě. Točím zmrzlinu.

"Tak, tady to je, jedna velká šmoulová pro malýho šmoulu."

Kluk se smíchem odcupitá za opodál stojícím tátou a já se vracím k nicnedělání na mobilu. Je docela horko a tak si sundávám bundu a sedím na židličce jen v minisukni a bílým tílku nad pupík. Okamžitě upoutávám pozornost partičky výrostků stojící opodál. Jdou blíž. Něco mrmlám, nasazuju si sluneční brejle a zase si oblíkám bundu, i když se za svoje tělo nestydím, fakt netoužím po očumování nějakejch blbejch honičů.

"Dnes točíme: šmoulová a vanilková." Čte jeden z nich ceduli připevněnou k zmrzlinářskýmu vozíku. "A dva kopečky broskvový nemáte? Nechal bych si je roztýct na tvejch kozách a pak to slízal."

Hlasitě se smějou a zajíkaj, já jen vytahuju placatku a dávám si dva loky.

"Hulíš?" Ptá se jinej.

"Ne, když jsem v práci." Odsekávám.

"A v tý placatce máš co?"

"Limču."

"Jakou?"

"Malinovku."

"Můžu ochutnat?"

"Ne. Syfl už mám, díky."