eighty - two - my wife and her men.

2.7K 237 5

"Ale říkali jsme přeci, že to musí být velké," zašeptal Harry do mých rtů. "Musí to být takové, aby sis to pamatovala, no ne?"

"Jo, ale..." zamumlala jsem. "Ale nepotřebuji to, opravdu. Nepotřebuji drahé hotely a...Tamto všechno, však víš. Stačíš mi ty a tak budu opravdu nejšťastnější."

"Opravdu?" zeptal se mě a já jen přikývla.

"Není to přeci poprvé a-"

"Ale je to poprvé se mnou a i to se cení," zasmál se a dal pramen mých vlasů za ucho. "Musí to být velkolepé, abys viděla, jak moc si tě vážím."

"Když to bude tady, bude to pro mě hezčí, protože je to u tebe doma a...A je to opravdu osobní," usmála jsem se na něj působivě. "Opravdu. Nic k tomu nepotřebuji. Nic jiného než tebe, Harry."

"Oh, opravdu?" zašeptal a jemně se přitiskl na mé rty, chutnal opět jako lesní ovoce. "Tak to pojďme udělat."

"Navíc...Když to uděláme tady, budu opravdu vidět, že si mě vážíš, protože jsi ochotný riskovat to, že nás tu uvidí tvoje žena," dodala jsem a usmála se, jemně jsem přejela přes jeho krátké kaštanové vlasy, prohrábla jsem jeho ofinu a zakousla se do svého rtu - tak moc mu to slušelo, tak zatraceně moc. "Takže...Asi to pojďme udělat?"

"Moc rád," zašklebil se a položil svou ruku na mé bříško, jemně mě hladil.

"Můžu se tě na něco zeptat?" vydala jsem ze sebe, dívala jsem se na něj a čekala na jeho odpověď.

"Jo," odpověděl potichu, zatímco kreslil nesmyslné obrazce do prohlubně mezi mými prsy, která byla ještě stála zahalena v bílém tílku. "Ptej se."

"Jak dlouho jsi se svou ženou nespal?" zamumlala jsem. "Popravdě."

"Nelhal jsem ti, opravdu jsme spolu půl roku nespalli," hlasitě vydechl. "Bojíš se, že jsem nemocný?"

"T - Takhle jsem to nechtěla říct, vlastně mě to teď jen tak napadlo, když tu ležíme v posteli, kde tvoje žena měla opravdu hodně mužů, víš-"

"Jsem zdravý, opravdu," usmál se na mě a já to brala jako platnou odpověď. "Myslíš si, že bych si nenechal udělat testy, když jsem věděl, s kým se moje žena tahá?" zeptal se a já jen zakroutila hlavou. "Nejsem tak nezodpovědný, jak myslíš. Kdybych věděl, že jsem nemocný, nikdy bych se o tebe nesnažil a už vůbec nikdy bych si tě nepřivedl k sobě domů, kdybych zjistil, že jsem nemocný, že jsem něco chytl od své ženy. Ale i přesto si myslím, že je stoprocentně zdravá i ona."

"Nezlob se, jen chci mít jistotu," usmála jsem se a přitulila se k němu, měli jsme mazlící chvilku.

"Nikdy bych ti zatraceně neublížil, Bexley. Opravdu nikdy. A už vůbec bych ti nezpůsobil něco, co by ti zničilo celý život," vydechl a párkrát pohladil mou tvář, usmíval se. "Nesnesl bych to, vlastně bych s tím nemohl žít, víš?"

"Jo, promiň, že jsem se zeptala, asi jsem nemusela být tak...Upřímná? Přímočará? Bylo to ode mě ošklivé," zamumlala jsem a cítila se trochu zahanbeně za to, co jsem vypustila z pusy. "Nebudeme o tom mluvit," zasmála jsem se.

"Jo, nebudeme o tom mluvit," uchechtl se a dal obličej blíže k tomu svému, naše nosy se dotýkaly.

Měli jsme svůj eskimácký polibek. Potom si nade mě Harry nalehl.

Bury me » h.s. czWhere stories live. Discover now